Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA ŠIKAN NA INTRU

Rád bych se vám svěřil se svým zvláštním příběhem, který na tyto stránky patří. Nebude to moc “povídka” s nějakým jasně uspořádaným dějem. Spíš text, který jsem musel napsat v rámci hledání sebe. Ale myslím, že něco z toho, co se mi stalo, by vás návštěvníky těchto stránek, mohlo zaujmout. Když jsem přišel do prváku, musel jsem nějaký čas čekat na místo v internátě, protože jsem do učiliště neměl tak daleko jako jiní. Místo se uvolnilo až po prvním půlroce. Dostal jsem se na pokoj svých tří spolužáků. Ovšem už od prvního mne příliš nepřijali mezi sebe. Oni už se dobře znali a já jsem byl najednou nový. Od prvního dne mne dávali najevo, že jsem tak trochu nezvaný host. Všechno začalo takovými drobnými naschvály jako byla vylitá voda do postele nebo žvejkačky přilepené na oblečení. Ale asi tak po měsíci začali moji spolužáci přitvrzovat. Všechno vlastně začalo takovou podivnou hrou. V televizi běžel nějaký film o Africe, kde ukazovali, jak bílí doktoři očkují místní domorodce. Všichni čtyři jsme to tenkrát shlédli ve společenské místnosti spíš omylem, byla to dost nuda. Večer na pokoji však dostali kluci zvláštní nápad, že si na tu Afriku zahrajem. Nevěděl jsem, co to má znamenat, ale brzy jsem pochopil. Kluci měli každý kružítko, vždycky mě dva chytli povalili na postel, jeden mi klečel na hrudi, druhý mně klečel za hlavou na rukou a třetí mě zapíchnul kružítko do ramene, jakože mne očkuje. Docela to bolelo a především to byl pro mne šok, že moji spolužáci jsou něčeho takového schopni, a že se tím skvěle baví. Ten den, co mě přemohli a takhle ponížili, se něco zlomilo a já tušil, že mě čeká něco velmi nepříjemného. Začal jsem tušit, že jsem se tím okamžikem stal jejich hračkou a ani jsem nechtěl domyslet, kam tohle všechno může vést. Neměl jsem sílu, abych se jim třem postavil a neměl jsem ani odvahu to někomu říct. I když časem bych to asi někomu přeci jen řekl, jenže kluci si proti tomu našli takovou pojistku, k čemuž se brzy dostanu...

Moje tušení bylo správné. Kluci nezastírali, že se rozhodli mně učinit svým pokojovým zobákem. Co mě fascinovalo, jak do toho svého “programu” neustále vnášeli až jakýsi úřednický řád. Brzy vymysleli takzvaný “zobácký seznam prací”. To byl takový seznam úkolů, který jsem musel každý den splnit. Při jeho vymýšlení jeden večer na pokoji jsem seděl s nimi u jednoho stolu. A oni pro mne vymýšleli, co budu muset každý den splnit a báječně se tím bavili. Já na to zíral s jakousi hrůzou, připadal jsem si jako ve snu, ale zároveň jsem o sobě věděl, že si druhý den netroufnu něco z toho nesplnit. Možná, že kdybych se na to vykašlal...kdo ví, třeba bych nakonec nic z toho dělat nemusel. Nevím, každopádně jsem se tehdy především bál, aby mne nezmlátili. Ten seznam prací původně vypadal tak, že jsem měl každý den uklidit. Jenže, jak kluci vymýšleli nové a nové věci, jak se vzájemně trumfovali (s lahvinkou vína k tomu), vznikl z toho bez okolků spíše “otrocký seznam prací”. A nebyl to ani tak seznam prací jako spíše jakýchsi rituálů. První, co jsem musel každý den udělat, že jsem ráno musel vstát dříve než oni a v určitou dobu je vzbudit místo budíku. Každý mi dal za to facku a já musel říct: “omlouvám se pane, že jsem vás vzbudil”. Pak jsem každému musel v posteli zapálit cigaretu (ty jsem musel kupovat ze svého). Když vstali, musel jsem před každým z nich kleknout, obout mu pantofli a pak políbit nárt nohy. Když byla klukům zima, musel jsem jim na studené nohy dýchat, aby se zahřáli. Pak jsem jim všem musel připravit věci do školy. Oblékali se sami a nakonec byl rituál obouvání. Všem jsem musel vyčistit boty, obout každého z nich a políbit každému špičku boty, nakonec jsem dostal facku a musel odpovědět: “děkuji pane”. To jsem musel říct vždycky, když jsem dostal facku. Musel jsem klečet dokud neodešli. Když kluci odešli do školy, musel jsem pokoj uklízet. Většinou jsem díky tomu přišel do školy pozdě, takže mně učitelé začali dost nesnášet a měl jsem s tím dost problémů. Vymluvil jsem se, že mívám ráno střevní potíže. Odpoledne bývalo klidné, ale rituály přišli zase až večer. Především jsem dělal sedátko a podnožku pod nohy, zatímco kluci hráli nějaké hry, třeba karty. Někdy jsem také musel klečet, nastavit ruce a kluci do nich odklepávali popel z cigaret. Před spaním pak byla “pasovačka”. Kluci se dozvěděli, že něco takového existuje na vojně, ale tam je to myslím jen jednou. Já dostal každý večer výprask páskem. Nejdříve to bývalo jen na zadek - musel jsem stáhnout kalhoty a vystrčit n ahý zadek. Později už to klukům bývalo málo, musel jsem jít celý do naha a švihali mě všichni tři, kam je zrovna napadlo - na záda, přes prdel, na břicho...Nikdy jsem nevěděl, kam padne rána, což je dost bavilo. Kolikrát jsem měl červené švihance po celém těle. Po “pasovačce” jsem se časem už nesměl obléknout. Kluci mne přivázali nahého k topení, někdy mě dali na hlavu i odpadkový koš. Někdy jsem tak byl celou noc.

Stalo se takovou druhou tradicí, že všichni z našeho pokoje zůstávali v neděli na intru (já nedobrovolně) a vlastně celý den probíhala šikanovací zábava. Každý si na mně vlastně mohl vyzkoušet, co chtěl. Při těhle orgiích, jak tomu kluci říkali, bylo vše dovoleno. Po takové neděli jsem býval totálně na dně. Byl jsem z pravidelných rituálů už dost nalomený, už asi po dvou měsících jsem cítil, že se podvoluji a stávám se jakýmsi člověkem nižší kategorie, který má dokonce někdy radost, když poslouží svým nadřízeným k jejich spokojenosti, nebo dokonce když se kluci dobře pobaví na jeho účet. Ale nedělní orgie byli i dost fyzicky náročné. Kluci dokázali buzerovat a blbnout doslova celý den. Když to jednoho přestalo bavit, nastoupil druhý. Když už jsem myslel, že jsem totálně down, chtěl experimentovat třetí. A když i ten mi dal pořádně do těla, začalo to bavit všechny tři najednou a to jsem už nevěděl, co se se mnou děje. Každý měl trochu jiné šikanovací návyky. Petr především rád ponižoval. Namočil třeba hadr, já si na něj musel lehnout a pak se plazit po pokoji a tím ho vytírat. Nebo jsem musel lino vytírat tím, že jsem hadr nebo rejžák měl v hubě. Co ho bavilo takřka donekonečna, že jsem musel aportovat jako pes. Cokoli, ale třeba i jeho ponožky, pantofle apod. Rád si taky nechal čistit boty, nejdřív normálně, časem jsem mu je musel olízat jazykem. Sedátko nebo popelník, to byla Petrova klasika. Byl to také Petr, který ze mě udělal “hajzlbábu”. To znamenalo, že jsem po každé musel jít s ním na záchod, a když se vychcal, musel jsem vylízat mísu. Teprve pak spláchl, ovšem dokud jsem ještě měl hlavu v míse, takže jsem zároveň dostal pořádnou sprchu. Chodili jsme samozřejmě do kabinky, kdyby někdo přišel. Někdy, v posledních fázích mojí “převýchovy”, se stávalo, když jsem býval přivázaný v noci k topení, že někdo vstal a pochcal mě, aby to neměl na WC daleko. Nevím to jistě, ale myslím, že to byl právě Petr. V posledních týdnech mého pobytu na intru mě právě Petr několikrát přinutil otevřít hubu a vymočil se mi do ní s tím, že musím polykat. To mě asi definitivně zlomilo (k čemuž se ještě dostanu).

Petr byl takový vyhublý, ježatý kluk. Takový fracek, který ani nebyl moc silnější než já, spíše se vezl na síle svých spolubydlících. Byl to totální frajírek, který mi byl od prvního dne nesympatický. Ale časem jsem si k němu vybudoval určitý vztah, tak jako ke každému z těch tří. Kdo někdy “byl na šikaně”, tak to pochopí. Šikana je vlastně takový nejperverznější druh lásky. Ten, kdo šikanuje, to vlastně dělá, protože je citově vyprahlej a tohle je pro něj nejefektivnější způsob, jak si na protějšku vynutit nějaký cit. A šikanovaný je v podobně prapodivné pozici. Nenávidí svého mučitele a přitom se na něm časem stává závislý. Sleduje každý jeho pohyb, snaží se mu vyhovět, přejímá jeho hodnoty. Vlastně se dotyčný stane nejdůležitějším člověkem v jeho životě, vztah, který k šikanujícímu máte, se stává tím nejdůležitějším vztahem vašeho života. Žádný jiný vlastně ani nemáte, protože nemáte mentální sílu nějaký navázat. Zvládnout šikanu, ponižování a mučení vám zabírá celý životní obzor, stane se z toho úplná náplň vašeho života. Nemůžete soustředit sílu a pozornost vlastně na nic jiného. Pohltí vás to a začne proměňovat. NAVŽDY. Je to osudová věc, stejně silná jako láska. A tahle moje láska byla setsakra silná, protože moji Páni do mne hodně “investovali”. Podařilo se jim mne zlomit, převychovat, vyhnat z mého mozku jakoukoli suverenitu a nahradit jí totální závislostí - jak říkám, láska svého druhu.

Ale abych se vrátil ke klukům. Druhý z nich byl Jarda. To byl takový zvláštní kluk, trochu zamlklý, vůbec ne takový frajer jako Petr. Trochu podsaditý, ale silný. Nejdříve se do mojí drezůry moc nezapojoval. Ale časem v něm něco propuklo, otevřela se jakási jeho třináctá komnata. Stávalo se mu to hlavně, když se napil, a v poslední fázi se myslím dostal na diskotéce k extázi a ta v něm definitivně něco otevřela, co jsem já schytal nejvíc. Myslím, že Jarda byl opravdový sadista, který měl rád, když mě viděl trpět. Myslím, že měl rád bolest a časem se na jejím vyvolávání stal doslova závislý. Vlastně, i když byl Jarda relativně nejméně aktivní ze všech tří spolubydlících, on byl ten, koho jsem se opravdu bál. U něho jsem opravdu věřil, že by mne mohl i zabít, kdyby se přestal kontrolovat. Byl to on, kdo by dával nejvíc výprasky. Kluci už třeba byli unavený a řekli: už ho nech, dneska na to serem. Ale Jarda neměl nikdy dost. Kluci třeba šli ven na dýzu a on zůstal a pokračoval ve výprasku. Svíjel jsem se na zemi, brečel, prosil, ale on byl jako posedlý. Často mě zbil tak, že jsem druhý den doslova nemohl vstát. Na internetovém chatu se mě třeba někdo ptal, kolik ran jsem dostal. Ale já to opravdu nevím. Ale mohla to být taková hodina, hodina a půl, co mě byl schopný Jarda řezat řemenem. Petr byl takový trochu zakomplexovaný parchant, věděl jsem, že když se před ním hodně ponížím, nechá mě. Stačilo mu třeba, že jsem se rozbrečel. Když už jsem nemohl, instinktivně jsem se mu vrhl k nohám a začal je lízat, aniž by mi to nařídil. Taková zvířecí pokora, úplná ztráta mé důstojnosti ho uspokojila a už mě ten den třeba nechal. Ale Jarda ne. Pro něj jsem byl maso k odbourání. Hlavně ke konci. To myslím vysloveně zkoumal, co ještě snesu, kde mám hranici, po níž zkolabuju. A také ji nakonec našel. A nejen on.

Nejzvláštnější vztah jsem měl k Mirkovi. Jak už jsem řekl, byl to takový šéf pokoje. Také ho o nedělích kluci příznačně nazývali “kápo lágru”. Byl to přirozený vůdce. Dával všemu v pokoji řád. Dost chytrý, a tím pádem rafinovaný a nevypočitatelný. Uměl si zjednat respekt. Měl rád rituály. On vymýšlel takové věci, jako kdy musím říct: “ano, pane”, “děkuji, pane” apod. Byli určité věty, které jsem musel říct v určitých situacích, určité úkony, které jsem musel udělat v určitých situacích, a když jsem to spletl, následoval trest. Třeba když byli v místnosti všichni tři páni, nikdy jsem nesměl stát. Nebo po páté hodině večer jsem nesměl nosit ponožky. Atp. Často se mě také na internetu ptali, když jsem se svěřil se svými zkušenostmi, jestli to někoho z těch tří kluků sexuálně vzrušovalo. Musím říct, že Petra a Jardu asi ne, i když u Jardy to asi sexuální vzrušení bylo, ale takové jiné. Co se týče “gay vzrušení”, něco takového jsem vypozoroval za tu dobu právě jen u Mirka. Brával si mě třeba sebou vždycky do sprchy a vždycky jsem ho musel celého namydlit. A to se mu vždycky postavil. Jinak na pokoji nedával vzrušení najevo, ale byl to VŽDYCKY on, kdo mi nařizoval, abych se svlékl do naha. Když jsme byli na pokoji třeba jen my dva, musel jsem být vždy nahý. Když jsme byli sami, vždy se mi věnoval. To ostatní ne. Šikanovat začali vždy až v grupě. Mirek mě třeba přivázal a pozoroval, nebo jsem mu musel lízat nohy apod. Jen jednou, kdy bylo jisté, že nikdo nepřijde a budeme celý večer sami, se Mirek svlékl do naha, já musel také do naha a on si prohlížel porno časopisy a masturboval. Podotýkám, že to byli pornočasopisy s ženami. Já musel klečet vedle jeho postele. Pak mi jedno porno podal a řekl mi, abych se vyhonil taky. Vystříkal se na zem a já taky a pak jsem to musel obojí slízat. To byl jediný řekněme sexuální kontakt mezi námi.

Pravda ovšem je, že jsem Mirka obdivoval. Měl vysokou sportovní postavu, zatímco já byl vždycky spíš papundekl. Od prvního dne jsem se chtěl tomu klukovi podobat. Nakonec jsem se však stal jen jeho poskokem a otrokem. Ale určitý erotický aspekt můj vztah k němu vždycky měl. Sloužit jemu pro mě vždy bylo trochu jiné. Ale o tom jsem měl čas přemýšlet až později. Tenkrát jsem měl v hlavě hlavně napětí a zmatek.

Jak už jsem několikrát naznačil, nakonec jsem po jedné nedělní lágrové orgii zkolaboval. Přesněji utekl jsem a našli mne zhrouceného za čtrnáct dní na nádraží na druhém konci republiky. Kluky jsem nepráskl, ale na intr ani do školy už jsem se nikdy nevrátil. Přičetlo se to mým ne zrovna uspokojivým studijním výsledkům, které byly opravdu dost špatné, protože, zvláště ke konci, jsem neměl na učení ani sílu, ani čas. Musím napsat, jak to bylo tu neděli, určitě se na to těšíte, a já už vás dnes chápu. Už jsem lecos pochopil. Anebo jsem byl k tomu převychovaný? Kdo ví. Ale k té neděli. Už celou noc ze soboty na neděli jsem nespal. Kluci totiž vymysleli, že musím celou noc zůstat stát. Pak si vymysleli, že je to málo, tak mi dali pod bosá chodidla takové dva ježky, které byly v koupelně na mýdla. A protože se báli, že bych si mohl, až usnou, lehnout, dali mi oprátku kolem krku a svázali ruce, takže jsem si ji nemohl ani sundat a musel jsem opravdu zůstat celou noc stát, abych se neoběsil (i když už jsem na to měl chuť). Nevěřili byste, co to je, stát celou noc na těch umělohmotných ježcích (které jsem měl k chodidlům přilepené izolepou). Ráno se mi klepali nohy, že jsem sotva stál. A to mě teprve čekal celodenní zápřah! Tušil jsem, že se blížím ke své hranici, či spíše, že se dnes dostanu za ní a tohle už nemůžu vydržet. Kluci mě nejdřív rozvázali a pak se rozhodli vyzkoušet, jak by to vlastně bylo s tím mým oběšením. Oprátku stále utahovali, až jsem nemohl skoro dýchat. Strašně je bavilo, jak rudnu. Nakonec mě neoběsili, za to Jardu ta scéna s věšením dostala do varu a vymínil si, že mi dá pořádný vejřez. Viděl jsem, jak má rozšířené zorničky, musel být docela v rauši a do druhého se dostal, když mě řezal řemenem. To už jsem se klepal po celém těle, kolaps se blížil. Kluci to zpozorovali, tak mi dali chvilku pauzu a dokonce jsem si mohl na chvíli lehnout do postele. Asi po hodince se rozhodli, že si zahrají fackovacího panáka. To byla klasika. Prostě mě fackovali a po čí facce mi začala téct krev z nosu, ten vyhrál. Vyhrál Mirek asi po sto padesáté facce. A já byl jako ve snách. Určitě jsem měl horečku, celé tělo mi hořelo od švihanců řemenem, tvář jsem měl rozfackovanou. Kluci si lehli na postel a já jim musel lízat chodidla. To byla jakási přestávka, při níž se radili, co bude dál. Mirek byl v téhle chvíli takový nejumírněnější, protože byl nejchytřejší a nejvíc tušil, že jsem na dně, a že by z toho mohl být velký průser. Jenže parchant Petr si chtěl užít nadvlády. Jak už jsem psal, vychcal se mi přede všema do huby a já to musel spolykat. Předtím to udělal už asi dvakrát, ale to jsme byli sami, na záchodě. Kluci odměnili jeho výkon jásotem a potleskem. Bylo jasné, že otrok je totálně zpracovaný a udělá už naprosto cokoli. Samozřejmě se mi vychcali do huby i Petr s Mirkem. Chtělo se mi zvracet, což jsem nakonec udělal na podlahu. Petr mě zkopal vzteky a poručil, že to musím vylízat. Udělal jsem to. V tu chvíli už jsem si byl jistý, že stejně dnes umřu a stal se naprosto apatický. Jarda si vzal řemen a nový nářez. Mirek už trochu protestoval, ale nakonec jen řekl: tohle už asi nevydrží. A s napětím (možná i vzrušením) pozoroval, zda má pravdu. Vydržel jsem. Vydržel jsem, i když mi Petr opálil vlasy zapalovačem. I když přinesl své hovno v igelitu ze záchodu a rozmatlal mi ho po ksichtě a po těle. Ztratil jsem vědomí až když jsem ležel na podlaze symbolicky u nohou svého nejuctívanějšího Pána Mirka. Poslední obraz, který si pamatuju je jeho palec, k němuž jsem se natahoval k polibku...(Měl mimochodem nádherné obrovské tlapy, jako opravdový chlap).

Probral jsem se z mrákot večer. To měli kluci už dost nahnáno, protože mě nemohli probrat ani studenou vodou a báli se, že tam opravdu zdechnu (ne, že by jim na mě záleželo, ale měli by asi opravdu průšvih). Večer už mě nechali ležet, ale já toho využil, sebral poslední síly a v noci zdrhnul. Toulal jsem se republikou čtrnáct dní, jak jsem psal. Byl jsem jiný člověk. Chodil jsem na terapie. Získal jsem jakous takous psychickou rovnováhu. Jenže...Je to zvláštní věc, ale prostě jsem si za ty dva roky tvrdé každodenní buzerace zvykl sloužit. I když to zní neuvěřitelně, když se zhojili rány, po čase mi to začalo chybět. Ten dril, ponížení, pravidelná bolest (měl jsem pocit, že mé tělo je bez výprasků nějak nemocné, neočištěné - tohle jsem psychoterapeutovi radši ani neříkal). Chyběli mi Páni, kteří by dávali mému životu řád, a vlastně i smysl. Připadal jsem si k nepotřebě. Když jsem nesloužil svým Pánům, k čemu jsem vlastně na světě byl? Takovéhle divné myšlenky jsem měl. Časem jsem to musel řešit. Terapeut mi poradil, že všechny tyto věci se musí převést na sexuální rovinu, protože tam to může v rámci určitých sexuálních her vyřešit. Doporučil mi, abych si našel nějakou dominu v sado-maso salonu, jenže v tom se trochu mýlil. Bylo přeci jasné, že jsem si navykl sloužit mužům. Asi ho zmátlo to, že jsem vždy zdůrazňoval, že jsem heterosexuál. Pravda byla, že se mi holky líbili a líbí. Jenže jsem byl spíše bisexuál, a pokud šlo o podřízení se, bylo to jasné - chlap je chlap. A tak jsem to začal všechno studovat a chápat sebe na internetu. Musel jsem to všechno pochopit. Musel jsem začít studovat svojí sexualitu, svojí homo-sexualitu, svojí submisivitu. A určitým způsobem jsem se našel. Vlastně i díky těmhle stránkám. Proto díky za ně. Ano, ať už jsem se tak narodil, nebo jsem byl k tomu vychován mými osudovými spolubydlícími na intru, jsem otrok, který potřebuje dostávat šikan od chlapa. Naučil jsem se navíc milovat chlapské tělo v jakékoli jeho podobě - objevil jsem, jak moc mě vzrušuje chlapský čurák, chlapské koule, chlapské nohy - silné, chlupaté, chlapský zadek. Anebo na druhé straně, štíhlé klukovské tělo, jaké míval Petr. Začal jsem toužit ucítit čuráka ve své prdeli a nechat si zaplavit střeva horkou mrdkou. A to nemluvím o tom, jak bych potřeboval zase jednou dostat pořádně do těla, spráskat řemenem a nalokat se Pánových chcanek. Je to snad pro někoho divné, ale já si to v sobě všechno zpracoval takhle.

A tak, jestli se vám tato “povídka” líbila, a kdybyste měli chuť třeba i k něčemu víc, napište. Stále jsem ještě nenašel nového Pána. Také hledám holku, se kterou bych mohl žít, a byla by také submisivní. Mezi námi by byla něha, ale oba bychom měli společného Pána, ke kterému bychom docházeli jako pár. Ale to tady asi nenajdu:-)

© Petr [xxbud at centrum.cz]

Může se vám také líbit:

www.thugboy.com