Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA Vzpomínám

Billy Butt: Vzpomínám

Byli jsme, jako každý rok, stanovat se sestrou tátou a jeho několika kamarády. Moc mě to nebavilo. Se segrou jsme si v té době moc nerozuměli a táta s kámoši se věnovali převážně chlastu. Bylo mi čerstvě šestnáct a spíš jsem se toulal po okolních kopcích, nebo kolem řeky a hlavně často honil péro, což bylo tenkrát mým největším koníčkem, který překonal všechno ostatní – kytaru, malování, fotbal…

Jednou si u řeky postavili stan tři mladíci. Bylo jim kolem dvaceti. Když se na jedné z četných cest do hospody s nimi dal táta do řeči, jeden z nich se mě velmi zaujal, i když jsem rozhodně na starší kluky nebyl. Byl vysoký s dlouhými černými vlnitými vlasy. Hlavně mě uchvátila příhoda, když při příchodu přetáhl jednoho ze svých kámíků přes zadek nějakým kabelem. Postižený zaklel a řekl něco ve smyslu, že už ho ty jeho fórky serou. V trenkách mi „zahřmělo“, souvislosti jsem v tu chvíli nechápal, ale měl jsem takový stěží rozeznatelný pocit, že kdyby ten kabel dopadl na moje hýždě, že by mi to nijak zvlášť nevadilo. Pokračovali jsme dál, ale já se k epizodě v myšlenkách stále vracel a v trenkách vypukla bouře, která nemohla skončit jinak, než ručními pracemi v kůlně za hospodou.

Druhý den jsem se hned po snídani začal motat na dohled stanu trojlístku, jak jsem si mladé stanaře pro sebe pojmenoval. Byli tam jen dva a zrovna ne ten, o kterého mi šlo, tak jsem se držel v ústraní. Brzy se ale objevil se slovy: „To bylo hovno jak cep.“ O něčem se radili a pak se rozešli. Dva směřovali do vsi a „ten můj“ mířil do lesa. Neváhal jsem ani vteřinu a mazal za ním.

Sbíral dříví. Došel jsem k němu a pozdravil. Otočil se ke mně: „Ahoj.“ Od mých očí přejel pohledem do mého rozkroku. Zamrazilo mě. Kouknul jsem se tam taky, jestli nemám rozepnutý poklopec. Zaregistroval to, usmál se a nic neřekl.

„Chceš pomoct?“ zeptal jsem se.

„Jestli chceš…“

Třikrát jsme dotáhli dříví k jejich stanu.

„Kurva, to to pere,“ řekl. „Skoč támhle do řeky, mám tam lahváče.“

Skoro jsem utíkal, abych vyplnil jeho přání. Když jsem mu pivo podával, usmál se a mě zase zamrazilo v zátylku a tentokrát i v podbřišku.

„Ty sis nevzal? Přece si to zasloužíš.“

„Já nepiju.“

„Ale jdi. Já to fotrovi neřeknu.“

Běžel jsem tedy pro další lahev, ale jemu jsem přinesl taky.

„Co blbneš?“

„Určitě máš velkou žízeň,“ povídám. Tátovi rozhodně jeden nikdy nestačil. Co já se nalítal se džbánem do hospody…

„To víš, že to zvládnu,“ podal mi otvírák, který měl na šňůrce kolem krku a ťukl o mou láhev. „Tak nádraží.“

„Jaký nádraží.“

„Troubulíne, to jako na zdraví.“

Napili jsme se.

„Pěkně to pere. Nepůjdeš se vykoupat?“ ptá se.

„Jo, ale musím si skočit pro plavky.“

„Na co plavky? Půjdeme támhle ke skále, tam nikdo nechodí, a kdyby… tak se kvůli tomu neposerem.“

Cítil jsem, jak červenám.

„No snad se nestydíš…“

Mlčel jsem, ale šel za ním jako pejsek.

Pod skálou, na kterou jsem docela rád lezl, neboť z ní byl krásný výhled, se zastavil a začal se svlékat. Do té doby jsem neviděl chlupatý zadek. Že má chlupaté nohy jsem si všiml už při našem prvním setkání, ale tohle… Půlky mých kamarádů, pokud jsem je vůbec kdy spatřil, byly holé jak u batolat. Málem jsem omdlel, ale ne mé péro. Postavilo se mi a nešlo s tím nic dělat. Další rána následovala, když se otočil. Mezi prsama měl ostrůvek chlupů, od pupíku proužek černých chlupů, v tomto pořadí jsem to vnímal, a pod chomáčem chlupů něco, co jsem do té doby také neviděl. To, co jsem viděl na záchodcích u mých spolužáků, nebo při prázdninovém večerním koupání u kamarádů se podobalo spíš tomu, co jsem měl mezi nohama já. Vůbec jsem netušil, že to může být tak veliké, i když četl jsem ledacos, ale považoval jsem to za silácké řeči.

Když jsem zvedl oči k jeho hnědým, viděl jsem, že nepřehlédl můj pohled a smál se mým rozpakům.

„Tak co, stydlíne. Do toho!“

Byl jsem jak zmámený. Stáhl jsem si kalhoty tričko. Když mělo dojít na trenky tak jsem zaváhal. Vždyť mi, do prdele, stojí! A ne že to nebylo vidět.

„Pokračuj,“ slyšel jsem. Cítil jsem, jak se mi krev vlévá do tváří. Otočil se a šel do vody. Vrhl se tam bez osmělování. Rychle jsem se svlékl a chvátal do vody s rukou v rozkroku, aby mě, či spíš mého rozběsněného ptáka, pokud možno, neviděl. Ráchali jsme se ve vodě a on se najednou sebral a vylezl na břeh.

Tak to nemělo být. Já měl jít první. Vždyť mi stojí. Stál na kamenu a začal nahý močit do vody. Znovu se o mě pokusily mdloby. Co se se mnou, krucinál, děje? Buzík jsem, to jo, ale co je toto? Nechtělo se mi z vody, napadlo mě si ho vyhonit, ale přerušila mě jeho slova: „Tak polez. Dáme lahvoně. Jestli se stydíš, tak já se otočím.“

Otočil se. Lezl jsem z vody, ruku na ocasu, ocas na prasknutí. Když jsem kolem něj procházel, náhle se otočil a já viděl, že má v ruce kopřivy. Přetáhnul mě přes záda. Jen jsem hekl, pálilo to, ale ani jsem necek. Přetáhnul mě přes stehna. Zastavil jsem se a začal si bezděky třít péro.

„No, no, no. Co to je? Necháš toho?“

Pak přišlo šlehnutí přes zadek. Ani jsem nedutal, jen cítil pálení kopřiv a nezvládnutelnou erekci. Druhé. Třetí.

„'Seš docela dobrej,“ povídá. „Jinej by už řval.“ Všiml jsem si, že jeho masivní bimbál je v polostoji. Že by? Nemohl jsem odtrhnout oči. Zase mrazení a v zátylku, břiše, zadku i v kulkách.

„To je dobrý.“

Oblékli jsme se a šli zpět ke stanu a já i s viditelným stanem. Že jsem si radši nevzal slipy nebo plavky. Doběhl jsem pro lahváče. Mezitím se vrátili jeho kámoši. Byli v obchodě. Když jsem dopil, rozloučil jsem se a odcházel. Po pár krocích jsem ucítil ruku na rameni.

Byl to on.

„Proč už jdeš?“

„Musím na oběd.“

„Přijdeš odpoledne?“

„Můžu?“ polévalo mě blaho.

„Jasně, ale přijď radši k lávce. V jednu tam počkám. A ne abys honil. Nesmíš. Rozumíš? Vidím, jak ti stojí a ty jsi honič od pohledu, ale ty nesmíš. Něco s tím pak podnikneme. Chceš? Jestli ne tak už nechoď.“

„Co? Co?“ koktal jsem napůl omráčen.

„Líbíš se mi.“

**

Mozek mi přestal fungovat. Nemohl jsem na nic jiného myslet než na naši schůzku. Jak na to myslet a nehonit? Tenhle stav jsem ještě neznal. Oběd jsem do sebe naházel a mazal, i když jsem měl ještě půl hodiny čas, tentokrát na opačnou stranu k lávce. Celou cestu jsem utíkal. Už tam stál ve svých kraťasech, tričku a s batůžkem, opřený o zábradlí nožem ořezával nějaký prut. Sevřel se mi hrudník.

„Ahoj,“ vydechl jsem a hleděl do jeho očí. Usmál se.

„Pojď.“

Neptal jsem se kam. Šel jsem za ním a zíral na jeho chlupaté nohy na boso v docela dost zdevastovaných teniskách, na zadek v kraťasech. Dostavila se opět silná erekce. Vzrušovalo mě na něm všechno. Nechápal jsem to. Do teďka mě brali holí kluci, spíš malí holčičí a teď tady ten… Očaroval mě snad? Omámil nějakou drogou?

Cestou jsme se konečně také představili. Jmenoval se Robert. Došli jsme až do nějakého opuštěného kamenolomu. Zastavil se, pokynul mi rukou. Když jsem kolem něj procházel, švihl mě tím prutem přes zadek. Lekl jsem se, ale nevydal ani hlásku. Přetáhl mě podruhé a pak ještě několikrát. Díval jsem se do jeho hnědých očí. Přistoupil ke mně, chytil mě za vlasy, ne nějak krutě, jen mě za ně chytil a přitáhl si mou hlavu ke svému usměvavému obličeji.

„Co to s tebou je? Proč neřveš, ty umouněný masturbante? Tak mluv!“

„Nevím. Ty bys pak třeba se mnou nekamarádil.“

Sáhl mi mezi nohy.

„Tobě se to líbí. Přiznej se! Chceš, abych tě bil, že jo.“

„Chci splnit každé tvé přání. Udělám cokoliv, jen když budu moct bejt s tebou.“

Pustil mě. „Svlíkni se. A donaha. A rychle“

Svlékal jsem se. Nahý jsem si zakrýval ztopořený penis. Usmál se a poručil mi se ohnout. Slyšel jsem zasvištět prut. Došlo mi, co mě čeká a přesto mé vzrušení nepolevovalo. Dotkl se prutem mých hýždí. Zavřel jsem oči. V zápětí dopadla první rána. Zaťal jsem zuby. Čekal jsem další, ale nepřicházela. Co je? Chtěl jsem to a věděl jsem už, že on to chce taky. Snad nepřestal. Uprostřed těchto úvah dopadla další. Hrál si se mnou. Nechtěl jsem křičet, ale při posledních ranách jsem se vzdechům a sykání neubránil. Po desáté ráně mi nakázal se narovnat a dát ruce za hlavu. Prohlížel si mě. Plácl mě rukou přes stojícího ptáka. To jsem poprvé vykřikl.

„Už jsem myslel, že tě nedonutím řvát. Ono by stačilo tě jen pořádně zmlátit a to už nevydržíš. Možná, že bys vzal za vděk zakousnout se do svejch fuseklí. Co tě ještě bere? Nářez na prdel, to se ti líbí. Neboj, ještě ti dám. Co ponižování? Co pissing? Co svazování?“

„Nevím, co to je pissing.“

„Chcaní na tebe.“

„Udělám všechno, co se líbí tobě.“

„Já zas ale chci, aby se to líbilo i tobě.“

Posadil se na zbytek nějakého stroje a zul si boty. Sjel jsem na ně pohledem. Viděl to a usmál se.

„To jsem si všim‘ už ráno. Nohy tě berou. Tak pojď a pomazli se s nima.“

Váhal jsem.

„Ježíš, dělej. Co se furt stydíš. Stojíš tu nahej, stojí ti péro, máš na prdeli jelita… Co ještě víc uvidím? Chceš to, tak dělej. Pro mě bude odměna, že jsi vzrušenej a necháš si nasekat na prdel. Nechal by ses i pochcat? Vykouřím tě a ty mě.“

„Nechám se pochcat a všechno jak jsi řek. Klidně mě bij, když to děláš rád.“

Zíral jsem na ty jeho nohy. Tak jo. Klekl jsem si, sehnul k nohám a políbil ochlupený nárt. Ruku už jsem měl zase v rozkroku.

„Nehoň!“

Vyplázl jsem jazyk, nasával ten pach, ještě včera bych nevěřil, že mi to může vonět, a začal s ním přejíždět po nártu. Mé vzrušení neznalo mezí. Když jsem celý nárt olízal, vzal jsem tu božskou nohu do ruky, zvedl ji a přilepil se jazykem na chodidlo. Zešílel jsem. Lízal jsem jak blázen, cucal prsty, pak zas holeně a lýtka. Chtěl jsem se drát výš, ale zarazil mě.

„Teď zas já.“

Sundal kraťasy a vytáhl z nich pásek. Ukázal mi na svá stehna:

„Ohni se mi tu pěkně. Když se ti ty nohy tak líbí tak na nich dostaneš. Pěkně se přimáčkni ocáskem a vem si do huby fusekle. Teď to bude delší. Když budu vidět, že už to nezvládáš tak ti dám chvíli zase pokoj, ale ty to chceš a já taky“

Cítil jsem jeho erekci. Tentokrát žádné hraní. Sotva jsem se ohnul přes jeho nohy, začal mě mydlit. Vím, že už po chvíli jsem kopal nohama do vzduchu a vytryskly mi i slzy, ale nechtěl jsem ho zklamat. Když přestal, hladil mi zadek. Bylo to neskonalé blaho. Prokrvený zadek byl extrémně citlivý. Pak mě skoro něžně zvedl, vyndal fusky z huby a dlaní setřel slzy.

„Nechci ti ubližovat, ale oba to přece chceme. Stoupni. Jestli chceš, tak se projdi“

„Ano chceme.“ Hlas se mi chvěl. Nevím proč, procházení bylo to poslední, na co jsem měl chuť, snad spíš utéct, ale začal jsem chodit do kruhu. Díval jsem se na své ztopořené přirození, které se mi pohupovalo, a uvědomil si, že chci, aby mě zase plác přes něj dlaní. Určitě to chce. Když jsem zvedl hlavu, stál tam nahý. Zase jsem se zapotácel, jako bych měl omdlít. Přiběhl jsem k němu a dal ruce za hlavu.

„Co je?“ zeptal se.

„Plácnout.“

Usmál se a plácl mě dlaní přes péro.

„Ještě,“ vydechl jsem. Plácl mě znovu.

„Kolikrát to chceš?“

„Dokud neumřu.“

„Jseš cvok.“

Sedl si přede mě, chytl mě za penis a přitáhl k sobě. Začal mě kouřit. Udělal jsem se během pár vteřin. Vysál mé semeno.

Všechno pominulo. Napadlo mě, co tam vlastně dělám? Neměl bych raději utéct? Díval jsem se na jeho nohy a penis. Vzrušení bylo zpátky.

Poté už jsem se nenechal zastavit a vrhl jsem se na kolena a zamířil pusou do jeho rozkroku. Už mi v tom nebránil. Dělal jsem to poprvé. Byl to ohromující pocit. Nevěděl jsem, co mám vlastně dělat, jestli to dělám správně. Jen jsem mu ho ocucával. Nic neřekl. Nechal mě dělat co chci. Já byl při tom jako smyslů zbavený a začal mu ho při tom honit. Neznal jsem jiný způsob, jak mu přivodit slast. Do pusy se mi neudělal, i když jsem s tím počítal. Odtlačil mou hlavu a jeho semeno dopadlo na má prsa. Začal jsem si ho rozmazávat a při tom zběsile onanovat. Tentokrát mě nezastavil. Asi by to ani nešlo.

Skončilo to.

Políbil mě.

Byl to první polibek, který jsem dostal jako bezhlavě zamilovaný.

„Nechci ti ubližovat. Oblékni se. Pojď.“

V tábořišti jsme pili pivo a vyprávěli si o skalách, lesích, řekách a cestách.

Byl jsem šťastný. Bohužel ne na dlouho. Táta se za několik dní začal o náš vztah zajímat.

Odjel.

Navždy.

© Billy Butt [mac.macek at seznam.cz]

Může se vám také líbit:

www.thugboy.com