Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA K o l j a 1

povídka pro Pavla jako dík za nádherný víkend

Tomas šel po stavbě a přemýšlel o Ukrajinci, kterého letmo zahlédl v šatně. Líbil se mu, moc se mu líbil. Už si ho všiml dřív. Ale to bylo momentálně všechno, co mohl konstatovat. Ten kluk se mu líbil, ale jestli se líbí on jemu? A taky proč, že Cožpak by bylo možné, aby našel zrovna tady na stavbě Ukrajince se stejnými zájmy, jako má on? To je absurdní, nesmysl blbost

Ti chlapi makají jako nádeníci, za pár šupů, za který by on nezvedl lopatu a ještě po nich všichni řvou. A speciálně po něm a on okamžitě poslechne, přiběhne jak cvičený pes a udělá, co kdo chce. Chlapi ho zneužívají, on se jenom usmívá a skáče jak kdo pískne.

"Sakra, co s tím?" napadlo Tomase, ale nic kloudného ho nenapadalo. Jak se k němu dostat blíž? Nic, prázdnota. Žádný kloudný nápad.

Tomas si povzdychl a šel dál. Mistr po něm chtěl dočistit jakýsi výkop a tak šel ve svých těžkých gumových holínkách pomalu na místo. Stále v něm přetrvával obraz toho mladýho Ukrajince. Takový vysoký, štíhlý hezký blonďáček, ostříhaný sice jako trestanec, ale to právě mělo svůj půvab. Ale co na něm bylo to nejkrásnější, byly jeho boty.

Jo, boty nádherný těžký vysoký gumofilcáky, nahoře dokonale přehrnutý přesně napůl. Dokonalé A hlavně pořádně špinavé od bahna. Tomas si všimnul, že ten klučina nenosí nic jiného, ani když je teplo.

"Asi nemá jiné boty, než tyto," napadlo ho a okamžitě si uvědomil, jak asi má zpocené nohy. V tu chvíli ucítil, jak mu zahučelo v podbřišku

"Ty vole", řekl si v duchu "to musí být sakra" ale co s tím? Jak se s ním sblížit? To byla otázka a on na ni neznal odpověď.

Ukrajinci bydleli na ubytovně a s nikým se nijak moc nestýkali. A tenhle blonďáček nechodil ani do hospody, kam ostatní alespoň občas zašli a kam chodil kvůli chlapům ve vysokých botách i Tomas. Potkával tam množství chlapíků v pracovním, někdy se mu zadařilo, ale tohohle krásnýho ukrajinskýho blonďáka tam ještě neviděl.

Na stavbě ho viděl pobíhat a plnit nesmyslný rozkazy od chlapů, kteří jinak byli poslední z posledních a kteří by jinak museli dělat cokoliv, ale teď měli "pod sebou" ještě níž "ukrajinskýho poskoka" a tomu to dávali náležitě vychutnat.

Tomas přišel líně k výkopu a strnul. Stál tam ten nádherný blonďák, usmíval se a říkal mu, že je mu k ruce a má s ním dělat na tom výkopu. Tomasovi se zatajil dech.

No to snad není pravda, co se stalo?" honilo se mu hlavou.

Rychle přemýšlel, jak a co bude dělat a měl pocit, že si plete pravou a levou ruku. Prostě tak zmatený už nebyl dlouho. Ukrajinec se ho dvakrát zeptal, jak to má udělat, než Tomas pochopil, že mluví na něj a ptá se na něco. Stále přemýšlel a myslel na ty nádherné gumáky a představoval si propocené onuce na blonďákových nohou

Pak se probral a najednou nevěděl, kde je. Potom rychle potřásl hlavou a cosi řekl a hned skočil do výkopu, až se bláto od jeho gumáků rozstříklo. Ukrajinec se usmál a udělal to přesně po něm a hned začal vyhazovat hlínu a řídké bláto nahoru.

Během půl hodiny byli hotovi a Tomasovi se třásly ruce, když nabízel Koljovi (to už stihl zjistit, jak se jmenuje) cigaretu.

"Cigaretu?" řekl a nabídl mu z balíčku Spartu. Kolja si vzal a také se mu trošku třásly ruce. A přitom to ani u jednoho nebylo z práce.

Než stačil Tomas schovat cigarety, Kolja vytáhl z kapsy montérek krabičku zápalek a chtěl oběma zapálit, ale rozsypal je po zemi.

"Sakra práce," zaklel česky, ale s ruským přízvukem, ale Tomas se rychle sehnul a sirky posbíral. Kolja se usmál, poděkoval, ale bylo vidět, že ke sbírání se nemá, nechal to na Tomasovi. Tomu se rozklepaly ruce ještě víc.

Není divu, hlavou totiž trochu zavadil o Koljovu nohu a jen letmo ucítil nádhernou vůni jeho vysokých bot Znovu ucítil ono slastné šimrání v podbřišku

Vstal a konečně si zapálili. Chvíli bylo ticho, jak vychutnávali slastně cigaretu. Potom se Tomas zeptal:

"Poslyšte, Koljo, vy jste ženatý? Nebo proč jste tady na práci?"

Ukrajinec se na něj podíval bezelstnýma očima, a v tu chvíli jako by Tomase prohlédl rentgenem, až ho zamrazilo. Jako by najednou ten mladý Ukrajinec věděl všechno ten se usmál a kupodivu mu nevykal, ale tykal:

"Ne, nejsem ženatý, ale mám staré rodiče, rozumíš, peníze je potřeba a tak jsem tady na práci a žádnou ženskou nechci " dodal jen jakoby mimochodem.

Tomasovi se sevřel žaludek vzrušením. Upřeně se díval na Koljovy gumofilcáky. Bylo mu jasné, že Kolja si toho všimnul, ale v tu chvíli mu to bylo jedno. Vůně těch vysokých špinavých bot ho úplně opanovala. Horečně přemýšlel, jak to udělat a jak se s ním klukem ještě sblížit.

"Bude konec šichty, můžu vás pozvat na pivo?" vyhrkl nakonec.

Kolja se zasmál.

"Ale já nesmím na pivo, nemám peníze " odvětil a trochu i snad zesmutněl. To byla voda na Tomasův mlýn.

"Sakra, ale to přece nevadí, já jsem vás pozval, jde to na mě, o prachy se vy nestarejte, Koljo, zvu vás, tak jo?!"

Kolja se znovu podíval takovým zvláštním pohledem na Tomase a potom váhavě kývnul na souhlas. Tomas ale nechtěl nechat náhodě, že tak krásný objekt jeho zájmu nepřijde a proto se rozhodl, že půjdou okamžitě po práci. Kolja se vymlouval, že jiné oblečení má na ubytovně, ale Tomas naléhal a říkal mu, že je to jedno, že nemá smysl se převlékat a podobné nesmysly.

Samozřejmě mu šlo o to, aby se Kolja v žádném případě nekoupal a hlavně aby si nevzal jiné boty a ponožky

Skončila šichta a Tomas se bleskově převlékl z gumáků a montérek do džínů a kanad. Celou dobu přemýšlel o tom, zda-li ten kluk něco tuší a hlavně, proč mu on tyká, když on, Tomas mu vyká Ale cítil v tom mimořádné vyrušení a doufal, že snad by to mohlo vyjít. No, snad ano

Kolja se jako obvykle zdržel tím, že pár chlapů něco neudělalo a samozřejmě to musel Ukrajinec dodělat za ně. Tomasovi to jindy bylo jedno, dokonce i on občas něco nechal na tyhle "gastarbeitry" z Východu, ale nyní byl naštvaný a netrpělivý. Ale během čtvrt hodiny se Kolja ve svých špinavých gumákách objevil. Nikde už nikdo nebyl.

"Už jsem se lekl, že nepřijdete," hlaholil Tomas, aby zakryl rozpaky, když uviděl objekt svého mimořádného zájmu.

"Ale ne, slíbil jsem ti to, že půjdu," odpověděl Kolja a na vysvětlenou řekl.

"Musel jsem dodělat to, co vaši nechali "

potom si prohlédl Tomase a řekl:

"No jo, ty jsi se převlékl, ale já mám boty od bahna, kam půjdeme? Musím si je někde otřít, ty mě je neočistíš, to vím!" zasmál se, jako by řekl dobrý vtip, ale Tomasovi se sevřelo hrdlo. Jak rád by to udělal!

A konečně proč ně? Sakra proč by to neudělal, blesklo Tomasovi hlavou. Nikde nikdo není, nikdo ho neuvidí, že čistí Ukrajinci zablácené gumáky

"Rychle chop se příležitosti!" napadlo ho.

"Počkejte, Koljo, přinesu nějaký hadr," řekl a odskočil do šatny pro kus hadru. Našel jakýsi kus bílé látky a rychle se vracel. Kolja stál kousek ode dveří a mlčky ho sledoval.

"Tady mám, tím to půjdou ty gumáky očistit dobře " halekal Tomas. Kolja se díval klidně a bez úsměvu a Tomase trošku zamrazilo. Ale rychle přišel a naznačil Koljovi jako že mu ten hadr podává, ale ten nehnul rukou.

"Co já s tím?" zeptal se skoro mrazivě. Tomasovi znovu přejel mráz vzrušení po zádech.

"No myslel jsem na opucování vašich gumáků " a po krátkém zaváhání dodal ještě

" pane "

"No a?" řekl Kolja a díval se zpříma a drze Tomasovi do očí.

Ten nevydržel a sklopil oči na zablácené boty.

"Myslel jsem, že jdeš pro hadr, abys mě je mohl vyčistit, ne?" řekl skoro drze Kolja.

Tomas nevěděl, co má říct a nasucho polknul.

"Chceš mě přece čistit gumáky, nebo ne? Co?" zeptal se Kolja Tomase znovu s přímou drzostí v hlase.

"Tak dělej, klekni a očisti mi je, ať můžeme jít na to pivo!"

Byla to jasná výzva, přímý útok a Tomas v prvním okamžiku nevěděl, co má dělat. Samozřejmě že to chtěl, ale nebyl připraven ta tak přímý atak. Nakonec poslušně klekl na kolena a Kolja mu samozřejmě postavil nohu v zabláceném gumofilcáku na klín. Tomas pokorně, aniž si dovolil vzhlédnout, rychle otíral bláto z boty. Slyšel, jak si Kolja zapaluje cigaretu a pak říká:

"Jo, to stačí, ještě tu druhou "

a sundal nohu z Tomasova klína a v zápětí si nechal očistit od bláta i druhou botu.

"Dobrý, to stačí, ten hadr vyhoď, a můžeme jít "

Tomas, rudý rozpaky a možná trochu i momentálním bleskovým ponížením poslušně poslechl, vstal a zahodil hadr.

"Tak jdeme, dělej!" houknul na něj Kolja a netrpělivě se plácnul po stehně otevřenou dlaní.

Tomas poslušně přiběhl a Kolja se zasmál a plácnul Tomase přátelsky po zádech.

"To je dobrý, nemusí být úplně vyleštěný jo, ale když jsem byl na vojně, můj mladej mě čistil holínky běžně desetkrát za sebou. Vyleštil mi je já se prošel bahnem a říkám mu to jsou čistý holínky? Znovu! Klekl a vyleštil mi je a já zase schválně před ním šláp do bláta! A dělej, vyčisti ty holínky, svoloč! A jak říkám, třeba desetkrát, dvacetkrát za sebou, co mě to bavilo."

Tomasovi trošičku otrnulo a opatrně se zeptal:

"To ho bavilo?"

Kolja se udiveně podíval na Tomase a řekl:

"Bavilo? Proč? Proč by ho to mělo bavit? Není tam od toho, aby ho něco bavilo, ale musí poslouchat rozkaz svýho mazáka a ne přemýšlet, co ho baví nebo nebaví. Náhodou, já jsem byl na svýho myšáka mimořádně hodný, nijak jsem ho nešikanoval. On to taky ocenil. U mě se měl jako v bavlnce."

"Myslíte, že se mu to líbilo?" zeptal se rozechvěle Tomas.

"To víš, že se mu služba u mě líbila," zasmál se Kolja. Vždyť nemusel nic dělat. Párkrát za den mě vyčistil boty, ustlal postel, donesl snídani, oběd jsem mu nechával, jenom jsem si vzal maso. Ale i cigarety jsem mu obvykle nechával. A taky jsem ho dost chránil před ostatníma. Jak říkám, dokázal to ocenit."

"Jak ocenit?" zeptal se Tomas s potlačovaným vzrušením v hlase. Kolja se usmál.

"Jak? No třeba tím, že každý ráno, když byl budíček, přinesl mě moje holínky až k posteli."

"To bylo to ocenění?" zeptal se ironicky Tomas, kterému trochu otrnulo.

Kolja se úkosem podíval na Tomase a obloukem opovržlivě zahodil nedopalek.

"Jo, přinesl mě každé ráno k posteli holínky. Večer je dokonale vyleštil a ráno je donesl. Když pískli budíček, už stál u mé postele, no, samozřejmě tak, jak se to má, jak jsme to myšáky učili - na všech čtyřech - a v hubě držel moje holínky. Nepoložil je na zem, ale čekal, až vstanu a vezmu si je z jeho tlamy."

Tomasovi se sevřel žaludek rozkoší. Při představě, co musel prožívat Koljův "myšák", při představě vůně vojenské holínky se mu skoro zatmělo před očima.

Šli do Tomasovy oblíbené hospody. Číšník ho znal, spiklenecky na Tomase mrknul a přihrál jim přednostně dvě piva. Hned na to přinesl dva rumy. Kolja se udiveně podíval na číšníka a potom na Tomase.

"Ten rum je dneska na můj účet, Tome, mám narozeniny a ty jseš stálej host, tak si tě musím předcházet," zasmál se číšník a zálibně mrknul po statném Ukrajinci.

Věděl dobře, oč Tomasovi jde, znali se spolu dosti důvěrně. Ten rum nebyl na účet podniku, Tomas ho později zaplatí, ale před někým takovým je třeba ho trochu připravit.

Chvíli bylo ticho, potom Tomas pozvedl sklenice a oba se napili. Konverzace byla zpočátku dost chudá, Tomas sice pořád něco mlel, ale nemělo to hlavu a ni patu a Kolja mlčel a mírně se usmíval.

Vypili toho dost do desáté, kdy se zavírala hospoda. Už když Tomas platil a vycházeli ven, přemýšlel jak říct Koljovi, aby šel k němu do bytu. Ale statný ukrajinský mladík převzal iniciativu.

"Hele, támle je obchod, skoč pro něco k pití a půjdem k tobě!" přikázal docela rozhodně Tomasovi a ten, přirozeně, poslechl. Zaskočil do večerky a koupil pití.

Šli do Tomasova bytu. Přišli dovnitř a Kolja se rozvalil v křesle, nohy v gumofilcákách pokrytých blátem roztáhnul a natáhnul daleko před sebe a spokojeně se rozhlížel po bytě.

"Tak co je s tím pitím!" houknul na Tomase do kuchyně, ale nezvednul se.

"Jo, už ho nesu pane!" ozval se Tomas a poslušně přinášel pití a nějaké jídlo. Položil to na stůl vedle Kolji a upřel oči na jeho zablácené holínky.

Kolja se napil, pohnul nohou v těžké vysoké botě a najednou řekl úplně zpříma:

"Líbí se ti moje gumáky, že?"

V Tomasovi se zatajil dech. Ten Ukrajinec na to jde úplně natvrdo.

" proč proč si to myslíte?" vykoktal.

Kolja se zasmál, plácnul Tomase po zádech a řekl.

"Mám oči, ne? Vidím že se ti líbí "

Potom chytil Tomase za krk a tlačil ho dolů.

"Sedni na zem!" poručil mu.

"Budeš sedět na podlaze, hezky u nohy! Rozumíš?!"

"Ano " vyhrkl zmatený Tomas a poslušně se sesunul na podlahu.

"Jak? Nerozuměl jsem!" křikl Kolja a dal Tomasovi záhlavec.

"Ano, pane!" vyhrkl Tomas rychle a úkosem se podíval nahoru na Ukrajince. Ten se spokojeně usmíval a pil pivo.

"No tak, už jsem si myslel, že nevíš jak správně odpovídat "

"Ano pane!" vyhrkl znovu poslušně Tomas. Nebál se bití, mírné bití obvykle patřilo k tomu, co chtěl, ale velmi ho vzrušovalo ponížení, které mu mladý Ukrajinec poskytoval. Ten pohnul nohou a přikázal:

"Očuchej mě gumáky!"

"Ano pane!" vyhrkl nadšeně Tomas a už na nic nečekal. Sklonil hlavu a poslušně očichával gumáky. Bylo to fantastické. Cítil neuvěřitelně slastnou vůni gumy, bahna a mladíkových propocených onucí a nohou. Důkladně botu očichával a ocas se mu v kalhotách rozkoší pnul do výše a hrozil, že se protrhne přes zip džín a vyvalí ven.

"Ty rád očucháváš boty, že!?" zeptal se s úsměškem v hlase Kolja.

"Ano, pane!" přiznal se Tomas a čichal dál tu vůni. Lehce pootočil hlavu, aby se podíval na Ukrajince, jak se tváří a co na to říká. A nevěřil vlastním očím. Kolja si třel přes montérky evidentně ztopořený úd. Tomas pro jistotu sklonil oči a sál dále opojnou vůni těžkých holínek.

"A teď mě ty gumáky olízej, prase!" zazněl ostrý Koljův rozkaz.

Tomas přirozeně nezaváhal. Lehl si na břicho, rozepnul si zip a jednou rukou si masíroval ocas a hned odpověděl:

"Ano, pane!"

"Teď mi je můžeš pořádně vyčistit jazykem!" zasmál se mladík a Tomas se opatrně podíval nahoru. Ukrajinec už bez zábran držel v levé ruce něco obrovského Tak mohutný ocas Tomas ještě neviděl. Nejen držel, ale velmi majetnicky a s velkou rozkoší a požitkářsky si ho honil.

"No co čumíš?" zařval na Tomase, když si všimnul jeho pohledu.

"Ten není pro tvoji mordu, pse! Ty můžeš mít v tlamě jenom moje boty, zmrde!" zařval na Tomase a hned dodal:

"A pořádně mě očisti ty gumáky! Jazykem!"

"Ano pane!" vyhrkl Tomas.

Poslušně vyplázl jazyk a olízl gumovou holínku. Ukrajinec ho kopnul podrážkou po tváři.

"Nejdřív olízej podrážky, prase!"

Tomas se vrhl na podrážky gumáků. V příčných rýhách bylo ještě nezaschlé bláto a on pečlivě špičkou jazyka zajížděl do každé rýhy a dokonale je vylizoval a čistil. Měl plná ústa bláta, ale nedovolil si ho vyplivnout a polykal ho. Snažil se vytvářet dostatek slin, ale i tak měl po chvíli jazyk jako struhadlo. To mu ale nevadilo.

Vylízal dokonale podrážku, když Kolja přikázal:

"Teď olízej podpatek!"

"Ano pane!" poslušně se ozval Tomas a pokorně olízal podpatek.

"Tak, správně, otroku " ozval se Ukrajincův hlas nad ním a druhá noha ho kopla do ramene.

"A teď pořádně olízej vrchní část! Ale dočista! Jasný?!"

"Ano, pane!" vyhrkl poslušně Tomas a třel se ocasem o podlahu. Prožíval podivuhodné a neskutečné chvíle, ale ani nevěděl, jak je to možné, jaká náhoda je svedla dohromady. Ale v tuto chvíli neměl čas ani pomyšlení toto rozebírat.

Vyplázl jazyk a dlouhými tahy olizoval zablácenou holínku. Slyšel nad sebou, jak se mladík pohledem na něj jak líže botu, uspokojuje. To ho vyrušilo ještě víc. Přitlačil a snažil se tu vysokou gumovou botu olízat co nejpečlivěji. Navíc ta fantastická, úžasná vůně

"Pořádně to lízej, pse!" ozval se trochu ochraptěle Kolja a Tomas zvýšil úsilí a snažil se, aby mladíkovi zavděčil.

Polykal bláto a stále znovu a znovu lízal gumák, dokud nebyl dokonale černý a čistý a nebyla na něm ani stopa bláta, ani sebemenší šmouha I když z blízka viděl na gumáku stopy po kamíncích, rýhy a vlastně zub času, z dálky se leskly a byly jako nové. Tedy jen jedna, ta olízaná.

Na chvíli s olizováním boty přestal, aby nabral sliny a spolykal bláto. Využil toho a po očku se podíval nahoru na svého pána. Ten si s rozkoší třel svůj obrovitý ocas a posměšně se díval dolů Tomase u svých nohou.

Pak zvedl nohu v olízané holínce a prohlédl si ji. Spokojeně se usmál, nechal nohu dopadnout až to zadunělo. Těsně vedle Tomasovy ruky. Potom líně zvedl druhou nohu v zablácené holínce a s rozmyslem a se zjevnou rozkoší na botu vyplivl mohutný chuchvalec slin, které se pomalu roztékaly po botě. Položil nohu na podlahu a přikázal:

"Očuchat a olízat, pse!"

"Ano pane!" křikl nahlas na maximum vzrušený Tomas.

Sklonil hlavu a očichával stékající sliny. Hned na to vyplázl jazyk a dlouhým tahem olízl Koljův flusanec. Byla to rána, že se málem vystříkal. Šlupka, jak říkají feťáci, když si píchnou drogu.

Sliny byly cítit trochu kouřem a Tomas je horečně polykal i s blátem. Skoro nevnímal, jak byl zabraný a v extázi, když nad sebou uslyšel posměšný Koljův hlas:

"Vidím, že ti můj flusanec zachutnal!"

"Ano pane!"

"Tak dostaneš ještě jednu dávku!"

Ramenatý ukrajinský mladík se znovu zasmál, pozvedl nohu a opět vyplivl přesně na zablácené místo obrovský chumel hustých nažloutlých slin.

"A hezky a pořádně to olízej a sežer, ať mám gumáky čistý, ty svině!"

"Ano pane!" nestačil ani pořádně odpovědět Tomas a už měl vypláznutý jazyk a lízal husté sliny. Byl to úžasný pocit, olizovat mladému Ukrajinci jeho flusance z jeho vysoké boty. Skoro nestačil polykat a lízat. Během chvilky byly Koljovy gumáky dokonale čisté. Chvilku se nic nedělo. Pak dostal Tomas kopanec a rozkaz, aby přinesl další pivo.

Okamžitě vyskočil a v mžiku byl zpátky a podával Koljovi pivo. Přitom si nemohl nevšimnout jeho mohutného pohlavního údu, který si Kolja neustále honil. Obrovského rudého žaludu

Mladík si všimnul pohledu a s rozmyslem a s rozkoší si protáhl ocas a pak lehce kopnul Tomase mezi nohy:

"Už jsem ti řekl, ty pse, že tenhle ocas není pro tvou mordu!"

"Ano, pane!" vyhrkl Tomas a pokorně sklopil oči.

Ukrajinský mladík se spokojeně ušklíbl a poručil:

"K noze! Lehni pse!"

Tomas pokorně padnul na břicho a očichával jeho vysoké boty.

"Zuj mi tuhle botu!" porušil Kolja a strčil Tomasovi před obličej nohu v holínce.

"Ano pane!" slastně vyhrkl Tomas.

Rychle se snažil vyhovět, a Ukrajinec mu mezi tím položil druhou nohu na šíji. V tu chvíli se Tomasovi podařilo zout botu a zabořil nos do propocených vlhkých mladíkových onucí a málem omdlel slastí.

Ano, už dávno necítil tak intenzívní a úžasnou vůni, jako nyní. Sál ten nádherný vlhký, úžasně příjemný pach a nedokázal se ho nasytit. Cítil, že i Koljovi se to líbí, protože zintenzívnil tření svého údu.

Zapomněl na celý svět a sál tu úžasnou silnou vůni, lízal Ukrajincovu nohu v onuci, potom opatrně zuby sundal onuci z nohy. Skoro stříkal, když vrazil nos mezi prsty nohy a sál vůni.

"Vraž jazyk mezi prsty a lízej, zmrde !" zasténal v rozkoši Kolja. Tomase nemusel dvakrát pobízet k takovéto slastné činnosti. Naopak, jeho jazyk se hbitě propracovával mezi prsty nohy a vylizoval pot. Cítil, že stříká dokonale a mohutně. Na chvíli ztuhnul, ale cítil, že mohutný ukrajinský mládenec ještě není, ale že je to blízko. Znovu lízal jeho nohu a nemohl se nabažit opojné vůně jeho nemytých zpocených nohou.

V tu chvíli se z Koljova hrdla vydral přidušený sten, výdech a Tomas cítil, že Kolja se také vystříkal. Chvíli se nehýbali, pak se noha na Tomasově šíji zvedla a v zápětí dopadla vedle na podlahu s tupým zaduněním.

Tomas vyhlédl a Kolja si utíral již trochu ochablé přirození do jeho čistého trička, které měl položené vedle křesla. Kopl ho do ramene bosou nohou a ukázal na vysokou botu na své noze, potřísněné semenem.

"Ukliď to ty prase! Jazykem, pse!" houknul mladík.

"Ano pane!" křikl Tomas a okamžitě začal botu lízat. Sežral semeno a když chtěl holínku lízat sál, Ukrajinec ho kopnul.

"Obuj mě, dělej, zmrde!"

"Ano pane!" poslušně odpověděl Tomas, zaskočený náhlým mladíkovým příkazem.

Poslušně mu ovinul nohu a obul mu vysokou botu. Kolja vstal, schoval si ptáka, již ochablého do kalhot a nijak si Tomase u svých nohou nevšímal. Ve stoje dopil pivo a pak lehce odplivnul na botu.

"Slízat!"

Tomas nečekal a okamžitě plivanec pokorně slízal. Ukrajinský mladík se usmál, kopl do klečícího Tomase a řekl:

"Zítra odpoledne mě zase takhle vyčistíš boty! Jazykem, pse!"

pak se otočil a beze slova rozloučení odcházel.

"Tak nezapomeň! Zítra ve čtyři na ubytovně! Budeš čistit gumáky i mýmu kamarádovi !"

© Psovod 22 [psovod_22 at email.cz]

Může se vám také líbit:

GBU