Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA SCÉNÁŘ2

Stál před domem podle instrukcí... dojel na určené místo v určený čas a teď rozechvěle a s nervozitou očekával příchod Pána. Nevěděl o něm moc... akci si domluvili na internetu.

Podle instrukcí o ní nikomu neřekl a teď očekával co přijde... a kdo přijde.

Netrvalo dlouho a ulicí se blížil muž. Vysoký, široká pevná brada, chladně modré oči... nejspíš blonďák podle barvy pleti. Zazvonil na jeden ze zvonků a když se ozval bzučák, otevřel dveře a pokynul mu aby prošel dovnitř. To udělal a počkal hned za dveřmi až vejde i Pán. Pak sešli dolů do suterénu. za nedlouho přišel jiný muž a s Pánem probral formality. Předal mu klíč a odešel.

Pán odemkl dveře a vešel dovnitř.

Následoval ho. Hned za dveřmi zůstal stát a čekal. Pán si mezitím prošel celý prostor a prohlédl si vybavení aby mohl promyslet všechny možnosti. Po pár minutách se vrátil a úsečně mu přikázal:,,Svléknout!“

Udělal jak mu bylo přikázáno. Nejprve odložil batoh, pak bundu, pak si sundal brýle a začal se svlékat – mikinu, tričko, kalhoty, ponožky... u slipů krátce zaváhal...

,,Ty taky. Jak dlouho mám čekat?“

Rychle dokončil svlékání. Slipy odložil na barovou stoličku poblíž vstupních dveří.

,,Předkloň se!“ Přikázal mu Pán.

Předklonil se. Pán si k němu stoupl zboku a sklonil se k jeho zadku. Přidržel si ho loktem a rukama mu roztáhl půlky.. drsně mu zkontroloval díru. Pak mu prohmatal kulky a zatahal ho za penis.

,,Běž se umýt“. Přikázal mu a poslal ho do malé koupelny se sprchovým koutem.

Podle rozkazu šel do koupelny a po krátké zástavce na toaletě vlezl do sprchového koutu a osprchoval se horkou vodou. Umyl se všude kde se dalo... zajel si i prsty do zadku a snažil se aby byl všude čistý.

Když měl pocit že už je hotov, vylezl ze sprchy a utřel se froté ručníkem. Pomalu vyšel z koupelny. Pán stál u dveří do mučírny a díval se na něj....

,,Pojď sem a klekni si.“

Udělal co mu řekl. Klekl si před Pánem se skloněnou hlavou... dlažba byla studená a tvrdá.

Ucítil dotek kůže na krku a vzápětí už mu krk obepínal obojek, který se stahoval aby mohl být zapnut na přezku. Následovaly ho kožená pouta na ruce a roubík do pusy.

,,Tak a teď už jsi můj...“. Pán ho pevně chytil za lokty a vytáhl ho do stoje. Zadíval se mu do očí a zasyčel: ,,Na dnešek jen tak nezapomeneš....“ Při tom mu stiskl bradavky mezi palci a ukazováky a zakroutil.

Prohnul se bolestí... ale jeho penis přesto reagoval. Pán si toho všiml. ,,Vidím, že se Ti to líbí. No uvidíme, jak dlouho ti to vydrží. Tak jdem.“ A při těch slovech ho otočil směrem do mučírny a postrčil ho aby ho přiměl k pohybu. Stačilo pár kroků a stál u pranýře.

,,Nejdřív se přesvědčíme kolik unese ten Tvůj ocásek a kolik ti můžeme přidat na váze pytlíku než se ti utrhne...“ poslední slova říkal Pán s ironickým úsměvem, který, jak otrok doufal, nedoprovázel reálný plán. Nerad by o některou část svého fyzična definitivně přišel.

Pán ho donutil obkročmo si pololehnout na pranýř s tím, že penis a varlata mu visela v podkovovitém výřezu zatímco podbřiškem ležel na lavici. Ruce v kožených poutech mu prostrčil připravenými otvory v kládě, stejně jako krk a kládu zajistil.... V tom okamžiku byl otrok znehybněn až na nohy – ty ale neměl volné dlouho. Kotníky mu omotal středně silné provazy a fixovaly je ke kovovým okám v rozích podstavy pranýře.... dřevěná plocha podstavy byla studená a otrokova chodidla pomalu znecitlivovala od toho chladu.

,,Nejsem zvědav na tvůj křik.“, konstatoval Pán konverzačním tónem a vrazil otrokovi do úst roubík... ,,Když budu s dnešním večerem spokojený, ucpu Ti pak pusu něčím jiným. ale to bychom moc předbíhali... a budeš si to muset zasloužit... uvidíme, jestli mě pobavíš natolik abych měl chuť Ti nastříkat trochu bílkovin do krku.“

Roubík byl nepohodlný ale efektivní... umožňoval vydávat pouze neartikulované tlumené zvuky. Otrok doufal, že nebude muset vydávat zvuky příliš hlasité.... že se nebude dusit a že nebude slintat kolem roubíku... bohužel za několik chvil už věděl, že dojde přesně k tomu.

Pán po chvíli šramocení a zřejmého přebírání pomůcek přišel zezadu k pranýři a otrok ucítil jeho prsty na svých genitáliích.

,,Tak jak vypadá otrocká výbava? Ukaž? No docela pěkné... s tím by mohlo být celkem dost zábavy. Celkem slušné péro... škoda že si asi dnes nezastříkáš... to možná někdy jindy až uvidím jestli si to s Tebou budu moct dost užít.

Ale teď si tě pěkně důkladně vyzkouším. Tak schválně, kolik uneseš?“

Otrok ucítil jak mu obvod šourku svírá kožený „padáček“. Trochu to zabolelo jak se mu ne jednom místě skřípla kůže mezi stahované konce padáčku. Cukl sebou a Pán si toho problému všiml. Uvolnil skřípnutou kůži a dotáhl přezku.

Z padáčku visely na třech místech řetězy sbíhající se do jednoho bodu kde na nich visela středně velká karabina... ta byla určena na zavěšení závaží.

,,Tak začneme“, řekl Pán:,,první kousek.“ A s těmi slovy zavěsil na karabinu první kus železa...

Otrok ho cítil, ale váha nebyla velká a tak se jen trochu víc přitiskl na plochu pranýře a rychle si zvykal na nový pocit ve slabinách.

,,Fajn, tohle zatím nic moc není... dáme tam ještě jeden.“ A jak řekl, tak udělal. V krátké chvíli tah za koule zesílil. Závaží byla už dvě a bolest se ustálila na snesitelné ale výraznější úrovni. Otrokovo tělo se prohnutím v pase snažilo vyrovnat pocit bolesti způsobený tahem za šourek a tlakem na varlata.... to ale nebylo všechno....

,,Tak, a teď uvidíme, jak ho sneseš v pohybu.“ Uběhla krátká chvilka ve které otrok očekával že Pán závaží rozhoupe... ale ten udělal něco úplně jiného – koženým páskem ho přetáhl přes obnažené a nastavené půlky. Ostrá bolest projela otrokovi až do zátylku a celé tělo se v podmíněné reakci uhnulo směrem vpřed, ačkoliv pranýř to fyzicky neumožňoval.

Penis narazil na stěnu zářezu, pytlík se zhoupl dopředu a s ním i závaží zavěšená na něm. Bolest se zdvojnásobila. Otrok zasykl a do očí mu vyhrkly slzy... první z mnoha toho večera.

...........

Po chvíli hrátek s páskem a o několik odstínů růžové na otrokově zadku dál dostal Pán chuť změnit taktiku....

,,Tak se teď trochu protáhneš“ řekl otrokovi, když mu odepínal nohy od ok pranýře... pak uvolnil kládu a otrok vytáhl z rozšířených otvorů ruce i hlavu. S mírnými obtížemi se narovnal a odlepil od lavice pranýře... závaží stále zavěšená na šourku mezi nohama....

,,Tak jdeme“, zavelel Pán a směroval otroka k protilehlému rohu místnosti kde byl na stěně připevněn ondřejský kříž. ,,Mám chuť si trochu pocvičit pravici.“ řekl Pán s úsměvem, který nevěstil nic dobrého.

,,Stoupni si čelem ke kříži a pořádně se rozkroč.“

Otrok udělal vše podle pokynů a čekal co bude dál.

,,Ruce nahoru!“

Otrok vzpažil a Pánovy ruce mu pevným stiskem a rázným pohybem povytáhly zápěstí až k okům v horních koncích ramen kříže. Na to, aby otrok dosáhl prsty na horní hrany prken, musel si s rozkročenýma nohama stoupnout na špičky.

Dvě cvaknutí karabin a potvrdilo znehybnění rukou. Připoutání kotníků k dolním koncům ramen kříže trvalo trochu déle ale o to působilo definitivněji. Provazy se trochu zařezávaly do achilových šlach a ještě o něco znepříjemňovaly už tak dost nepohodlný stoj u kříže. Otrokův penis se třel o stěnu do které občas narazilo některé ze závaží houpajících se na otrokových varlatech.

Z koutku úst vytékal otrokovi slabý pramínek slin které neměl možnost nijak zastavit.

Pán na chvíli někam odešel ale za okamžik byl zase zpět.

,,Tak začneme s tou rozcvičkou, co říkáš?“ Rozhodně se jednalo pouze o řečnickou otázku protože nejen otrokovi znemožňoval odpověď roubík. Neměl by ani na odpověď dostatek času. Vzápětí ho přes záda šlehla palčivá a překvapivá bolest. V krátkém intervalu následována další a další.

Pán rytmicky pravicí mával důtkami a systematicky se posouval od pasu po otrokových zádech nahoru a také do stran.... následoval „čas stehen“ doprovázený občas dušeným výkřikem, když některý z pásků důtek zasáhl napnutou kůži otrokova pytlíku nebo přímo některé z varlat už tak rozbolavělých permanentním tlakem způsobeným závažími.

Občas sjel Pán s údery důtek až na lýtka, jindy zas na chvíli přestal a laskal otrokovy půlky a zkoumal zahřátí zbičované kůže zad...

Po nějakém čase, když už otrokovi stékaly po tváři nezadržené osamělé slzy a kdy mu na zádech začínaly rudě vystupovat otisky konečků důtek z červenavé plochy prokrvených zad a hýždí, Pán svěsil důtky k noze a zálibně si prohlížel otrokova záda.... chvilku jezdil prstem po naběhlých pruzích a hladil křivky, které teď měly barvu zrajících třešní.

,,Myslím že už jsem se rozcvičil.“ řekl lehce zadýchaně. ,,Ty už máš zahřátá záda ale ještě tě určitě zebe předek – s tím budeme muset něco udělat...“ a nedbaje na cukání otrokova těla při náhodných dotecích a sykání unikající z koutků úst kolem roubíku začal mu odepínat kožená pouta od ok v horních břevnech kříže.

Otrok se přidržoval kříže dokud neměl odvázané také nohy, protože jinak by mohl ztratit rovnováhu a spadnout na zbičovaná záda a stehna, čemuž chtěl za každou cenu zabránit. Pak na Pánův pokyn poodstoupil od kříže a pán ho nasměroval zhruba do středu místnosti poblíž pranýře... přímo pod břevno zavěšené na kladce.

,,Lehni si na zem!“ přikázal mu.

V otrokovi by se v tu chvíli krve nedořezal, ale pomalu a opatrně udělal co mu Pán přikázal... Každý čtvereční centimetr těla, který pokládal na podlahu, ho zároveň pálil i studil. Snažil se vyhnout posunu po povrchu dlaždic.

Pán mezitím spouštěl kladku na řetězu níž a níž... až měl břevno zhruba ve výši pasu. Pak poodešel a zanedlouho přinesl něco jako kožená pouta – ale jiného tvaru a pásky kůže s oky na koncích. – pouta na nohy.

Netrvalo dlouho a otrokovy kotníky a nárty svírala kožená pouta, která byla následně karabinami připevněna k velkým okům na koncích vodorovného břevna zavěšeného na kladce. Znovu se ozvalo bzučení elektromotoru a rachot navíjeného řetězu a břevno se dalo zvolna do pohybu směrem vzhůru.

Otrokovo tělo se pomalu zvedlo do sedu, pak do pozice jako by seděl na neviditelné židli, kdy závaží, která stále ještě visela na jeho koulích sem tam zavadila o zem a tvořila krásně viditelnou spojnici jeho rozkroku s podlahou... a pak už otrok stál. Nejprve pohodlně s rozkročenýma nohama, pak s nohama u sebe a nakonec na špičkách s napnutými svaly stehen a lýtek. Tehdy Pán zvedání zastavil.

Chvíli si prohlížel napnuté svaly rukou, nohou i trupu otrokova těla... pak se ho na několika místech dotkl – tu pohladil naběhlé rameno, tam zas poplácal zarudlou hýždi... nakonec se sklonil k pohlaví.

,,Myslím, že únosnost už jsme vyzkoušeli... udržíš co je třeba a to mi zatím stačí. Potřebuji teď abys měl pytlík volný pro jiné účely.“ a s těmi slovy odstranil z karabiny jedno závaží a krátce na to i druhé.... následně odepnul i kožený padáček a otrokův šourek byl zas volný, jen po té dlouhé zátěži byl teď o něco víc vyvěšený.

Pán mu ho zálibně prohmatával, protahoval, masíroval.... až otrok občas sykal bolestí, pokud mu to roubík dovolil.

,,Ještě jedna věc než začneme s dalším kolem“, řekl Pán. Sehnul se a svázal otrokovi nohy nad kotníky a od uzlu táhl konce provazu každý na jinou stranu a přivázal je k okům v podlaze. Tak byl otrok fixován a stát mohl jen na jednom místě bez možnosti úkroku či manévrování.

,,Tak teď si mimo jiné vyzkoušíme jak je to s těmi tvými bradavkami... Mám tu něco pro ně.“

V Pánově ruce se objevil kolíček... tedy spíš kolík... nebyl to klasický dřevěný kolíček na prádlo ale spíš připomínal kancelářské klipsy na spisy... Byl také větší a silnější než klasické kolíčky, což otrok pocítil krátce na to, když se čelisti kolíku sevřely na jeho bradavce... celý se v tom okamžiku prohnul bolestí a rychle vydýchával ten šok. ,,Snad tě to nepřekvapilo?“ Smál se Pán. ,,Mám tu pro Tebe ještě jeden.... co jeden – mám jich tu pro Tebe ještě několik.“

Otrok o odstín zbledl, ale na hlubší pozorování situace ani promýšlení budoucích kroků nebyl čas – Pán rychle levou rukou stiskl druhou otrokovu bradavku a na ni připevnil druhý kolík. Otrokovi se lehce zatmělo před očima a chvilku měl pocit že kromě bolesti vystřelující z oblasti jeho prsou není na světě nic jiného.

Ze zkřivených rysů jeho obličeje bylo jasné, že si tenhle okamžik neužívá ani trochu příjemně... ale to nebylo vše.

,,Ještě tu máme jeden... kampak ho dáme?“s nevinným úsměvem položil Pán tuhle řečnickou otázku. ,,myslím že vím o jednom místě které se na Tvém těle vyskytuje jen v jednom exempláři.“

A Pánova ruka i s otevřenými čelistmi kolíku vyhledala žalud penisu skrytý v předkožce. Otrokův ocas teď směřoval k zemi protože bolest způsobená skřipci na bradavkách byla příliš velká a příliš čerstvá na to aby byla stimulující.

Otrok trochu očekával, že Pán mu do skřipce sevře předkožku. Ale to by pro Pána nebylo zřejmě dostatečným potěšením. Vyhrnul předkožku nahoru a otrok cítil, jak se čelisti zakusují do holého obnaženého žaludu. Když Pán klips pustil z ruky zcela, otrok musel chvíli přemáhat nutkání ke zvracení, které vyvolala kombinace všech menších i větších bolestí a nepohodlí situace, ve které se nacházel.

Pán ho popleskal po břiše a chvíli hladil otrokova stehna. Pak mu prohmatal nepnuté prsní svaly v okolí stisknutých bradavek drcených čelistmi svorek. Pak se rukou vrátil otrokovi mezi nohy. ,,Když je tam ten kolík tak osamělý, vypadá trochu legračně. Budeme mu tam muset dát nějaké kamarády....“

A s těmi slovy se v Pánově ruce objevil černý látkový pytlík a z něj začal vyndávat jeden prádelní kolíček za druhým... některé se zakously do otrokova ocasu, jiné zase ozdobily jeho varlata... nakonec se mu rozkrok ježil nějakými patnácti kolíky a ty způsobovaly, že měl pocit že rozkrok má v jednom ohni. Jen pomalu si na tu bolest zvykal.

Neměl ale na zvykání mít dost času. V Pánově ruce se beze slova objevily důtky a než se otrok stačil nosem nadechnout, první rána přistála na prostředku břicha.... téměř mu vyrazila dech. Kdyby nebyl zavěšen za ruce, snažil by se ranám trochu ustoupit... ale takhle nezbývalo než bezmocně viset a nechat rány dopadat tam, kam je Pán umisťoval. Na břicho, na hrudník, přes žebra, přes prsa, na stehna, dokonce občas i přes penis nebo přes klipsy na bradavkách což bylo obzvláště bolestivé.

Šrámy se z bledých stop měnily postupně na rudé vystupující pruhy, z nichž na některých místech prasklinkami v kůži vytékaly kapky krve. Otrok pomalu ztrácel pojem o čase a přestával vnímat jak své ruce, tak i genitálie... přihlašovaly se nepříjemně jen v momentech, kdy důtky zasáhly kolíčky na nich přicvaknuté... a stejně tak vnímal klipsy na bradavkách...

Zdálo se to jako věčnost, když Pán přestal... zadýchaný a s čelem oroseným potem odložil důtky a přistoupil k otrokovu tělu. Zálibně přejížděl prsty po naběhlých stopách po důtkách a hřál si dlaně na otrokově žhnoucí kůži.

,,Tak myslím, že si zasloužíš trochu úlevu,“ řekl s ironií v hlase a zároveň sundal ze žaludu silné čelisti kovového skřipce.

Kdyby neměl otrok v ústech roubík, ozval by se hlasitý výkřik vyvolaný bolestí, která doprovázela návrat krve do odkrvené části žaludu.

V krátkém sledu první klips následovaly další dva do té doby zakousnuté do bradavek. Otrok sebou zoufale zmítal, ale nemohl tím dosáhnout ničeho jiného než že o něco více cítil zbývající kolíky na genitáliích a pouta na rukou a provazy na nohou.

Pán nechal bolest po odstraněných klipsech chvíli působit než začal sundávat i kolíky z penisu a šourku. To sice bylo také bolestivé, ale další slzy z otrokových očí už to nevyždímalo. Proti předchozí bolesti to byla mizivá trýzeň.

,,Myslím, že sis vedl dobře... až jsem na tebe dostal chuť“ pronesl Pán po chvíli a při tom spustil otroka o několik centimetrů níž k podlaze. Rozvázal mu nohy od sebe a kotníky mu provazem opět omotal, tentokrát ale s nohama roztaženýma od sebe. Opět je, každou zvlášť, přivázal k okům v podlaze. Pak už nic nebránilo přístupu k otrokově díře. Pán si mu stoupl za záda, rukou mu vetřel do análu trochu lubrikantu a rychle si rozepnul poklopec. Ačkoliv otrok na anální styk nebyl úplně připraven, byl po tom mučení uvolněný a otupělý a bolest poté, co mu Pán vrazil svůj pyj do zadku, nebyla ani tak velká a téměř ji nevnímal... Pánovy ruce na jeho šrámech byly cítit výrazněji. Netrvalo ale dlouho a Pánovy přírazy zesílily a jeho dech se zrychlil... až nakonec celý akt zakončilo několik silných zárazů... a bylo po všem.

© Michal [tag007 at centrum.cz]

Může se vám také líbit:

GBU