Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA Roman

Roman

Pokud si pamatuji, nikdy jsem nebyl nijak průbojný typ. Už jako dítě jsem bez reptání ustupoval silnějším rovesníkům, nikdy jsem se nepral, přirozeným vůdcům v partě jsem měl vždy potřebu dokazovat spíše svoji loajálnost než vzdor.

V pubertě jsem samožrejmě i já rodičům odmlouval a stavěl se na zadní, ale pokaždé stačil přísný pohled otce, či staršího bráchy a já se zklidnil.

Na střední školu jsem tě těšil. Byla totiž mimo mé bydliště a já se nemohl dočkat až vypadnu pryč od našich a začnu si užívat studentského života na koleji. Ale vše bylo jinak.

Na školní kolej jsem se dostavil den před zahájením školního roku. Ubytoval jsem se na pokoji a netrpělivě čekal jakého dostanu splubydlícího. A ten se navečer fakt ukázal. Jenomže, netvářil se tak nadšeně jako já. Když mě uviděl zaklel, otočil se ve dveřích a zmizel. Ukázalo se, že můj nový spolubydlící, Roman, je sportovec-fotbalista a před nástupem na kolej mu slíbili, že dostane pokoj sám pro sebe. Lůžek ale bylo málo a on se musel spokojit s pokojem pro dva. Po návratu z ubytovacího oddělení kde mu suše sdělili že má prostě smůlu, byl zuřivej jako bejk. Zcela otevřeně mi řekl, že si buď najdu bydlení jinde, anebo že „uvidím“. Chtěl jsem na to něco odpovědět, ale než jsem stačil cokoliv říct, poslala mě jeho facka k zemi. Pak nademnou pronesl něco o vesnických zmrdech, načež jeho vytrénovaný fotbalový nárt prudce pozdravil mé varlata. Schoulený do klubíčka na podlaze jsem si pak vyslechl další instrukce. Když domluvil a ujistil se že jsem vše pochopil, kývnul. A já pomalu vstal (koule mě ještě pořád boleli jako po výbuchu), sáhnul jsem si do tašky pro peněženku a s přáním hezkého večera jsem mu podal celé kapsené co jsem dostal na týden. Protože přesně tak jsem to podle Romana měl udělat. Když pak odešel na pivko s klukama z jeho mužstva, pustil jsem se do práce. Tak jak mi bylo poručeno, jsem Romanovi z tašky vybalil všechny věci a vzorně mu je naskládal do skříně. Boty jsem mu dal do botníku, samožřejmě jsem je předtím pečlivě přeleštil. Pak jsem přestěhoval noční stolky tak, abych mohl (opět na Romanův rozkaz) srazit obě postele dohromady. Roman tak bude mít ke spaní letiště, zatím co já budu spávat na podlaze u postele, ve spacáku který jsem si samožřejmě teprve musel opatřit. Když se krátce před večerkou Roman vrátil do pokoje, bylo už vše dle jeho rozkazu, včetně toho, že já klečel nahý u dveří, připravený na přivítanou mu políbit nohy. Takto neslavně jsem tedy zahájil studium na střední škole! Romanovi velice rychle došlo, že mít na pokoji takového suba není na závadu a pustil se do mého výcviku. Ve škole jsem měl zákaz opouštět o přestavkách lavici, měl jsem zákaz chodit se spolužákama na pivo, či do kina, na koleji jsem nesměl navštěvovat jiné pokoje. Pokoj jsem v podstatě opouštěl jenom když jsem šel do školy, nebo když jsem šel do prádelny vyprat Romanovi věci, případně, když mě pro něco poslal do obchodu. Na koleji jsem samozřějmě vykonával veškeré úklidové práce, posluhoval, čistil boty, dělal mu domácí úkoly. Jedl jsem zbytky z jeho talíře které mi servíroval na podlaze, anebo (když se chtěl pobavit, či za něco mě vytrestat) z podrážek svých bot, když vše předtím řádně rozšlapal. Měl jsem přísný zákaz používat na pokoji židle, sedat jsem si směl zásadně na zem, k Romanovým nohám. Naštěstí, Roman se z tréninku vždy vracel čerstvě vysprchovanej a voňavej, takže mi to nedělalo žádné potíže. K nucené nahotě na pokoji Roman přidal povinné vyholování rozkroku, co samozřejmě neuniklo pozornosti kluků z třídy, když jsme se sprchovali po tělocviku. Přezdívka „holobrk“ tak byla více méně logickým závěrem a bylo jenom otázkou času, kdy se někdo „nechtěne“ splete a z „holobrka“ udělá „hulibrka“. A tím jsem se zanedlouho i stál.. Roman po jednom z tréninků přišel na kolej nadržený více než obvykle a rozhodl se, že moje tlama by neměla zahálet. A tak v ten večer dávka jeho mrdky skončila v mém krku. Myslím, že to bylo překvapení pro nás oba.. já přišel na to, že pánské přirození skvěle chutná, Roman zas na to, že mám talent být kuřáckou děvkou a že tudíž už nidy nemusí jít spát nevystříkanej. Tvrdé zarážení jeho klády do mého krku se stalo pro Romana rajcem protože si u toho báječně vychutnával svoji nadřazenost. Pokaždé se u toho vycákal jako kůň a někdy se v rauši s chutí i vydatně vychcal (zvláště když se vrátil z piva, to jsem pak pil jako duha). To, že na podlahu nesměla dopadnout ani kapka je snad jasné. Na pokoji jsme měli malou televizi co jednou přivezl Romanův táta a tak pokaždé když Roman seděl u TV, já klečel před ním a lízal mu koule. Když ho to omrzelo, bez slova kývnul hlavou a já se sesunul na podlahu abych pro změnu dopřával lízing jeho nohám. Ale abych si jenom nestěžoval.. Musím říct, že jsme často měli chvíle, když si Roman se mnou přátelsky povídal-co ve škole, jak s holkama, co nového doma, či na fotbalu. Já u toho samozřejmě vždy ležel před ním na podlaze, aby si na mě Roman mohl vyložit nohy. Vzhledem k tomu, že ve škole jsem kamarády neměl, bylo toto povídání pro mě balzámem pro duši a Roman tak velice rafinovaně a bez násilí docílil toho, že jsem k němu začal cítit oddanost a vděk. Veškeré práce, veškeré posluhování jsem pak dělal s větší pílou a úsilím.. protože dobře odvedená práce znamenala že Roman bude spokojený. No a spokojený Roman zas pro mě znamenal více večerů kdy jsi se mnou hezky povídal. Další věcí kterou si mě Roman absolutně získal bylo to, jak jednou ve škole ostře zarazil spolužákov pokus šikanovat mě. Záležitost se odehrála na záchodě, bylo tam ještě dalších pár kluků. Roman dal všem jasně najevo, že jsem pod jeho ochranou. Jeden z kluků se pokusil Romanovi postavit s argumentem že „vždyť my víme, že ty ho šikanuješ, tak ze sebe nedělej spravedlivýho“ ale Roman mu ( a ostatním taky) vzal vítr z plachet když pevným hlasem prohlásil „do toho tě nic! Na můj majetek mi nikdo z vás šahat nebude!“ Od té doby se už podobný incident nestal. Roman v mých očí hodně stoupl a já k němu začal cítit téměř zbožnou úctu a bezmezný vděk.

Tělesných trestů jsem zažil jenom pár.. Roman se nevyžíval v mlácení slabších jedinců.. pokud jsem dobře sloužil a nezapomínal na úctivé chování kterému mě učil, neměl důvod mě trestat. Požíval u mě takový respekt, že pokud jsem udělal chybu, stačilo výhružně zvednout obočí a já už ze sebe koktal omluvu. Snád jedinou výjimkou bylo kopání do koulí. Poté, co mě do nich nakopal v první den na koleji vyhlásil, že jsou příliš citlivé a že je bude osobně trénovat. Pro mě to znamenalo vždy před spaním hezky na všechny čtyři, nohy od sebe a vydržet několik silných kopanců. První týdny jsem sice trpěl jako zvíře, ale časem varlata jaksi otupěla a já si na bolest v podbříšku zvykl. Samozřejmě, že jsem pak neměl ani pomyšlení na onanii. Ono by to stejně nešlo ani kdybych chtěl. Po „lekci“ byl můj genitál prostě mimo provoz. Časem se u mě erekce dostavovala už jenom sporadicky, obvykle ráno při probuzení, ale protože mě po ránu ještě vždy bolelo břicho od večerního kopání, rychle odezněla. O co méně mi to fungovalo, o to víc se Roman v mých očích jevil jako nadsamec a já obdivoval jeho schopnost rychlé a pevné erekce, to jak se dokázal udělat i vícekrát po sobě, to jak mohutně stříkal.. Jeho rozkrok se pro mě stal předmětem uctívání a já považoval za výsadu že to je právě moje tlama která o něj pečuje. Začal jsem fakt věřit, že moje v podstatě nulová sexuální výkonnost není výsledkem kopanců, ale že je daná skutečností, že jsem jenom zmrd. V této domněnce mě utvrzoval i Roman, který zcela neskrývaně zastával názor, že „mrdání je výsadou dominantních jedinců“ a že pokud tuto schopnost má i sub, je potřeba ho o ni „správnou péči“ připravit. Tvrdil, že sexuální choutky a onanování (o souložení nemluvě) odvádějí subovu pozornost od služby. A že kdybychom na tělocviku neměli společné sprchy, už dávno bych musel nosit klícku na ocasu. Roman si asi po půlroce našel holku... a můj obdiv k jeho samčí nadřazenosti a výkonnosti ješte stoupl. V podmínkách středoškolské koleje nebylo možné aby u ní na pokoji zůstával přes noc, nicméně si několikrát za týden našel chvilku aby jí někde v soukromí pořádně vojel. Bylo mi jasné že moje tlama nemůže konkurovat její štěrbině (jak tomu Roman říkal), i když na tvrdý deepthroat jsem Romanovi byl ještě pořád dobrej. Pokaždé když se vrátil od své holky z kapsy vytáhl použitou šprcku (někdy i dvě, tři) , rozvalil se v křesle a vychutnával si pohled jak z ní piju jeho mrdku . Ne že by mi to nějak zvlášť chutnalo, ale musel jsem. A musím přiznat, že už samá skutečnost, že se jedná o Romanovo sperma , že kondom co vylizuji použil Roman, že ho měl navlečený na svém penisu... to vše na mě působilo tak, že jsem vše vylizoval a pil s takovou.... téměř až posvátnou dychtivostí, jako když vyprahlý poutník nalezne oázu uprostřed pouště. Roman mě vždy chválil jak dobře jsem gumu vylízal, že je jako nová a já se snažil abych nezklamal.

Po čase mi Roman oznámil, že už je nejvyšší čas, aby si mě označkoval jako svého otroka. Trocha mě to vyplašilo, ale odmlouvat Romanovi-od něčeho takového mě už dávno odnaučil... A tak jsem neodporoval když mě jednoho dne odvedl do tetovacího salonu, kde už měl předem domluveno, že na moje péro přijde vytetovat velké „S“. Samozřejmě, v salonu řekl, že to má znamenat „superman“, že to je taková mladícká nerozvážnost a trochu recese. Že to znamená „slave“ jsem věděl jenom já a on...

Problém nastal na další hodině tělocviku, kdy si spolužáci mé čerstvé kerky všimli... pobaveně tipovali co to písmeno může znamenat.. tipovací soutěž s přehledem vyhrál spolužák, který vyhlásil, že v mém případě to nemůže znamenat nic jiného, než „stupido“. Všechny to rozesmálo, nicméně to stačilo k tomu, že už se nikdo nevyptával a Roman měl svého otroka označkovaného tak jak s přál.

Dny, týdny a měsíce utíkali a já už dlouho v Romanovi neviděl spolužáka co mě šikanuje, ale svého pána. Roman určil způsob mého života i mé postavení a já to přijal za své. Tak jak je samořejmé že ve škole byli učitelé které bylo potřeba poslouchat, bylo pro mě samožrejmé, že na koleji je pán který mě řídí a kterému sloužím. A tak jak jsem se ve škole snažil být dobrým studentem, na koleji jsem zas dělal vše proto, abych byl dobrým otrokem. Úžasné ale bylo, že i Romanův přístup ke mně se změnil. Cítil jsem, že si mě oblíbil, že si byl vědom toho jak dobře mu sloužím. Občas, když řešil nějaký problém, zeptal se mě na můj názor a já věděl, že pokud budu mít pravdu, chlapsky to přizná. Slovo „zmrd“ už v souvislosti se mnou nepoužíval.. měl prostě oddaného subíka jakého si přál a cenil si toho.

Přišla maturita, rozlouční. Poslední večer se na koleji konala velká rozloučková párty. Roman mi poprvé povolil, jít se pobavit s ostatníma. Nešel jsem. Nešlo to. Prostě jsem seděl na pokoji, vyděšenej z budoucnosti která mě čekala. Nevěděl jsem jak budu žít. Kdo mě teď bude vést, komu budu sloužit. U čích nohou najdu klid a pocit bezpečí...

Na druhý den jsme opouštěli kolej.. místo, kde jsme 4 roky žili, místo kde jsem se stal tím kým jsem, místo kde jsem se naučil že oddanost, poslušnost a respekt jsou nedílnou součástí mého já, místo, kde jsem poznal pravý význam slova pán. Před svým odjezdem domů Roman udělal něco, co nikdy předtím. Podal mi ruku, pevně ji stiskl a řekl „děkuji“. Víc říkat nemusel, neboť tím slovem vypověděl vše. Od té doby jsem se s ním už nikdy nesetkal.

Roy, roy71@seznam.cz

P.S. Tato povídka je fikce. I když.. ne tak docela... na stření škole jsem měl spoužáka který byl silně dominantní a já toužil aby si mě podmanil a přivlastnil.. Povídka je ním inspirovaná, odkrývá moje touhy a představy o tom, jak bych chtěl žít. Je mi 40 let, párkrát jsem se neuspěšně pokusil o vztah, ale pokaždé to skrachovalo na tom, že jsem v tom druhém nenašel autoritu, pána, mentora a ochránce. Možná že si jednou tuto povídku přečtě někdo jako „Roman“, osloví mě a dá smysl mému životu. Budu čekat...

© Roy [roy71 at seznam.cz]

Může se vám také líbit:

GBU