Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA Roman a Josef 2

To si Roman připomněl, když se "chystal" na Josefa. Ten den si ho ale už ani nevšiml, aby ho nechal "uzrát". Schválně si ale pořádně zablátil gumáky a ledabyle je pohodil ke skříňce. Odcházel, když Josef vcházel do šatny. Nikdo nebyl poblíž a Roman jen tak cvičně kopnul do svých gumáků a na půl úst, jen tak do vzduchu nezřetelně řekl:

"Kurva... vyčistit a uklidit, pse..."

Bylo to nezřetelné, ale Josef něco zachytil a tázavě se podíval na odcházejícího Romana.

"Říkalste něco..., pane?"

zeptal se a s vnitřním vzrušením, pravda, posílen alkoholem, Romanovi vykal. Roman se otočil a procedil:

"Ale..." jako by chtěl ještě něco dodat, ale neřekl nic a odešel.

Josef se pátravě rozhlédl a když viděl, že nikde nikdo není a že je poslední, cítil, jak mu stoupá ocas. Vnořil ruku do montérek a prohrábl si koule. Bylo to maximálně vzrušující a on přišel k pohozeným Romanovým zabláceným botám. Pravou rukou zvedl zablácenou holínku a vrazil do ní obličej a nasál mimořádně ostrou a vlhkou vůni Romanovy nohy. Byl to velmi silný pach, který vycházel z gumáků, ale na Josefova působil jako opojná, vzrušující vůně. Vůně pánovy nohy. Péro se mu maximálně postavilo. Znovu a znovu čuchal a sál vůni pánovy nohy. Pak vyplázl jazyk a olízl botu a přitom si intenzivně honil péro.

Ano, pach Romanových propocených gumáků o maximálně vzrušoval. Slintal rozkoší.

Ani nevěděl, jak dlouho to trvalo, ale pocítil, že by se mohl vystříkat. Už dávno necítil tak výrazný a silný pocit slasti. Vybavil si vzpomínku na jednoho opilého mazáka, kterému se musel plazit u nohy a na jeho rozkaz se připlazit a očichat mu kanady. Vůně jeho kanad mu tenkrát přinesla stejný pocit rozkoše, jaký do té doby nepoznal. Několikrát potom, když venku čistil svým mazákům kanady, očichával je, ale tak intenzivní pocit se už nedostavil, i když mu to bylo velmi příjemné.

Uvědomil si, že Romanovy gumáky nedokáže úplně dočista olízat jazykem a proto odnesl oba gumáky na umývárku a dokonale je umyl a nakonec dočista olízal vlastním jazykem. Když měl v jednu chvíli levou ruku v kalhotách a honil si péro a druhou ruku vraženou v botě a olizoval ji, přišlo naráz vyvrcholení a on se vystříkal. Byl to nesmírně slastný pocit a on si přál, aby tu botu měl Roman na noze a on ležel před ním a lízal ty gumáky. Naštval se ale sám na sebe, že se nastříkal do slipů.

Na druhé straně to bylo směšné a přišlo to, že ani nevěděl jak. Utřel se, ale jak se potom dotýkal Romanových gumáků, ocas se mu začal znovu bujně stavět. Vytáhl si ho a přejížděl jím po chladivé černé gumě Romanovy vysoké boty. Ocas se okamžitě postavil do pozoru a dokonale ztvrdnul. Přejel si silně podrážkou holínky po žaludu a skoro zavyl bolestí, smíšenou s neuvěřitelnou rozkoší.

"Je tady ještě někdo?"

uslyšel hlas starého nočního hlídače. Ten chodil kolem čtvrté odpoledne a v osm večer už seděl v hospodě a hrál karty. Ale v tuhle chvíli byl Josefovi nepříjemný. Rychle se ozval a křikl, že už jde.

Zapnul si montérky, odnesl rychle Romanovy gumáky a postavil je na jeho skříňku nahoru. Pak se sám převlékl a vypadl.

A šel domů a přemýšlel, co bude zítra. Než usnul, honil si v posteli ztuhlého čuráka a představoval si Romanovy gumáky.

Ráno byl v práci úplně první. Nejdřív ještě jednou, rychle, aby ho nikdo neviděl, přeleštil důkladně Romanovy gumáky a smetl i poslední smítka z podrážek a špičkou jazyka vylíznul trošičku bláta. Gumáky byly dokonale čisté a leskly se skoro víc než nové.

Pomalu se převlíkl a po očku se po nich díval. Oproti dalším gumákům na jiných skříňkách zářily a blyštěly se jako zrcadlo.

Spolu s Romanem, který přišel dost pozdě, vlastně poslední a v šatně byli už jenom dva mladí kluci, přišli čtyři učni - třeťáci. Roman se s jedním z nich znal a zdálo se, že jsou kámoši. Byl to vysoký urostlý kluk s hřívou dlouhých slámových vlasů. Měl skutečně vlasů na dvě hlavy a kterákoliv ženská by mu je záviděla. Měl vlasy do půli zad, stažené do mohutného ohonu. Jinak byl oblečen podobně jako Roman - upnutý džíny, džísku, maskáčové kalhoty a vojenské kanady.

Roman vzal svoje gumáky, nevěřícně si je prohlížel a potom nahlas pronesl:

"No kurva, někdo mě vyleštil gumáky. To je v prdeli, včera jsem si je hodil na zem, zasraný od bahna a ráno přijdu a jsou na skříňce a vyleštěný. To je v prdeli..."

Jeden z mladých zedníků, který měl skříňku vedle Romana se nevěřícně podíval a řekl:

"Kecáš, sis je včera vyčistil sám... kdo by ti je čistil..."

"Seš úplně blbej ne..., si budu čistil gumáky..."

odpověděl Roman a s úšklebkem se podíval po Josefovi. Ten zrudl a začal si zastrkávat montérky do gumáků a vůbec dělat, že se ho toto téma nijak netýká. Ale cítil jak se mu svírá žaludek vzrušením a jak mu jako na povel znovu tuhne ocas.

Kluci se zasmáli a pronesli jakýsi vtip. Roman se převlékal a zouval si kanady, které měl pořádně zablácený. Nechtělo se mu je čistit a hlavně - byl přesvědčen, že dneska odpoledne budou vyleštěné. Jestli ano, dnes toho kluka musí dostat, pomyslel si.

Na sto procent byl přesvědčený, že gumáky mu umyl a vyleštil Josef. A měl samozřejmě pravdu.

Navíc - byl tady Libor. Libor byl ten vysoký třeťák s tou hřívou dlouhých blonďatých vlasů. Musel opakovat první ročník, už by byl normálně vyučený. Byl starší než ostatní třeťáci a taky ho to nijak nebavilo. Zatímco ostatní třeťáci sami zdili a omítali, jeho poslal mistr do výkopu s Josefem.

Roman se s Liborem znal asi rok. Párkrát se potkali v hospodě na pivě a tam se také seznámili. Romanovi se zdálo, že Libor by mohl mít podobné sklony jako on. Alespoň tak se mu to jevilo vždycky v hospodě, když na takový věci přišla řeč. A i když ho občas sledoval na stavbě v jeho chování k mladším. Ale určitě nemohl říct nic.

Až jednou je svedla náhoda, byli na jakémsi večírku, oba dva to tam nudilo a Libor najednou po Romanovi vyjel. Doslova. Byl trochu víc opilý a vykouřil taky trochu trávy a tak byl uvolněný. Roman si dal říct. Odešli spolu k Romanovi a strávili spolu noc. Řekli si taky, co je baví a zjistili, že mají společné zájmy. Od té chvíle se setkali asi ještě dvakrát, ale nebylo to nic moc, oba byli stejní a ani jeden nechtěl tomu druhému dělat otroka. Nedávno pozval Roman Libora na setkání s Geňou a tam se oba dva docela mohli vyřádit na mladém ruském vojákovi. To je sblížilo asi nejvíc. (to jsem popsal ve vyprávění Roman a kámoš)

Roman počkal, až všichni vypadnou a potom položil ruku Liborovi na rameno:

"Hej, Libore, co říkáš na toho Josefa..."

řekl a zkušeně zajel Liborovi rukou mezi nohy a prohmatal mu pohlaví. Ten se zasmál a opakoval totéž nemilosrdně Romanovi.

"Pičo, bacha A vůbec, kterýho? Toho čuráka, co teď vypad? Co je to za zmrda? Dá se...?"

Roman se zasmál. Libor se mu líbil, že jde vždycky rovnou na věc, bez velkých oklik.

"No, nevím, ale zdá se mě, že by si možná mohl dát říct..."

"Kurva, to by nemuselo bejt špatný... vycvičit si ho hm jako toho mladýho rusáčka, co Jak 's na to přišel, vole?"

"No, nevím, ale sleduju ho už pár dní... docela se mě líbí."

dodal se smyslným úšklebkem Roman.

"Pičo, líbí se ti? Chtěl bys ho "

opáčil Libor a dodal obscéní smyslné gesto. Oba se zasmáli.

"Vole, takhle se normální chlap nechová. Je ke mě přeuctivej, vyká mě, má takovej psí pohled... a včera, vole, přišel jsem do práce a von na mě čuměl skoro s votevřenou tlamou, kanady jsem měl zašvihaný a přijdu odpoledne - a vony čistý. A dneska ráno tyhle gumáky? Viděl's mě někdy, že bych si čistil gumáky? A dívej se, ty se lesknou víc, než když byly nový..."

"A ty myslíš, že to udělal von?"

"Jo, to si myslím. A pak, měl jsem ponožky strčený dovnitř a von mě je dal přes vrch aby uschly..."

"Ty vole, to je síla, víš jak ti ty ponožky smrdí?"

Zachechtal se Libor a hned dodal:

"Ty vole, to by bylo, vrazit mu tlamu do tvejch propocenejch gumáků a ještě mu tam strčit ty tvý smradlavý ponožky..."

Oba se zachechtali při té představě.

"Víš co, vole, máš s ním dělat na výkopu, včera jsem to tam vyhrábl, tak si ho omrkni, a kdyby se dal, tak ho zpracuj, jo?"

"No kurva že si ho vomrknu, dneska po šichtě mě na kolenách bude čistit tyhle gumáky a děkovat, že to může dělat, uvidíš,"

chechtal se Libor a stáhl si hřívu neposlušných vlasů do ohonu gumičkou.

"Kecáš, vole, co když to nepůjde, co? Ať není průser "

strachoval se trochu Roman, ale Libor jen mávnul rukou.

"Jestli je jak říkáš, tak ho tak zmáknu, že na fajront budem mít kanady nablejskaný a navíc nám ten chlap ochotně a s nadšením přinese kanady v tlamě jako aport!"

Roman se nevěřícně ušklíbl.

"Jak to myslíš, Libore, tím ochotně jak pes ?

Zeptal se kamaráda. Libor se znovu zachechtal.

"Jak to říkám. Bude nám poslušně nosit kanady jak cvičenej pes! V hubě!"

Roman se nervózně zasmál. Samozřejmě ho to vzrušovalo, ale i když chtěl, měl trochu strach, by kdyby Ale Libora nic takového netrápilo. Natáhl ruku a přesvědčivě prohlásil:

" Říkám ti, počkáme, až všichni vypadnou. Buď na šatně po půl třetí, až všichni vypadnou, a vsaď se o flašku "

"Ty zůstaneš venku?"

"Jo, pak s ním přijdu,"

odpověděl sebevědomě Libor a hned pokračoval.

"Přijdu a ten chlap mě bude pěkně šlapat u nohy jak pes, hezky po čtyřech, a bude moc šťastnej, když mu dovolím, aby nám kanady aportoval jako pes bude je nosit pěkně v hubě "

chechtal se Libor surově.

"Kecáš, to nezvládneš, "

říkal nepřesvědčivě Roman. Ale nabízenou ruku k sázce přijal.

"Dobrý, beru, ale pokud prohraješ, přineseš mě ty kanady v hubě ty!"

Chechtal se Roman. Libor se sice zaškaredil, ale potom se smíchem sázku přijal.

"Klidně,"

řekl a hned dodal:

"Jo, souhlasím, když to nedokážu, přinesu ti kanady v zubech. Ale nepolezu po čtyřech, bereš?

Roman se smíchem souhlasil.

"Ty máš ty kanady taky pěkně zasraný. Dej si věci do skříňky vedle mý a kanady si dej vedle mejch, tady nahoru. Odpoledne je budeš mít vyleštěný, uvidíš."

Šatna byla prázdná a v tu chvíli tam vešel Josef. Uviděl Romana s Liborem a to ho zaskočilo. Ale Roman se přímo s hraným smíchem obrátil na Josefa:

"Ty seš Josef? Fajn, tak tady Romanovi a mě vyčisti kanady, jasný? Nějakej problém?"

Takovýmto přímým oslovením byl Josef šíleně zaskočený. Najednou netušil, co má říct. Zrudl a zakoktal se.

"Co, ... co ... já ..."

Vysvobodil ho opět mistr, který ho hledal, a hledal taky Libora:

"No jasně, Josef, už zase seš v šatně. Přestaň se flákat a makej na ten výkop. Dneska to musí být zabetonovaný. Půjde tam s tebou tady Libor. A už mažte..."

Pak vydal ještě nějaké příkazy ohledně bagru a zmizel. Josef s Liborem vyšli a Roman šel chvíli s nima. Josef cítil, jak se mu stahuje hrdlo a v podbřišku má opět onen zvláštní tlak.

Jestli u Romana obdivoval to, že je to chlap - urostlý, černovlasý, opálený, s náznakem strniště vousů - prostě typický chlap se vším všudy, pak Libor byl opak ... ale vlastně ne tak úplný opak.

Libor měl jemnou tvář, husté dlouhé rovné blonďaté vlasy stažené ho ohonu a přitom tmavé oči, dlouhé řasy a nevinný pohled. A přitom byl stejně vysoký jako Roman, Josefa oba převyšovali o hlavu, měl široká ramena, úzký pas a chodil klackovitou chůzí ... a pak ... měl upnutý kalhoty zastrčený do nejkrásnějších, mohutných, frajersky přehrnutých těžkých gumáků. Měl tak těsně upnuté kalhoty, že bylo jasně vidět jeho mohutné přirození a jeho gumáky vypadaly, že mu při každém kroku z nohy spadnou. Ale nespadly, seděly pevně, ale Libor svojí chůzí zdůrazňoval, jak je mu všechno jedno, jak na všechno kašle...

Roman si hned všimnul Josefova lačného pohledu, který vrhl na jeho nohy a gumáky a v duchu se usmál.

"Jo, jasně, už jdeme ..."

odpověděl za oba Roman a Josefovi trochu zatrnulo. Jako by něco tušil.

Libor si toho taky všimnul a v duchu si říkal:

"Jo to bude super z tebe bude poslušnej pejsek, ty pičo ty budeš makat, kurva no kurva ty budeš makat jako pes to si piš!"

Ale to se už Libor na něj otočil a řekl:

"Tak jdem, ne? Kde je ten zkurvenej výkop? A co tam máš vůbec dělat?"

Josef se zajíkl, ale rychle ukázal směrem k výkopu. Všechno bylo připraveno a oba vlezli dovnitř. Libor se prošel řídkým bahnem a vyskočil na rouru. Bylo jasné, že on dělat nebude. Josef ukázal, co je třeba zabetonovat a co udělat.

Libor se opřel o dřevěný žebřík a řekl:

"Tak makej... já tomu nerozumím...už mám odmakaný, i gumáky mám zasraný..."

Josef věděl, že si dělá srandu, ale začal sám dělat. Klekl si k tomu a cpal beton do spáry. Koutkem oka viděl Liborovy zablácené těžké gumáky. Vzrušovaly ho čím dál tím víc. A nejenom ty vysoký zablácený gumáky, ale Libor, celým svým vzezřením, celým svým chováním. Cítil, jak mu tuhne ocas. Zvedl hlavu, aby se podíval, co Libor dělá.

Ten ho pozoroval a ve chvíli, kdy zvedl hlavu, jako dozorce nad otrokem vyštěkl:

"No co čumíš? Makej, ne?!"

"Pane! ano, pane "

vyhrkl Josef a zrudnul jak pivoňka. Libor si toho samozřejmě všimnul a spokojeně se usmál. Dobře to vycházelo. Moc se mu líbilo, jak ten pes zareagoval

Josef se prohnul a ocas se mu zhoupnul. Instinktivně se přikrčil, jak čekal ránu bičem, který by k tomu povelu rozhodně patřila. Poslušně sklonil hlavu a začal beton do škvíry cpát ještě intenzivněji.

Samozřejmě, Libor si také všiml, jak Josef hned začal poslušně dělat. Byl ve svém jednání mnohem méně opatrný a mnohem přímočařejší než Roman. Vzrušovalo ho někoho ponižovat nebo šikanovat a rád se předváděl před kamarády. Podporovalo to jeho vzrušení, když byli kolem kluci on někoho nutil, aby dělal věci, které by obvykle nikdy neudělal. Před dvěma dny mu připravilo příjemné rozechvění to, že na autobusové zastávce, kde byl s ostatníma klukama, řekl jednomu spíš z žertu, aby mu zavázal tkaničky u kanad. Byla to docela hloupost, ale ten kluk bez odporu poslechl, před ostatníma lidima i před klukama poslušně klekl a zašněroval mu tkaničky a ještě se ptal, jestli chce nechat šňůrky tak dlouhý nebo jestli mu je má zavázat dokola kolem kanady. Romanovi to bylo mimořádně příjemné.

V podstatě, i když se to zdálo skoro nepravděpodobné, že se sejdou na jedné stavbě dva takoví, byl Libor stejně orientovaný jako Roman. I když Roman byl v tomto mnohem dál - dosti často se stýkal s Geňou. Když ale Libor viděl Josefa na čtyřech u svých nohou, měl co dělat, aby mu klacek nerozerval zip u pracovních džín. Měl chuť ho ponižovat, kopat, bít, otírat si o jeho tlamu svoje špinavý gumáky a nutit ho, aby tu řídkou břečku z těch gumáků lízal tím svým růžovým jazykem ...

Zdánlivě na tom byli oba dva stejně. Oba to chtěli, ale ani jeden nevěděl, jak to udělat. Jak dát tomu druhému najevo ... Josef toužil pokorně očichávat Liborovy gumáky, dostávat od něj kopance, toužil dostávat rány bičem nebo alespoň prutem a v nezměrném toužení zvedat svou špinavou psí mordu k Liborově rozkroku... toužil, aby ho Libor týral a ponižoval před ostatními třeťáky. Cítil jako obrovské vzrušení, kdyby on, oproti Liborovi starší, ho poslouchal jako pes a sloužil mu a Libor by ho ponižoval a nutil dělat různé věci před ostatními učni...

Libor na tom byl podobně a cítil v Josefovi zvláštní příležitost. Příležitost, kterou musí využít, už jen proto, aby nemusel udělat to, oč se vsadil.

A tak Josef klečel na kolenách a zednickou lžící, ale i rukou cpal betonovou směs do spár a Libor stál nad ním a díval se.

"Cigáro!"

poručil z ničeho nic Libor Josefovi. Ten byl tak vyplašený, že bojácně zvedl hlavu a nechápal a proto se zeptal:

"Pane??"

"Cigáro, pičo! chci kouřit, ne?!..."

přikázal Libor zcela suverénně a Josefovi se stáhl žaludek. Zůstal klečet, sáhl do kapsy pro cigarety, ale zjistil, že si je zapoměl ve skříňce na šatně.

"Promiň ..te, ale Libore, zapomněl jsem si cigarety ve skříňce na šatně, ... ale já tam hned skočím, jo...?"

dodal rychle, když viděl Liborův výraz. Ten si pohrdavě odplivl těsně vedle Josefa a ohodnotil ho slovy:

Ty pičo proč si necháváš cigarety ve skříňce ... a vůbec, jaký kouříš?"

"Startky,"

odpověděl po pravdě Josef a vysloužil si opět pohrdlivý úsměšek a odplivnutí.

"No to sem to chyt, kurva...piču kouří Starky, kurva "

řekl Libor.

"Jestli chceš dělat se mnou, tak já kouřím Marlbora, z českejch jedině Sparty... Žádný startky nechci vidět."

Pak sáhl do své kapsy a vytáhl krabičku Marlborek, vytáhl si jednu a krabičku zastrčil nazpátek, aniž Josefovi nabídl. Ten pořád klečel na kolenou a ocas se mu dral ven a hrozil že prasknou knoflíky u kalhot. Josef se bál podívat, ale měl pocit, že Libor si toho všimnul.

Ten si strčil cigaretu do úst a čekal. Na oheň

"Tak kurva, co je ty lenochu? Ty ani neumíš pánovi zapálit?!"

zavrčel nespokojeně a Josef pochopil, že cigaretu od Libora nedostane, ale že mu musí zapálit. Zoufale se mu chtělo kouřit. Začal se šacovat, protože ještě ráno byl přesvědčen, že má v kapse zápalky. Samozřejmě, že je neměl.

Libor se ušklíbl, vytáhl z kapsy krabičku zápalek.

Josef vydechl napětím když uviděl sirky v Liborových rukách, poznamenal:

"Tak jo, ty máš sirky, tak si zapálíš sám..."

Sehnul se dolů, ale Liborova noha v zablácené vysoké botě ho kopla do ramene:

"Cos to řek, ty pičo? Na co si myslíš, že tu seš? Cigarety nemáš, sirky nemáš, tak kurva aspoň pánovi zapal, ne? Ty seš kurva nějakej moc voprseklej... Myslím, že si tě budu muset pořádně vycvičit! Tak ukaž! Dělej zmrde!"

Libor jel vabank, skoro o tom nepřemýšlel, když Josefa kopal. Přišlo mu to samozřejmé.

Kopanec zabolel, ale Josef ho skoro nevnímal. Zvedl se na kolena, péro mu pěkně stálo. Měl strach, aby si toho Libor nevšiml. Ale ten měl oči všude. Samozřejmě že si toho všimnul a potěšilo ho to. Od této chvíle bezpečně věděl, že s tímhle klukem u nohy si bude moct dělat co se mu zlíbí. A že sázku vyhraje. Jestli to půjde takhle dál, tak tenhle chlap mu o půl třetí poběží jako pes u nohy. A nejenom na šatně! Jako pes, pěkně u nohy, půjde přes celý staveniště.

Josef si vzpomněl na šikanovaní, které zažil na vojně. Bylo to asi druhý nebo třetí den po přijímači. Byla to prakticky stejná situace. Měl jít se svým mazákem na svou první vycházku. Do odchodu zbývalo asi deset minut. Bylo tam asi pět nebo šest mazáků a stejný počet bažantů - každý šel na vycházku se svým mazákem. Jenom jeho mazák tam nebyl. Ale nakonec přišel. Kývnul na něj a on poslušně přiběhl.

"Kanady, myšáku!"

poručil mazák a on pochopil. Poslušně klekl na kolena a přeleštil svýmu mazákovi kanady. I když ani ne před čtvrt hodinou, když mu kanady obul na nohu a zavázal, důkladně mu je nakrémoval a vyleštil. To nebyl sám. Dalších osm jeho kamarádů klečelo u postele a leštilo stejným způsobem kanady svejch mazáků. Ale tady byl jediný. A stejně jako nyní, i tenkrát si jeho mazák řekl o cigaretu a on neměl. I tenkrát si vyslechl, jak je oprsklej.

V hospodě, kam chodili, měli vojáci dva stoly v zadní místnosti, kde si mohli dělat v rámci možností co chtěli. Pokud nerozbíjeli nábytek a tak. Josef netušil, co to je, jít s mazákem na pivo. Tušil, že to bude muset za něj zaplatit, ale nevěděl, že bude muset sedět na podlaze pod stolem, u nohy svýho mazáka, jako pes. Že se budou mazáci předhánět ve vyprávění, co ten jejich "pes" musí a co dělá... Pokud mluvili o mladých vojácích, zásadně používali oslovení "pes"... 'Můj pes dělá to...', 'Můj pes dělá tamto ...' a občas to běžně po svých "mladých" či "psech" vyžadovali, aby to udělali tam, na místě, v tý hospodě...

Silně mu tato situace vojnu připoměla a ocas se mu ztopořil do úplného maxima a skoro tekl do slipů...

Vždycky si představoval, jak musí klečet poslušné, ponížené pozici před Romanem, tak, jak musel klečet před svým mazákem a leštit mu kanady... Co se vrátil z vojny, vždycky, když si při fantaziích honil ocas a byl schopen se za den udělat třeba desetkrát, myslel pouze na svýho mazáka. Vytvořil si z něj idol. A on ho nestydatě využíval, do poslední chvíle ho nechtěl "plácnout" a pasovat na mazáka...

Celej rok, co byli spolu ho ponižoval a šikanoval. Ostatní kluci jeho čísla byli dávno mazáci, ale on nebyl do poslední chvíle "plácnutej"... Ale Josef to vyžadoval, toužil po tom a prožíval slast, když byl mazákovi u nohy, když mu mohl čistit kanady obutý na noze...

Vytvořil se mezi nimi zvláštní vztah. Mazák Josefovi říkal buď "pse" nebo "Čire". Prohlásil, že má doma vlčáka Čira a on, Josef, mu ho tady, na vojně, nahradí a bude jeho vlčák ... prostě pes. Takže zásadně volal na Josefa "Čire, k noze!"

Nikdy ale mezi nimi nedošlo k nějakému pohlavnímu styku, tedy ... skoro nikdy. Jen jednou...

Mazák to nechtěl, byl na holky, ale Josefa ponižoval a šikanoval, protože se mu to líbilo. A Josef nejen že neprotestoval, ale vyžadoval to. Snad jednou, když šli z vycházky a Josefův mazák byl úplně namol a chtěl se vychcat, nechal Josefa, aby mu vytáhl ptáka z kalhot a podržel mu ho. A on Josefovi v ruce po vychcání ztvrdnul a postavil se.

Mazák to samozřejmě zaregistroval i přes tu opici, opřel se zády o strom a Josefovi přikázal:

"Čire! K noze ty pse! Na kolena a vykuř mě ho! Dělej ty pse..."

Myslel si, že pro Josefa je to maximální ponížení, ale Josef se přitom vystříkal do trenek a potom si stejně rozepnul kalhoty a otíral si v extázi rozkoše svůj stále ztopořený ocas o jeho kanady... Ve chvíli, než se jeho mazák vystříkal, odstrčil Josefa od sebe a ten se svezl na zem a prudce si honil svůj ocas, stříkal a přitom lízal mazákovy kanady. Ten se, aniž si toho všimnul, se vystříkal na u jeho nohou ležícího Josefa. Teprve, když se zapínal, všiml si ho.

"Čire, ty pičo, co to děláš...? ... proč mě olizuješ kanady ...? ... aha, já jsem ... tak je volízej... to je správný... "

Málem tehdy usnul venku a Josef ho, konečně jako mnohokrát, musel dotáhnout do kasáren, zout mu kanady, svlíknout ho, někdy ho jít i umýt, umýt mu nohy a uložit ho do postele. Občas taky musel uklidit, když se pán pozvracel a tak. Ale to už je jiná historie.

Tohle všechno se mu promítlo v hlavě, když klečel u Liborových nohou a neměl sirku, kterou by Liborovi zapálil. Ale Libor měl všechno.

Hodil krabičku sirkek na zem a kopl do nich s náležitou vervou. Krabička odlétla dost daleko a Josef musel vyskočit a jít pro ni. Ale než to stihl, Libor ho znovu kopl. Tentokrát do žeber a zcela bez zábran. Až to zadunělo.

Josef vyhekl a po čtyřech sel pro sirky. Udělal to neohrabaně, zatím Libora neznal a styděl se za svůj ztopořený, pomalu už stříkající ocas.

"No kurva dělej, zmrde! Jak dlouho budu čekat, ty pičo ..."

pobídl ho Libor. Nakonec měl krabičku zápalek, vrátil se zpátky, ale opět padl před Liborem na kolena a neohrabaně vytahoval sirky, aby mu zapálil.

To, jak padl na kolena před tím mladým dlouhovlasým blonďatým Liborem a podíval se na jeho zablácený přehrnutý gumáky, bylo tou poslední příslovečnou kapkou. Nějaký záhyb či co mu stlačilo trochu víc koule a on najednou prudce stříkal do slipů. Cítil se před Liborem strašně blbě, styděl se a nevěděl proč a měl šílenou chuť obejmout jeho nohu v té vysoký zablácený mokrý botě a začít ji lízat, stejně jako to udělal, když stříkal a lízal špinavý mokrý kanady svýho mazáka.

Klepaly se mu ruce, když zapaloval Liborovi cigaretu, rozsypal sirky a znovu padl dolů a sbíral je. A špička zablácených gumáků mu ukazovala na sirky a Liborův posměšný hlas to kometoval:

"Co děláš, ty čuráku!? Posbírej ty sirky, kurva ještě tady máš sirku, dělej ...ty blbče."

Josef klečel a šíleně chtěl ty zablácený špinavý gumáky lízat, ale nakonec, v kleče poprosil Libora:

"Pane, prosím, můžu si skočit na hajzl?... pane...?"

dodal slůvko pane téměř neslyšně, ale Libor to zaregistroval ale a zareagoval:

"Co je ty pičo, chytlo tě sraní? Tak padej, ale fofrem zpátky, já to tady ale za tebe dělat nebudu! A ne abys tam byl dlouho, ty posranej čuráku!"

Josef vyskočil, ve slipech semeno vystydlo a bylo to nepříjemné, ale pohled na Libora a jeho vysoké boty byl provokativní a způsoboval opět příslovečné "hučení" v klacku. Naštěstí měl montérky dost volné a nebylo tam vidět mokrou skvrnu.

Vylezl z výkopu a utíkal do šatny, jako že letí na záchod. Skutečně šel na záchod, zul si gumáky, stáhl montérky i slipy. Vzal svoje gumáky a zvedl je. Ocas se mu okamžitě postavil, když si přiblížil špičku k obličeji a představil si gumáky Libora. Surově se praštil tou zablácenou mokrou botou přes ztopořený úd. Zatraceně to zabolelo a zanechalo to blátěnou šmouhu. Nevadilo mu to. Bylo to silně vzrušující. Představoval si, že tak to trestá Roman. Nebo Libor. Nebo oba dohromady. Ještě několikrát se praštil zablácenou botou po pohlavním údu.

Ale neměl tolik času. Mokré slipy sbalil do kapsy a natáhl si montérky na holé tělo. Nenapadlo ho, jak to udělá po šichtě, až se bude muset převléknout do džín. Nikdy na šatně není při převlékání sám, ale to mu došlo až daleko později. V tuto chvíli na to naprosto nemyslel. Měl plnou hlavu Romana. A hlavně Libora...

pokračování…? Jak…?

© Psovod 22 [psovod_22 at email.cz]

Může se vám také líbit:

HMboys