Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA Svobodník Jarý a jeho myš 3. díl

„Tak padám, čuráku“, zavolal Kulhavý a nakopl Lukáše do zadnice. „Práce nečeká“. Lukáš se vypotácel ven. Na zahradě, která byla od cesty krytá vzrostlými tújemi, stál ten druhý, který asistoval u jeho únosu. „Co to je za chcípaka, ty vole?“ zašklebil se, když Lukáše prvně vzezřel. „Toho pičuse si nevšímej, tady máš lahvoně,“ obrátil se na něj Kulhavý a usadil se na zahradní židli. „Dík, hej dal by sis taky, co?“ obrátil se ten druhý na Jarého. Lukáš jen na sucho polkl, v zatepleném mundůru mu začínalo být vedro. Navíc ho polila horkost z předzvěsti, co bude následovat. „Kravskou píču dostaneš, než si zamakáš, uděláš nám slunečník, postav se na to štokrle aby na mě padal stín, mákni“, zněl příkrý povel. Jarý vylezl na stoličku a snažil se stínit Kulhavého tělo před prudkými slunečními paprsky. Brzy to ale bylo nesnesitelné. Jarého hrudník se těžce zvedal, jazyk se přemílal uvnitř vyprahlých úst a nesnesitelně se lepil na patro. „Koukni na ten zarudlej xicht, to je looser, stůj v pozoru a nehejbej se“, častoval Lukáše neustále Kulhavý. Když se nabažil pohledu na zapařenýho Jarýho, vstal a došel až k stojícímu Jarýmu. „Víš, jak mu musej táhnout koule“ „Zapařený, ale jemu to je jedno, je to buzík, má je jen na ozdobu!!“ „Řekl sem rovně kurvaaa,“ zařval najednou a naléhavost své připomínky doprovodil úderem sevřené pěsti do Lukášova břicha. Jarý to nečekal, nestihl zareagovat a zatáhnout svaly. Jen se bezmocně sesul k nohám svého trýznitele. „Sem přesně patříš, k nohám, je ti to jasný ty čuráku, je ti to jasný“ stupňoval dotaz Kulhavý. Jarý přitakal. „Nahlas,“ zařval Kulhavý a nakopl svoji oběť do žeber. „Ano pane“, snažil se přes bolest procedit Lukáš. Kulhavý ho špičkou své bory obrátil na záda a zasedl mu plnou vahou na hrudník, Lukáš jen bezbranně hekl. Kulhavý ho chytil za límec od vaťáku a začal s ním silně cloumat. „Kurva, celou… větou….“, křičel přitom na Jarého. „Patřím k vaší botě“, pronesl za neustálého cloumání Lukáš. Druhý maník mezitím vytáhnul svůj telefon a celou „produkci“ natáčel. „Pak mi dáš svůj facebook“. „Pošlu ti na něj tvoje mrtě vymazlený obrázky“, šklebil se své rádoby duchaplnosti. Lukáš ale jeho slova nevnímal. Kulhavý ho střídavě fackoval, pak mu do čelisti bouchal pěstí, z nosu se Jarému mezitím po náplavě facek spustila červená, což Kulhavý velmi kvitoval, natáčel Lukášovi hlavu tak, aby ji mohl dobře zachytit druhý z iniciátorů šikany na svůj mobil. Chvílemi ho přetočil na břicho a škrtil ho hmatem, obecně nazývaným kravata. Jarý se bezmocně snažil zachytit Kulhavého paží, ale nikterak to nezmírnilo dusící objetí kolem jeho hrdla. Lukáš začal sípat, navíc mu Kulhavý nakláněl hlavu bolestivě dozadu, zatímco zbytek těla zůstával na zemi. Lukáš nevnímal, jak dlouho to celé trvalo, ale když ho Kulhavý pustil se sevření, ležel na zemi a nemohl popadnout dech.

Následovalo trestné cvičení, jako chůze v podřepu s nataženými rukama, které svírali cihlu. Sedy –lehy, kdy v mezidobí mu Kulhavý s vynalézavostí sobě vlastní, šlapal těžkou botou na břicho. Kliky se zátěží na zádech už Jarý nedal, a proto musel zůstat v poloze na klik, zatímco si k němu přilehl Kulhavý a flusal mu pivo do obličeje. Lukáš se snažil uhýbat na opačnou stranu a chránit si obličej, ale pokaždé následovala silná rána do hlavy a proto raději rezignovaně snášel spršky teplého piva z Kulhavého úst.

„Musí ti bejt vedro, co?“, glosoval situaci Kulhavý. Měl na mysli stav, kdy Lukáš byl navlečen v komplet vaťákovém mundůru, zatímco jeho spoluobyvatelé se tu pohybovali jen v tričku a kraťasech. „Ale to už tak buzerantům někdy bývá – teplooo, teploučko,“ napodoboval přiteplený hlas Kulhavý a se zvráceností sledoval napínání Lukášova těla, které se nesmělo dotknout břichem země, a celá horní polovina spočívala na napnutých rukách. Když se této kratochvíle Kulhavý dostatečně nabažil, poručil Jarému vstát a dal mu do ruky polní lopatku, kousek dál pak ležela lopata a krumpáč. Za normálních okolností by snad Jarý tu lopatku použil jako útočnou zbraň, ale strach udělal své. „Zakopeš se“ pronesl temně Kulhavý. „Jako ten zaprděnej krtek se tu budeš zahrabávat“, rozkázal a navrch udělal patou od boty v hlíně čtverec, který určoval, jak velký otvor do země musí vykopat. Poté se spokojeně vrátil na zahradní židli a společně se svým kumpánem pozorovali produkci, kterou sami režírovali a jejímž jediným hercem se stal Kulhavý a rekvizitami mu byly: krumpáč, lopata. Čas od času musel z okopu a později už z poměrně úctyhodné jámy vyskočit a plnit různé rozkazy převážně Kulhavého, který byl ve vymýšlení ztížených podmínek mistr. Jarý se tak k výkopu vrátil s větvemi a listím zastrkaným za kabátem, kalhotami, obličej pomazaný coby neviditelný průzkumník na cizím území, nebo - když od některého z borců na zahradním nábytku zaznělo „barva“, musel se Kulhavý chránit před úniky z těla Kulhavého nebo jeho druha, nasazením plynové masky. V jeden okamžik k němu přistoupil ten druhý maník a poručil Jarému ustat v práci. Jarý si musel stoupnout k okraji jámy, do které s potěšením nahrnoval jeho trýznitel již vyházenou hlínu. „Nějak se ti to sype“, procedil skoro s dětským úsměvem. Následně si stáhl svoje kraťasy a v malém okamžiku na hlavu Jarého a jeho vaťáky dopadl proud teplé moči. Jarý byl na dně, a to jak jámy, tak i svého ponížení. „Hej, volá ti stará“, zavolal najednou Kulhavý a zvedal nad hlavu mobil toho druhého typa. „Co zas chce, ta stíhačka ty woe“, okomentoval celou situaci Kulhavého kámoš a dost neochotně se od jámy přišoural ke svému telefonu. „Ano beruško“, zjihnul najednou do zcela jiného tónu a kousek poodešel. „To je na dlouho“ sykl ještě na Kulhavého a zmizel v domě. „To je stehno….“ usmál se Kulhavý, když osaměl, zapálil si cigaretu, když v tu jeho pohled ulpěl na Jarém, který stále předpisově stál u okraje jámy a jeho mokrá ramena a záda svědčila o tom, že byl před chvílí terčem jedné z dalších šikan. „Hej, pochcaná hlavo, ke mně“ zavolal Kulhavý. „Zaklekni a otevři mordu“, poručil Lukášovi, když doběhl před „svého pána“. Následně si z něho udělal svůj osobní popelník a Lukášova ústa se plnila popelem z Kulhavé cigarety. Co chvíli musel Kulhavý spolknout obsah na jazyku a bylo místo pro další odpad z mazákových cíček. Lukáš se bál, co se stane, až cigareta dojde svému konci. Tušení bylo správné. „Rozepni si ty svoje humusky“, rozkázal Kulhavý. Když se mu zdálo, že jeho rozkaz není plněn s nadšením, surově chytil Jarého za ucho a tahal ho silně do té doby, než Jarý svoji hruď odhalil. V momentě byla o jeho prsa típnuta cigareta, což se neobešlo bez bolestivého škubnutí Lukášova těla. „Vypracovaný hovádko“, zkonstatoval Kulhavý stav Jarého těla. „Vyzkoušíme svaly…“ Jarý si musel dát ruce za hlavu a Kulhavý, který si mezitím dal do úst druhou cigaretu, ho vší silou bil pěstí do břicha, které brzy po vlnou ran zčervenalo. Tohle Kulhavého velmi bavilo, čas od času svíral Lukášovy bradavky a šponoval je přes únosnou míru. Teprve poté zazněl povel „narovnat se“, ale hned se musel Jarý zase předklonit a na jeho hřbetě přistála jakási petka, do které čas od času Kulhavý flusnul, a jejíž obsah zapáchal na hony. „To je chlast pro tebe píčo“, uvedl věc na pravou míru Kulhavý. „Ale já ti to držet nebudu, od čeho máme stoleček“, a svůj nový kus nábytku hned využil, když na Jarého záda přesunul většinu věcí ze zahradního stolečku.

Mezitím se vrátil druhý typan se zprávou, že bude muset odjet, večer jede s mladou na oslavu. „Já pojedu, taky“, prohlásil Kulhavý. „Co uděláme s tím pičusem?“. „Vykopnem ho někde v lese, ale nejdříve si po sobě uklidí“, řekl Kulhavý a se vší razancí kopl do shrbeného těla svýho živýho stolu. Jarý se složil jako domeček z karet. „Máš ty noviny?“, zeptal se Kulhavý kamaráda. „Jasně, že jo, pojď mrdko,“ obrátil se na sbírajícího se Jarého. „Zapni se a k jámě, mákni“, dodal pro upřesnění situace Kulhavý. Když Lukáš doběhl k okopu, vhodil ten druhý agresor noviny do jámy a s úšklebkem vydal jednoduchý pokyn: „Zahrabat a fofrem, nebo tam zasypu tebe čuráku.“…. Co Jarému zbývalo, jednu chvíli k němu přistoupil Kulhavý, klepal mu popel na záda a na skloněnou hlavu, čas od času musel Jarý položit ruce na zem a Kulhavý mu je vší silou přidupl. „Tak vidíš čuráku, na vojně si byl za machra, a teď tady kopeš jámu jako poslední píča. Bože, jak já se tě bál, v noci si mě vykopal ze spacáku až na chodbu, nutil mě hodiny sprchovat se ve studený vodě, zkoušel odolnost mých úderových ploch, krmil mě proviantem na zemi, jako pes sem musel žrát z podlahy to, cos mi rozdupal kanadou, zatímco si v klidu chrápal na bidle, já musel stát u tvý postele v plný polní, s blembákem a plynovkou na xichtě - a plnit ti tvoje zasraný rozkazy. Hovno si věděl, jak mi bylo a jediný…. drž hubu, teď mluvím já,…. a jediný, co jsem si slíbil, je že ti to jednou vrátím. Zničím ti život, jako si ho zničil ty mě, buzerante. Co hulíš kokoty, chtěl bys, co, chtěl bys, ještě než tě pustíme do přírody tak nám ho vyhulíš, hezky volížeš a spolykáš… coooo. … že ne, co? „NEEEEEEEEEEEEEE“.

Fuj, co to bylo. Jarý se trhnutím vzbudil. „Co je? “ V tichu místnosti bylo slyšet jen tikání budíku. Jarý se díval do protilehlého okna, kam bylo vidět z postele. Živých snů nikdy moc nemíval, ale tenhle stál za to. Podíval se na budík, byl čas vstávat. Nakonec byl rád, že ho sen, probudil, byl by málem zaspal. Přijede Lenka, jeho holka. Pomalu se přiblížil čas jejího ohlášeného příjezdu a nezbývalo tedy nic jiného než vyrazit. Již před bytem měl takový neodbytný pocit, že něco není v pořádku. Ale narychlo se prohledal a z věcí, které nutně potřeboval, mu nechybělo nic. Klíče od domu, od auta, vše bylo v kapsách jeho šusťákových kalhot, stačilo jen seběhnout ze schodů, pak od vchodu k autu, nastartovat a už nic nebránilo jeho výletu se sladkou odměnou na konci v podobě setkání s jeho láskou. Ale přece se cestou ze schodů nemohl zbavit dojmu, že na chodbě není sám. Že tam je ještě někdo. Což by na sídlišti nebylo zas tak neobvyklé, ale že to něco sleduje jeho, cítil pohled kohosi v zádech. To cosi přesně kopírovalo jeho kroky, tak moment, tohle už tady někdy bylo……….

© Trpec [trpec at centrum.cz]

Může se vám také líbit:

HMboys