Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA POVEDENÝ VÍKEND

I.

Dveře hlučně zapadly. Takhle jsem si teda tenhle víkend určitě nepředstavoval.

Vypadali celkem sympaticky, když jsem je požádal o svezení. Takoví dva veselí chlápci, kolem 30-ti, trochu nabouchaní z fitka a z bobulí J trochu přitroublí, navlečení v létě do černých kožených kalhot a vysokých černých bot, vyholený palice. Nějaký ty pochyby se mihly, když mě zabouchli vzadu v dodávce, že prý vpředu už není místo a zjistil jsem, že zevnitř není žádná klika, ba ani okýnko, kterým bych mohl vidět ven, sledovat cestu nebo komunikovat s posádkou. Ukázalo se, že dodávka je nejspíš stará vyřazená sanitka, stěny byly vypolstrované, zůstalo lůžko se kšíry a nějaký to lékařské vybavení. Všechno už bylo řádně zažloutlé, světlá koženka byla vykreslená různě starými skvrnami, které asi měly každá svůj příběh, jak se tam objevily. Zdálo se, že dodávka uhání po hlavní silnici správným směrem, tak jsem se v klidu svalil na sanitní lůžko a zavřel oči.

Probudilo mě drncání dodávky na hrbolech. Co se to děje ? Nějaká objížďka napadlo mě. Ale ani objížďky nevedou po tak špatných cestách, uvažoval jsem. Navíc se teď dodávka celá naklonila, stoupala asi do nějakého prudkého kopce. Najednou ticho, pomalá jízda skončila. Už se otevíraly zadní dveře, oslnilo mě světlo odpoledního letního slunce. Jedny silné ruce mě popadly za nohy a táhly z dodávky. Druhé mě vzápětí chytly za ruce. Tak ho máme, prohodili mezi sebou a přehodili si mě tak, abych byl obličejem k zemi. Zmohl jsem se jenom na slabý výkřik „co děláte ?!“. Žádné odpovědi jsem se nedočkal. Nesli mě tak přes dvůr nějakého statku, pak do úzké uličky mezi hospodářské budovy. Pak se mnou zahnuli do nějakého chlívku a hodily na chladnou zem. Než jsem se stačil vzpamatovat, zaslechl jsem řinkot řetězu a ucítil na krku kožený obojek, který cvaknutím uzamkli. Dveře hlučně zapadly. Zaslechl jsem jen poznámku z venku : „tenhle bejk bude chovnej, rozmnožíme si zmrdy“ a pak vzdalující se smích.

Zůstal jsem v kobce sám. Byl tam příjemný chládek, proti výhni v dodávce a na rozpáleném dvoře. V dodávce jsem si sundal košili i totálně zpocený slipy, takže jsem teď měl na sobě jenom šortky naostro a sandály. Zkontroloval jsem svůj obojek, byl na krku pevně nasazen, nešel nijak povolit. Stejně tak řetěz, který vedl od obojku k úvazu pro dobytek u kamenného koryta, kde byl zajištěn velkým visacím zámkem. Vstal jsem a zkusil délku řetězu. Pohodlně jsem se dostal až k pevným oplechovaný dveřím se zamřížovaný okýnkem. Koukl jsem ven. Vlevo kamenná ulička končila nějakou velkou stájí, vpravo začínal dvůr a obytná část statku a naproti byly další chlívky se stejně zamřížovanými okýnky.

Asi hodinu jsem v kobce nechápavě seděl na zemi opřen o koryto. Zaslechl jsem hlučné kroky a řinčení klíčů na řetězu. Pak plechové bušení na dveře, kožeňák měl v ruce prázdný plechový kastrol a bušil s ním o dveře. Tenhle zelenej bude tvůj zmrde, lžíci nbsp;nbsp;nbsp;nebudeš potřebovat !, zařval na mě. V druhým kastrolu něco bylo, položil ho přede dveře naproti a odemkl je. Kožeňák měl na sobě vysoký černý boty, těsný černý kalhoty do půlky lejtek a kožený pásky na bicepsech. Měl vyholenou hlavu a na opáleným ramenu jsem si všiml kerky. Otevřel dveře od protějšího chlívku a zařval : „Tak polez čokle ! Páneček pro tebe něco má štěně“. Z chlívku po čtyřech vylezl nahej kluk, asi 25 let, hlava i tělo celý vyholený, na zádech a na zadku jelita od rákosky. Byl stejně jako já na obojku s řetězem, navíc měl řetízkem provázaný piersing obou bradavek s piersigem v žaludu, takže mu pták visející na řetízku trčel směrem dopředu. Lidský štěně přišlo až ke kožeňákovi, zvedlo k němu svoje psí oči a věrně mu políbilo černou botu. Hodný štěně, řekl kožeňák a pohladil štěně po holý hlavě a šíji. Něco jsem pro tebe konečně vytlačil čokle, řekl a ukázal na plný kastrol. Štěně se k němu vrhlo a začalo žrát. Když pochvíli zvedlo hlavu od žrádla, mělo obličej celý hnědý. Kožeňák zařval : „Tak co čokle, chutná ti pánovo hovno !?, tak dělej a všechno to pěkně sežer a vylízej !!“. Podrážkou boty mu pak přimáčkl hlavu do kastolu, dokud nebylo všechno vylízáno. Potom vyndal z kalhot svoji hadici, štěně si kleklo na zadní a kožeňák ho začal kropit po obličeji a smývat zbytky žrádla. Štěně se žíznivě snažilo zachytil trochu chcanek i do pusy a napít se. „Petře !“, zavolal kožeňák na parťáka, „Štěně má žízeň, pojď mu dát do misky“. Přišel Petr, stejně nabouchaný i oblečený, zalovil v kaťatech pro svojí hadici a pak zvonivě spustil svůj proud do kastrůlku. „No je vedro, už má asi žízeň“, řekl. Štěně začalo vděčně chlemtat jeho chcanky. „A co s tímhle zmrdem ?“ zeptal se kámoše. „Na toho se zatím vykašlem, necháme ho trochu podusit vedrem, aby nebyl moc vybíravej“ odpověděl kámoš. Zahnali štěně zpátky do chlívku a odcházeli směrem ke dvoru. Nebyl jsem schopen žádného slova, jenom jsem tupě zíral zamřížovaným okýnkem. Ani jsem nechtěl promýšlet, co mě tak asi tady čeká…

II.

Už se stmívalo. Ze dvora se ozýval hlasitý veselý hovor a cinkání lahví a sklenic. Netrvalo dlouho a přišli si pro nás. Odemkli dveře chlívků a za bušení bejkovcem do dveří na nás řvali : „vylezte čoklové“. Oba měli v ruce kromě rákosky taky pevné krátké kožené vodítko. Zacvakli si nás do vodítka, odepnuli naše řetězy a každý si pak vedl svého čokla po dlážděném chodníčku směrem ke stodole. U vchodu do stodoly nám poručili kleknout, zkroutili nám ruce za záda a nasadili policejní želízka. Pak nám omotali nohy nad kotníkem širokou izolepou a stáhly je pevně k sobě. Kotníky se mi bolestivě tlačily na sebe. Pak nás oba pořádně zezadu nakopli, že jsme se převalili jeden přes druhého. Cítili jsme vzájemně svoje nahá těla. Než jsem stačil svému spoluvězni šeptnout čísi ruka mě popadla za hlavu a přelepila lepenkou pusu. Stejně tak dopadl kolega. „To abyste tady nekňučeli, zmrdové“ zařval jeden kožeňák.

Ze země jsem si mohl trochu prohlédnout vnitřek stodoly. Byla to vysoká stavba s vnitřním patrem. Prostor byl osvětlen několika reflektory, které směřovaly na masivní dřevěné sloupy podpírající hlavní trámy. Sloupy byly vyztužené vzpěrami, které v nižší části stodoly podpíraly patro na seno. Zrovna u těch sloupů kožeňáci něco kutili. Všiml jsem si lesklých ocelových ok zapuštěných na různých místech do sloupů, trámů a podpěr. U stropu bylo namontováno také několik kladek a na nich visely řetězy. Kožeňáci řetězy různě přetahovaly a provlékaly. V šeru na stěně pak visely různé kovové, dřevěné a kožené nástroje, nějaké věci byly také v regálech u zdi. Pod nízkým stropem patra stály různé lavice, stoly, bedny připomínající cvičební nářadí ze sokola. Některé věci byly potažené tmavou kůží a pobité stříbrnými cvočky.

Ten pode mnou zasténal. Teprve teď jsem si znovu uvědomil, že ležím plnou vahou svých 90 kil na kdoví jak dlouho mučeném těle, tak jak mě přes něj povalili. Pokusil jsem se trochu nadlehčit a sklouznout vedle. Moc to s pevně svázanýma rukama a nohama n šlo. Kožeňáci pohyb zaznamenali a už byli nad námi. Udělili oběma pár preventivních ran rákoskou. „Šijou s váma všichni čerti, asi už se nemůžete dočkat“ ozvalo se. „No už to bude, pěkně si to užijete, máme času až do rána, dneska je letní slunovrat, tak to pořádně oslavíme, přece nebudeme chrápat !“ Ucítil jsem něco kovového na zadku, jak mi to vjelo pod plátěné šortky, které jsem měl pořád ještě na sobě. Prudký tah toho předmětu nahoru mě nadzvednul, na chvíli se látka vpředu zařízla do mého přirození, uslyšel jsem párání látky a ucítil, jak se šortky na mě rozpadají. Teď už pode mnou ležel jenom kus plátna, které se rozprostřelo na holé tělo druhého čokla. Následovalo pár nacvičených pohybů, při kterých jsem si připadal jak reklamovaný pytel brambor, který se vrací zpátky na třídící linku. A po další rychlé akci jsem stál s roztaženýma nohama a rukama u dřevěného sloupu, končetiny v kožených poutech a na řetězech měly jen velmi malou možnost pohybu. Další řetěz mi přitahoval za obojek hlavu ke sloupu. Ústa jsem měl stále přelepena izolepou, do očí mi ostře svítil reflektor, takže jsem mohl pozorovat jenom siluety postav. Vytušil jsem, že postava spoutaná stejným způsobem u sloupu naproti je štěně. Kožeňáci mu něco začali nasazovat na jeho přirození, no za chvíli jsem si stejnou věc mohl prohlédnout zblízka. Mučící nástroj svíral v dřevěných destičkách kořen ptáka, z koulí udělal napnutý rudý balónek směřující dolů od těla a ptáka napínal do délky, tak že bylo potřeba ho mít naběhlého, ne však moc, protože při větším ztopoření se do něj začaly zabodávat kovové hroty z rafinované konstrukce mučidla. Snažil jsem tedy udržovat svoje vzrušení v co nejméně bolestivém pozici. Nebylo to ale všechno. Ucítil jsem prudkou bolest na uzdičce, to se mi do ní zakousla svorka s kroužkem. Vzápětí to samé na bradavkách. Potom kožeňák spojil všechny kroužky řetízkem tak, že mi zvednul péro i s nasazenou klecí vzhůru. Ani to ale nebylo ještě všechno. Dlouhým vlascem kožeňáci spojili mučící nástroje obou čoklů, uprostřed mezi sloupy se uvelebili v pohodlných křesílkách, upíjeli pivo a bavili se taháním za vlasec a bolestivými reakcemi svých zmrdů.

III.

Přišlo vysvobození. Po několika vypitých pivech se kožeňákům asi už zábava s taháním našich ocasů zdála nudná. Odstřihli propojení obou mučidel, podle kterého jsem mohl dobře tušit co ten druhý zrovna prožívá, jestli má zrovna erekci nebo mu v ptáku cuká bolestí. Celkem šetrně nám odstranili strojky z přirození. Potom jednoho po druhém přesunuli k jinému sloupu pod vestavěné patro stodoly. Páchlo to tam výkaly. Pode mnou byl kanálek a nade mnou ústila široká nerezová trubka. Ted jsem pochopil, že důvodem vysvobození nebyla nějaká milost, ale hlavně nutkání kožeňáků vykonat potřebu po vypitých pivech.

Netrvalo dlouho a ozvaly se kroky v patře a když ustaly na našimi hlavami, ozval se pochvíli cinkot proudu chcanek, které vzápětí vytékaly přímo na nás. Trubky byly nasměrovány přímo do obličeje, dokud nebyl proud tak silný, vytékala moč na hruď a na krk a pak se teple rozlévala po celém těle. Snažil jsem se pevně sevřít rty, ale i tak jsem za chvíli ucítil na jazyku nahořklou čpavou chuť moči. Sprcha byla u konce, zbytky tekutiny už jenom pomalu okapávaly. Měli jsme tam ale zůstat přivázaní dokud na nás vše neuschlo.

V lehkém průvanu teplého vzduchu to netrvalo dlouho a na těle nám zůstaly jenom zaschlé páchnoucí stopy. Kožeňáci nás oba odvázali, pustili si nás nadlouho na vodítko a poručili, abychom se vzájemně olízali. Štěně mě začalo zkušeně lízat od chodidla, vyčistilo jazykem špínu mezi prsty a takhle důkladně mi olízalo obě nohy. Zvlášť si pak dalo záležet ve zpocených slabinách a přes ně se dostalo mezi moje půlky. Co nejvíc to šlo je rukama roztáhlo a zabořilo se obličejem hluboko do mého análu. Cítil jsem, jak mě šimrají jím vypouštěné sliny, kterých bylo tolik, že mi začaly stékat až pod koule. Po řádném naslinění se štěně dalo do poctivého čištění každého kousku mého análu. Pocit šimrání se změnil při hnětení měkkých tkání hbitým štěněcím jazykem v moji prudkou erekci. Vzrušení mého penisu se stupňovalo se stále hlubším pronikáním jazyka do análu a pták sebou začal škubat do rytmu pohybů jazyka. Ohlédl jsem se na štěně. Jeho pták už taky trčel vzhůru. Pravou rukou jsem natáhl k tomu vyrostlému kousku a prsty ho pohladil přes špičku žaludu a dotkl se jeho piersingu.

Kožeňáci všechno s pobavením sledovali a zároveň kontrolovali, aby vše proběhlo podle jejich představ. Štěně ale dělalo svou práci bezvadně, takže nemuseli ani zasahovat svými příkazy. To se změnilo, když přišla řada na mě. Snažil jsem se sice vyr vnat v lízání štěněti, ale chyběly mi asi jeho zkušenosti a ochota vykonat ihned a bez odmlouvání jakýkoliv rozkaz. Štěně přece jenom sedělo už v kobce déle a neslo stopy bití a dalších perverzností kožeňáků. Při lízání jeho těla se mísila chuť krve, výkalů, spermatu a potu. Brzy mi došel počáteční elán i vzrušení z mladého pevného těla a kožeňáci mě museli začít motivovat kopanci a pleskancemi přes zadek. Nezdálo se jim ani moje čistění štěněčího análu, tak jeden štěněti pořádně roztáhl zadek a druhý mi zarazil hlavu hluboko dovnitř. Začal jsem se nejdřív dusit, než jsem zjistil, že trochu kyslíku je i uvnitř. Pracoval jsem jazykem jak jsem jen uměl a anál se mi stále více rozevíral vstříc. Když se úplně uvolnil ucítil jsem intenzivní chuť spermatu. Byla to asi ranní dávka mrdky kožeňáků co mi vytékala přímo do pusy. Vzhledem k tomu, že už mi vlastní sliny docházely, jsem tohle zvlhčení docela i přivítal. Jazyk už mě pěkně bolel, ale snažil jsem se štěněti vrátit službu, kterou mi sám prokázal. Stejně jako on jsem si dal záležet na očistě jeho naběhlého péra, olízal jsem mu jemně koule, opatrně jsem mu pak navlhčil uzdičku a žalud s kovovým kroužkem. Když jsem mu čistil prostor pod límcem žaludu, začalo mu cukat v péru a z vrcholku mu pomalu vytékala průzračná tekutina. „Musíš to uklidit celé znovu !“ smáli se mi kožeňáci. Tentokrát mi to ale nevadilo a rád jsem to vzal ještě jednou.

Přes pupík a kroužky propíchnuté bradavky jsem se dostal až k hlavě štěněte a těšil jsem se na líbání s okroužkovaným jazykem. Moc jsem si toho ale neužil. Kožeňáci zařvali, že tu kurva jsme pro ně a že tady není žádnej hodinovej hotel a odtrhli nás od sebe. Pak nás vlekli za vodítko stodolou, aby nás jednoho po druhém přehodili vede sebe přes starého cvičebního koně potaženého ošoupanou a místy potrhanou kůží. Pouty a řetězy spojili pod koněm naše ruce s nohama, takže jsme tam v bezmocné poloze byli pro ně ideálně připraveni k další zábavě před kterou nutně musela proběhnout ta důkladná očista.

IV.

Zaslechl jsem za sebou kroky. V poloze hlavou dolů jsem pod koněm zahlédl černé kožené boty. Díru jsem měl lízáním pěkně rozehřátou a roztaženou, takže by ji pokračování hrátek snad ani tolik nevadilo, pomyslel jsem si. Štěně připoutané vedle ve stejné poloze se zavrtělo a otřáslo. Asi už vědělo co bude následovat. Já zatím přemýšlel o velikosti nástrojů kožeňáků, které jsem měl možnost zahlédnout zatím jenom při močení, do jakých rozměrů asi můžou narůst a jak se vypořádám s jejich tvrdostí.

Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy po krátkém zasvištění dopadly na moje půlky první rány důtek. To už se za námi objevil i druhý pár černých kožených bot. Bití bylo nejdřív synchronizované, oba jsme dostávali rány stejné intenzity ve stejný okamžik. Potom se rytmus změnil a svištění důtek se střídalo s našimi výkřiky. Kožeňáci mezi sebou evidentně soutěžili, čí zmrd zařve bolestí víc. Když bití přestalo, měl jsem zadek v jednom ohni.

Dál to šlo nečekaně rychle, ucílil jsem ruku v kožené rukavici, jak mě palcem zabořeným směrem do díry vzala za půlku a prudkým pohybem si tak celý zadek přitáhla ve vystrčené poloze k sobě. Pak rychlé plácnutí přes zadek. Nestačil jsem ani zareagovat, když jsem ucítil tvrdý průraz obrovského tuhého péra do svého zadku. Bez přípravy, bez varování. Překvapením a náhlou bolestí jsem ztratil vědomí. Zdálo se mi, že se procházím jarním lesem, sbírám maliny, kolem mě bzučí mouchy a vznášejí se motýli. Musel jsem se usmívat, všechno bylo tak příjemné a krásné. Tak příjemné bylo překvapivě i procitnutí do reality. Nejdříve jsem si uvědomil, že v puse cumlám pěkně širokého mírně ztuhlého žaluda, který mě za odměnu zásoboval neustálým přílivem nasládlé tekutiny. A zezadu jsem byl krouživým pohybem bezustání plynule vyšukáván. Díra už byla pěkně roztažená a provlhlá, bez problému teď už vstřebávala toho obrovitého vetřelce, co do ní zpočátku tak neurvale vtrhl.

Pak pohyby v obou mých otvorech ustaly. Ptáci v nich znehybněly, jakoby se potřebovaly na něco soustředit. To se nejspíš kožeňáci domluvili a z obou stran do mě začala proudil teplá tekutina. Poslušně jsem polykal všechno, co mi natékalo do úst a snažil se nezakuckat. Podobná tekutina z druhého konce plnila moje střeva a pronikala stále výš do břicha. V téhle poloze toho moc ale střeva nebyla schopna vstřebat a moč mi pochvíli začala vytékat ze zadku.

Pak mě čekalo uznalé poplácání po zadku : „Nebylo to špatný na poprvé, docela se držel.“ Už jsem si myslel, že mě bude čekat oddych a chvíle volna, jestli se tomu teda tak dá říkat v poloze uvázané přes koně. Varováním bylo až zasvištění bičem nade mnou. Kožeňáci se dali do své prý oblíbené hry : zásah do díry 1 bod, koule 2 body a pták za 3 body. Posunuli mě na koni tak, aby jim byly určené cíle zásahů lehce dosažitelné. Vydrželi to až do padesáti. Nejvíc pálily ty přesně mířené rány, protože přes ně neustále při bolestivých stazích těla vytékala do mých útrob dříve napumpovaná moč. „To abys měl o čem přemýšlet“ zachytil jsem závěrečnou poznámku.

Konečně se začali věnovat štěněti. Když jsem přemohl své sténání, zaslechl jsem mlaskavý zvuk mazadla. Chystaly se hrátky se štěněcím zadkem. Díra byla už asi slušně vytrénovaná, zezačátku se ozývaly zvuky zkušených pohybů ruky. Štěně přivázané vedle mě zpočátku reagovalo vzrušeně a souhlasnými zvuky. Jak ale kožeňák pronikal hlouběji do jeho vnitřností, začaly převládat bolestivé steny a na konci to už byl řev řádně mučeného zmrda. A to si musel ještě vytrpět výměnu fisterů, když se kožeňáci asi po půl hodině střídali. Další ruka byla totiž mnohem mohutnější a neohrabanější.

© Čokl Ben [coklben at centrum.cz]

Může se vám také líbit:

www.thugboy.com