Hazing logo
ares25Napište mi
Přejít na odkazy
Přejít na videa
Přejít na povídky
Přejít na galerie
spacer

POVÍDKA LEKCE FRAJEROVI

Mladý, vysoký, asi dvacetiletý chlapec vyšel z darkroomu v gayklubu.

Má hekou tvář s výraznými, ale jemnými rysy, plavé vlasy učesané

pečlivě na levou stranu, pěknou, souměrnou postavu, která se rýsuje

pod černým přiléhavým rolákem s vysokým límcem. Také jeho

manšestrové kalhoty jsou černé, stejně jak boty, což vytváří působivý

kontrast s barvou jeho vlasů. Na jeho tváři hraje spokojený

úsměv. Rozhlíží se zvědavě po místnosti,

hledaje další případný objekt svého zájmu. Jeho oči se zastavily na

muži snad pětadvacetiletém, s ostře řezanou tváří, pohlednou, i když

s poněkud tvrdými rysy. Mladík má na sobě modré džíny a černé tričko

s výstřihem do V bez rukávů. Vlasy má černé, velmi krátké.

Jeho postava je silná, svalnatá, obnažené paže budí obdiv

snad u každého.

Chlapec v roláku přistoupil po chvilkovém pozorování k objektu svého

zájmu. Z jeho šedých očí přímo vyzařuje touha pěkného bruneta

svést.

"Čau, já jsem Dan", oslovuje bruneta. Ten na něj upře pronikavý

pohled. "Robert" pronesl volně, hlubokým hlasem.

Dan přešel bez dlouhých úvodů k činu. Zatímco na rtech mu hraje

půvabný, neodolatelný, sebevědomý úsměv, jeho ruka se dotýká přímo

brunetových bradavek.

"Co takhle se trochu uvolnit?" ptá se, zatímco jeho ruka pomalu

sjíždí níž. Odpovědí mu však je pouze úsměv s nádechem pohrdání v

brunetově tváři.

"Neumíš mluvit?" stupňuje hoch svůj nátlak, zatímco jeho ruka již

dosáhla Robertova rozkroku. Ten však ruku jemně, ale rozhodně

odtsrčil a zavtrtěl odmítavě hlavou.

Chlapce v černém to vyvedlo z míry. Byl zvyklý na to, že nikdo, na

koho se zaměřil, neodolal. "Copak, copak, chlapeček se zlobí?"

sonduje.

"Tady ne,"odpovídá konečně brunet.

"Tak kde?" ptá se blonďák, kterému se vrací sebevědomí.

"U mě doma" navrhuje brunet.

"OK, chlapče, rozdáme si to," těší se kluk v roláku.

"Odvezu tě autem," nabízí Robert. "Skvělý," jásá Dan. Oblékli se -

Dan černou manšestrovou bundu, Robert černou koženou - zaplatili a

vyšli ven.

V autě brunetova ruka párkrát jakoby mimoděk místo na řadící páku

sáhla Danovi do rozkroku. "Už zabírá," myslí si Dan spokojeně; vtom

však brunetova ruka nahmatala Danovy koule a bolestivě zmáčkla.

"Aú!" vykřikl Dan, "co blbneš?" Kluk za volantem se potutelně usmál.

"Jsi docela namyšlenej frajer. Takovýmu neuškodí trocha bolesti."

Blonďák na něj pohlédl se znepokojením. "Hele, co to na mě hraješ?

Abych nezpůsobil bolest já tobě!" Jeho protějšek se pousmál a nechal

poznámku zapadnout.

Zastavili u nevelkého oploceného domku. "Jsme tady, frajere,

vystupovat," řekl Robert. Dan vystoupil , ale na jeho tváři se

zračí obava. Napadlo ho, že by snad měl raději všeho nechat a

odejít - kdo ví, co ho od tady toho podivína čeká. Robert ale zřejmě

uhodl jeho myšlenky. "Copak, ješ nějakej rozlepanej. Máš strach, že

neobstojíš?" ptá se posměšně. Slova účinkují dokonale. "Tebe

dostanu,"pomyslel si Dan. "Jdeme,"říká nahlas - a oba zamířili k

domku.

Vešli do celkem stroze zařízené předsíně. Robert otevřel velké

dřevěné dveře, za kterými jsou točité schody vedoucí kamsi dolů, do

sklepa.

"Tak půjdem," říká Robert. "Kam, dolů? to nemyslíš vážně, co bych tam

dělal..." zaprotestoval Dan, ale než stačí dokončit větu, schytává

úder pěstí na solar.

"Aúúú!" zařve Dan a jde do předklonu. Robert mu vzápětí zkroutil ruku

za zády, druhou rukou jej uchopil za vlasy a hodil jím dolů, do

sklepa. Šokovaný Dan se snaží zachytit se stěn, dopadá na všechny

čtyři, staví se a obrací čelem k Robertovi, který za ním sbíhá, ale

dostává kopanec do hrudníku, který jej hodil dozadu. Narazil zády na

zeď točitého schodiště a zděšeně ustupuje před Robertem, který se

vrhá za ním.

Dole se Dan ocitá v naprosté tmě. Ustupuje dále do sklepa. Náhle se

rozsvítilo světlo - Dan vidí, že se nachází ve klepní místnosti asi

4x5m, hrubě obílené, s klenutým stropem.

"Tak, ty hajzle, braň se, jak umíš, máš šanci,"zachectal se Robert.

Danova reakce byla rychlá. Sundal si bundu a vystartoval

proti svému soku, ten ale jeho útok velmi rychle zlikvidoval-zachytil

Danovu ránu a sám Dana udeřil parádně na solar. Dan vyjekl, ale než

se vzpamatoval, dvě rány do obličeje jím doslova mrštily na protější

stěnu. "Á!- Aúú!"zařval Dan a tvrdě narazil na zeď. Jeho protivník

jej bleskurychle otočil směrem k sobě a zasadil mu pořádnou ránu

pěstí do břicha. "Ááá!" řve Dan a jde do předklonu, ale vzápětí

schytává úder pěstí mezi oči, hlavou naráží do zdi, a další úder na

solar. "A-a-aúúúú!" řve Dan bolestí, před očima má temno, na nohou se

sotva drží-a schytává další ránu do levé tváře, po které se rozplácne

na zemi jak široký tak dlouhý.

"Ach, ach, aú," sténá a oddychuje, překvapen tím, jak snadno

podlehl. Není pochyb o tom, že potkal svého Mistra. Jeho sebevědomí

bylo nadobro pryč. Pocit nadřazenosti, který měl ke svým milencům,

vzal taky za své po střetu s tímto polobohem.

"Vstaň" poručil mu jeho přemožitel. Dan potácivě vykonal jeho příkaz.

"Co-co po mně chceš?" ptá se vyděšeně.

"Zmlátit tě," zní odpověď.

"Proč?"

"baví mě pohled na takovýho sebevědomýho namyšlených frajírka, jak

lítá z rohu do rohu. Budu se dívat na tvoji hezounkou tvářičku

zkřivenou bolestí, jak se plazíš a svíjíš u mejch nohou a ustrašeně

prosíš o milost. Tvůj bolestnej řev bude pro mne rajská hudba,"

odpovídá jeho mučitel.

Jeho protivník mu zkroutil ruku za záda a přitiskl ho váhou svého

těla ke zdi.

"Aúúú!Ssst-aúú!",sténá chlapec, pohledný obličej zkřivený

bolestí.Jako smršť se na jeho tělo snášejí údery pěstí do břicha a

hrudníku, střídané kopanci kolenem.

Buch! Buch! Buch! dopadají rány.

"Aúúú!Áááá!Au-Au-Aúú!" řve bitý hoch bolestí.Opouštějí jej síly,ale

vždy, když klesá v kolenou, zvyšuje se jeho bolest ve zkroucené paži

a Dan opět napne všechny síly, aby nepadl.

Jeho mučitel jej popadl pod krkem a mrštil jím na zem.

"Vstávej zmrde!" Kopanec do ramene zdůraznil příkaz.

"Ano, ano",blekotá blonďák a vstává. Vzápětí schytává dvě facky, až

se mu zajiskří před očima. Svalnatec jej popadl pod krkem a přirazil

zády ke zdi. Napřahuje se k pořádné ráně; "Ne, prosím, ne..." žadoní

mladík zoufale a snaží se svýma rukama zachytit ruku svého

přemožitele.

"Roztáhni pracky, hajzle!" zazní příkrý rozkaz. Hoch v roláku se

neodvážuje neposlechnout, ale škemrá dál.

"Slituj se, prosím..."

Rána dopadne na plexus.

BUCH!

"ÁÁÁÁÁÁÁ!" řve chlapec strašnou bolestí a jde v parádních

svíječkách k zemi. Jeho drsný tyran jej zvedá za vlasy, následuje

mohutný kopanec do hrudníku - a Dan padá na záda.

"Vstaň!" zazní úsečně. Nemotorně a s hekáním se hoch hrabe ze země.

"Rychle, hajzle!" Povel je provázen kopancem do ramene. "Aú!"

vyjekl deptaný kluk; leží ovšem zase na zemi.

"Tak vstaň!" nový kopanec. Chlapec se celý chvěje bolestí a

strachem, ale snaží se vyhovět.

"Dělej!" Dupnutí na záda jej opět přitiskne k zemi.

"Tak zvedneš se, ty svině?"

"Já vsta...Aúú!Áááá!" dva mohutné kopance do hrudi přeruší

žadonění nešťastné oběti.

"Tak bude to, ty hajzle?!" vyráží ze sebe zlostně mučitel a každou

slabiku doprovází kopancem.

"Áááá!Aúúúú!Aáá!Ách! Ssst! Áá,sssst, ách!" výkřiky bolesti

přecházejí v hekání a sténání, jak se hoch snaží povstat.

"Mám ti pomoct?!" pořádná facka chlapcem otřese, ale tentokrát

neupadl. Konečně stojí, či spíše se potácí na chvějících se

nohou. Jeho tyran k němu zlověstně přistupuje; ubohý hoch s tváří

plnou děsu couvá.

"Ne, prosím, slitujte se..." Dále vše následuje v rychlém sledu:

úder do brady, Dan letí několik kroků vzad, naráží zády do zdi,

chytá se jí, aby nespadl, ale jeho mučitel je hned u něj, zvedá

bleskurychle své ruce spojené v pěst, máchnutí a-

-BUCH! "ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!" -strašná rána do břicha, nešťastník vyráží

bolestný řev a silou úderu i bolestí jde k zemi.

"Aúú! Aúúúú! Aúúú!" skučí, drží se za břicho a válí se v

prachu...

Jeho mučitel jej však popadl za bradavky a donutil povstat.

Chlapec potácivě vstává a křiví tvář a syčí bolestí; dostává dvě

facky, až se mu zajiskří před očima. Jeho drsný přemožitel jej

vzápětí prudce přirazil zády ke zdi.

"Pracky!"velí úsečně a chlapec poslušně rozpíná paže; hrůzou

je tak ochromený, že dýchá jen s hekáním a námahou.

Mlátič se napřáhne k pořádné ráně, celý se natáčí v pase, aby zvýšil

mohutnost úderu; hoch se na něj zděšeně dívá, brada se mu chvěje."NE,

nééé!"kňourá plačtivě...

Jako mohutná pružina se dá celá horní polovina skvostného svalnatého

bijcova těla rychle do pohybu a chlapec cítí děsivou bolest po dopadu

mohutné pěsti na své břicho;"ÁÁÁÁÁ!!!" řve, ale jeho bijec je už ve

stejné výchozí pozici, nachystaný tentokrát pro ránu levičkou; než si

hoch stačil uvědomit, co se děje, schytává další hrozný úder do

břicha."AÚÚÚÚ!!!"kvílí a v předklonu padá k zemi.

Svíjí se bolestí, ale jeho tyran je nemilosrdný. Zasype svou oběť

deštěm úderů a kopanců-do břicha, hrudi, stehen, paží, do zad...Zvuky

úderů se střídají s bolestnými výkřiky, vzlyky a steny ubohé

oběti:Buch!"Aú!"Buch!"Áá!Ne-"Buch!"Aúú!Ssst-Aú."Buch!Buch!"Á-Aúúú!"

Mlácený mladík se zmítá pod ranami a prožívá naprosté zoufalství.Co

úder, to otřes,je totálně zdeptaný.

"Na kolena, hajzle!"zazněl ostrý povel doprovázený kopancem.

"A-ano,"mumlá chlapec a hrabe se do kleku. Klečí před svým

tyranem,opíraje se o lokty, chvěje se jako ratlík a prudce a s

hekáním oddechuje.

Jeho mladý přemožitel mu položil kanadu mezi lopatky a přitisknul jej

k zemi. "Jsi hnusný zmrd?" optal se.

"Ano,jsem,"odpovídá chvějícím se hlasem hoch.

BUCH!kopanec do žeber jej složí na zem."Celou větou, hajzle!"velí

tyran.

"Áá-ách,ssst, ano, jsem hnusný zmrd,"říká chlapec

poslušně.Buch!-další kopanec."Jak to, že sis neklekl, když se mnou

mluvíš, ty čuráku?!"

Hoch si zase kleká a pokorně opakuje:"Jsem hnusný zmrd."

Buch!nový kopanec do žeber ho zase složí. "PANE! Nevíš s kým mluvíš,

dobytku? Znovu!"

Chlapec opět zaujímá původní polohu u nohou svého mučitele:

"Jsem hnusný zmrd, Můj Pane!" pronáší hoch poníženě a skutečně se tak

cítí. Cítí svou slabost, ubohost a nedokonalost poté, co

mu jeho přemožitel tak dokonale dal poznat svou převahu, prožívá

směsici strachu z dalších ran, kruté bolesti a zoufalé bezmoci, ale

také velké úcty ke - svému Pánovi. Je zbaven vší sebeúcty, po vzdoru

není ani památky. Je skutečně zmrdem. Hledí svému Pánovi poníženě na

špičky bot a neodvažuje se zvednout oči výš.

Pán jej popadl za vlasy a zaklonil jeho hlavu, takže si hleděli tváří

v tvář. "Jsi můj otrok, je ti to jasné?"

"Ano, jsem váš otrok, Můj Pane," opakuje ten ubožák. Následovaly dvě

facky, mohutný kopanec do hrudníku - zazněl úder a otrok se převalil

na záda. Pán vykročil vpřed a vstoupil na zmrdovo břicho; pohupuje

se, vychutnávaje pružení zmrdova břicha pod sebou, zatímco blonďatý

hajzl pod jeho nohama jen skučí a heká a zápasí s nedostatkem dechu.

Pán se náhle na otrokovo břicho prudce posadí, čelem k

nohám."Ech!"vyjekne hajzl. Pán mu

rychlým pohybem otevřel poklopec a vytáhl jeho ptáka a koule ven. Pak

povstal a díval s na svou oběť. Pták i koule se zajímavě odrážely od

černého pozadí tvořeného zmrdovým oděvem a ladily s plavou barvou

jeho vlasů. Pán byl s dojmem spokojen. Nakopl otroka do boku: "Na

břicho!" zavvelel úsečně. Zmrd se poslušně přetočil na břicho,

Pán jej vzal za ruku a zkroutil mu ji za záda. Zmrd leží stále na

zemi a jen kňučí a ani nevidí, že mu jeho trýznitel botou zajel mezi

nohy. Vzápětí mu nakopnul varlata a ptáka; nohou tam zustává a ještě

přiráží, hajzl na zemi má otevřenou hubu - "Áááááááííííííííóhhhhhh "

- jen vydává takovéto zvuky a třeští oči.

"Vstaň!" zavelí Pán - otrok se jen těžce zvedá ,ale ani ještě pořádně

nestojí a dostává zleva facku, až odletí dva kroky dozadu; Pán jej

pomalým krokem následuje - a hajzl už dostává další, zase zleva,

pravačkou totiž dostává zároveň na solar. ""Aúúúú!" řve bitý hajzl a

jde opět do kolen a hlubokého předklonu. Začne brečet,"Už nechci,

Pane, už to stačí, prosím..." "Hajzle vstaň ,ty čuráku ty tu nebudeš

řvát že máš dost!" rozzuřil se jeho vládce.Zmrd vstává; Pán jde k

němu a pravou rukou jej chytil pevně za pytel.Dává mu malé šťouchance

do břicha -trochu tak otrokovi rozhodil dýchání. Tomu tečou slzy

bolesti a jen šeptá že už to stačí:"Už dost,už

dost,prooooosííííím..."

Pána to kňourání omrzelo. Chytil svého otroka drsně za vlasy a

smýknul jím na zem; ještě než Dan dopadl, schytal tvrdý kopanec do

hrdníku, který jej odhodil o kus dál a otrok se rozplácl jak široký

tak dlouhý na břiše.

Mladý zmrd náhle ucítil tlak Pánova jeho kolena mezi svými

lopatkami, jak jej Pán tlačí k zemi. Zároveň Pán popadl

jeho pravou ruku a kroutí mu ji za záda předloktím nahoru, takže dlaň

se ocitá mezi lopatkami."Aúúú,ssst,ééch,ssst" sténá mučený zmrd.

Totéž provedl Pán i s jeho levičkou a obě ruce svázal

dohromady.Pak svázal i otrokovy nohy u kotníků. "Skrč hnáty!"zavelel

a jeho otrok poslušně ohnul nohy v kolenou.

Pán přivázal otrokovy nohy provazem k rukám, načež vstal a nakopnul

toho hajzla jako balík: "Na záda, svině!"

Zmrd se poslušně otočil podle Pánova příkazu.

"Aúúúú,sss,ách" sténá blonďatý zmrd, protože leží na svých

zkroucených rukou a tak si vahou svého těla působí bolest hlavně v

prstních koubech; nohy má skrčené v kolenou a pod tělem mu prochází

provaz od nohou k rukám.

Jeho vládce jej začal opět tvrdě kopat. "Aúú! Aúú!" řve ten hajzl a

naklání se na bok, s rukama takto svázanýma to sice jde jen obtížně,

ale bolest a hrůza jej nutí, aby ranám uhýbal, jak jen je to možné.

Vzápětí však schytává hrozný kopaec do břicha:

BUCH!

"ÁÁÁÁÁ!!!"

" Na záda, ty zmrde!!!" zazní povel a deptaný kluk poslušně zaujímá

požadovanou polohu. Pán jej dokopal až do rohu místnosti, kde není

dost místa pro to, aby se mučený hajzl moc zmítal; tam vystupňuje Pán

utrpení toho zmrda tím, že se zaměří na určitou část jeho těla, kam

pak dopadají údery opakovaně, stále na stejné místo. Odnáší to

nejdřív pravé stehno, pak pravá paže, pak Pán zvedl tu svini za vlasy

a kopancem do hrudníku změnil její polohu tak, že získal přístup k

druhé straně těla po zásluze mláceného hajzla, a nelítostně

pokračoval.

Mučený hoch se svíjí jako červ, pokud mu to jeho omezená pohyblivost

dovoluje, vyje a brečí bolestí, zdá se mu, že mu ruce a nohy musí

odpadnout."Ne,nemprosím-Aúúú!ÁÁÁ! Ne! Aúúú!"řve, brečí,vzlyká, ale

slitování se nedočká, na jeho tělo dopadají další a další

rány a kopance...

Konečně Pán ustává. "Ještě budeme pokračovat, hajzle!" pronesl

výhružně Pán a s dunivým krokem zdeptaného otroka opustil.

Ten se válí na zemi, stále brečí a děsí se toho, co ještě přijde...

Hlavou se mu honí strašně mnoho myšlenek najednou- lítost nad sebou

samým i opovržení k sobě samému - uvědumuje si jasně, že je

skutečně jenom ubohý srab.

Po chvíli vyčerpáním upadl do jakéhosi mrákotného spánku. Nevěděl,

jak dlouho v něm setrval. Probudil ho kopanec do hrudníku.

"Vstávej hajzle!" zaznělo velitelsky. Chlapec na zemi otevřel oči,

chvíli kolem sebe tupě zíral, ale další kopanec jej probral úplně a

upamatoval na jeho situaci. Všechno-jeho ponížení, vlastní

ubohost,bolest a bezmoc-na něj dolehlo velmi silně v jediném okamžiku

-a chlapec se tiše rozplakal. K Pánově radosti , ovšem.

"Tak, ty dobytku, teď to teprve pořádně začne," pronesl zlověstně Pán

a Dana zalila vlna zděšení. ¨Dál to šlo ráz na ráz: Pán strhl

několika pohyby otrokovi kalhoty a začal jej opět tvrdě kopat. Zvuky

úderů se třekně odrážejí od klenby a mísí se s ochraptělým křikem

týraného zmrda. Ten se svíjí na zemi a už ani neví, kde je dole nebo

nahoře ,jen vnímá hroznou bolest ve své dokopaném těle.Modřiny mu už

na mnoha místech začínají nabíhat a každý pohyb způsobuje ukrutnou

bolest. Pán si taky musím "odpočinout", je to přece jen fuška dokopat

takového zmrda k poslušnosti, a to ještě neví, co ho čeká!!! Přisunul

hajzla ke zdi a do rozkroku mu přitlačil svou kanadu; baví se

drcením zmrdových koulí, občas nohou přirazí, aby z toho blonďatého

hajzla u svých nohou vyrazil nějaké kvílivé zvuky - a daří

se to.

Pán si vzal býkovec a začal dělat zmrdovi pod sebou řízky ze stehen.

Pán si se zalíbením vychutnává svist býkovce a ostré zvuky úderů na

zmrdovy nohy.

"Á´ááá! Aúúúúúú! Ááááá!" řve zmrd, zažívá strašnou bolest, má pocit,

že se mu stehna musí snad rozpadnout - Pán totiž bije pořád do

stejného místa!!! Po tváři mu tečou slzy a to Pána naštve. "Vstaň,

hajzle!" poroučí. Zmrd se pokouší povstat, ale nejde mu to, potácí

se, heká a motá se mu hlava. "Nějak nejsi ve svý kůži, sviňáku, co?"

dělá si z něj srandu jeho vládce. "No to spravíme," dodává a dává té

zdeptané trosce před sebou pořádne facky, jednu za druhou - z leva

z prava, a tím jej udržuje v rovnováze. Pohlíží na toho zmrda, jak se

potácí, přidržuje se zdi, aby nepadl, celé tělo rozechvělé,

klepoucí se nohy, které jej sotva nesou, vyděšený výraz v obličeji,

dívá se na zmrdovu tvář, dříve tak hezkou, nyní zuboženou, s

nabíhajícími krásnými podlitinami po ranách pěstí i fackách,

podtrženou chvějící se bradou. Zmučený hajzl má na sobě poslední kus

oděvu - černý rolák, pokrytý prachem a špínou; pod ním visely koule a

pták, který se ale kupodivu začínal tyčit.

"Do naha,"poručil Pán. Otrok si poslušně sundal poslední kus oděvu a

stojí teď před svým Pánem nahý. Pán se kochá pohledem na své dílo;

otrokovo tělo je pokryto podlitinami, krásně hraje několika barvami,

je možné rozeznat na něm otisky podrážek. "Na kolena," poroučí. Otrok

jde poslušně do kleku. Pán tasí svůj krásný, jistě

dvaceticentimetrový nástroj, a vráží ho klečícímu zmrdovi do huby.

Tvrdě přiráží; hajzl před ním se skoro dusí, jak mohutný nástroj

vniká skoro až do krku. Těsně před vyvrcholením jej Pán vytahuje a

zamíří přímo na otrokovo tělo. Bílý proud spermatu pokryl zmrdovu

hruď. Ten padá vzápětí na všechny čtyři. "Oblíkej se, dělej," hodil

po něm Pán jeho rolák, zmrd rychle poslechl, takže se rolák lepí na

jeho tělo, potžísněné stále ještě mokrým spermatem.

Buch! dopadl náhle kopanec na otrokovo tělo. ten se natáhl jak široký

tak dlouhý, ač kopanec nebyl zdaleka tak intenzivní jako ty, které

otrok již ten den prožil. Pán mu tlačí kanadou na záda a náhle zaříná

otroka kropit svou močí, kterou tkanina roláku rychle nasákne.

"Obleč se a táhni," zní další Pánův rozkaz, když skončil. Otrok se

rychle obléká a potácí se po schodech ven, následován Pánem.

Ještě jej čeká cesta domů; zmlácený, zdeptaný a zechcaný se potácí

pěšky. Dříve by se byl styděl, vzhledem k tomu, jak zřízený na první

pohled byl, ale z Dana je úplně jiná bytost. Jeho dřívější záliba v

dovádění s mladými kluky se mu teď jeví jako ubohá. Poznal, co toje

úcta k Pánovi, která naplnila jeho zmrdovskou duši. Od nynějška byl

otrokem

© Dan []

Může se vám také líbit:

GBU