Hazing logo
ares25Write me
Goto the links
Goto the videos
Goto the stories
Goto the galleries
spacer

STORY J o h n y

Chci vám dnes vyprávět o Johnym. Nejmenoval se tak, asi se jmenoval Pavel nebo tak nějak, ale Johny byla přezdívka a nikdo mu neřekl jinak, proto mu i já budu říkat Johny. Byla to moje první zkušenost. Johny byl můj první pán a já jsem byl jeho otrok. On byl první, kdo mi kdy řekl "k noze ty pse" a byl to on, kdo ve mě probudil touhu po osudu psa u nohy pána.

Bylo mu tenkrát asi sedmnáct nebo osmnáct, mě asi patnáct, měl jsem po základce a myslel jsem si, že jsem sežral moudrost světa. Johny dělal v místním JZD, ale nebyl místní. Přišel odkudsi a po čase zase odešel, zůstal jen jako vzpomínka a vzbuzená touha.

Byl to vysoký, hrozně hubený, štíhlý kluk, měl tmavé vlasy po ramena a nosil čelenku. Jinak měl dosti svaly, rád je dával najevo, nosíval trička s krátkým rukávem, nebo i bez rukávů. Byl vždycky nádherně opálený. Chodil pořád v šíleně těsných a upnutých džínách a vždycky měl gumáky, přehrnutý úplně až dolů k nártu.

Ty Johnyho upnutý džíny mě fascinovaly, bylo vidět, jak se mu v nich rýsuje mohutný pohlavní úd. Úplně stejně jsem se obdivně díval na jeho gumáky a na to, jak Johny chodil, jak to říct - jak "tahal nohy za sebou", měl takovou klátivou, ledabylou, frajerskou chůzi.

Prostě mě fascinoval, ale nevěděl jsem proč. Jo, už dřív mě vrušovali takoví mladí kluci ve vysokých botách, takoví frajeři, představoval jsem si, že jim musím sloužit a vzrušovalo mě čtení o otrocích, ale nikdy jsem si to nedovolil vyzkoušet. Upřímně řečeno, prohlížel jsem si Johnyho, vzrušoval mě, když jsem ho zahlídl, jak někam jde, snažil jsem se jít třeba za ním, abych se na něj mohl dívat, ale nedovolil jsem si, ba ani mě nenapadlo, že bych se s ním mohl osobně seznámit.

Johny dělal u koní. Neměl řidičák, aby mohl jezdit traktorem, ale ke koním zrovna potřebovali, tak šel dělat tohle. Jestli ho to bavilo, to nevím, o tom jsme nemluvili, jenom vím, že dost popíjel. Bydlel ve starým polorozpadlým baráku, kam ubytovávali vždycky brigádníky. On tam bydlel sám, pozděj jsem byl u něj, asi dvakrát nebo třikrát, měl tam plno prázdnejch flašek od rumu a piva. Párkrát jsem mu je musel jít vrátit a donýst pití. Ale to není důležitý.

Jak jsem říkal, Johny jezdil s párem silnejch tažnejch koní, byly to krásný koně a mě vzrušovalo, že Johny sedí na voze, v ruce má opratě a bič a ti koně ho poslouchají. A tak jsem si představoval, jak Johny takhle řídí mě. A chtěl jsem mu sloužit. Alespoň mu čistit boty, dělat mu sluhu, nebo tak.

Ale zase jsem to jenom snil, nevěděl jsem, jak se s ním vůbec seznámit. Ale dopomohla k tomu náhoda. Johny byl trošičku přimázlý a jel se senem. Koně, jak byli zvyklí, zastavili u hospody a Johny šel na pivo. Byl jsem před hospodou, neměl jsem co dělat, poflakoval jsem se. Johny byl v hospodě, a já jsem se bavil s koňmi - dával jsem jim cukr, hladil jsem je po hlavě a tak.

Johny za chvilku vyšel ven a já jsem překonal strach a hlavně vzrušení a říkám mu:

"Máte krásný koně, pane..."

Bylo mě asi patnáct, už jsem říkal, Johnymu bylo jen o málo víc, tak o tři, nejvíc o čtyři roky, ale vzrušovalo mě říkat mu pane a vykat mu. Byla to součást mýho plánu a navíc mě to taky docela příjemně vzrušovalo, vykat mladýmu klukovi, prostě jsem si předtavoval, že je můj pán. A pánovi otrok musí vykat. To jsem si připravil předtím. Teď jsem čekal, co to udělá. Mohl na mě hledět jako na blbce. Ale Johny se na mě zvláštně podíval, pak se ušklíbl a řek mi:

"Chceš svýst, co? Tak poď..."

řekl Johny a vyšvihl se nahoru na sedátko. Nečekal na moji odpověď, jakoby tušil, že budu šťasný a rád. Taky že jsem byl.

Měl takový parádní sedadlo, žádný obyčejný prkno, jak to obvykle na takových vozech bývá, ale perfektní sedadlo, vlastně skoro křeslo, vystlaný měkkou dekou. Pod tím měl na nohy široký prkno a ještě předním byla taková ohrádka, původně asi měla sloužit k tomu, aby vozka nepřepadl, ale Johny se o ni opíral nohou. "Tak pojď, jedem!" kývl na mě Johny ještě jednou a mě se sevřel žaludek. Vykročil jsem a najednou jsem měl vy výšce očí jeho nohu v tom přehrnutým gumáku. Bylo to vzrušující. Ale nevěděl jsem, kam si mám sednout. Chytil jsem se rukou té desky, kde měl Johny nohy a vystoupil jsem na stupátko a Johny mě podal ruku.

"Ale musíš sedět dole, u nohy," řekl Johny s zvláštním přízvukem.

"Tady nahoře není místo,"

dodal, když jsem se na něj překvapeně podíval . Ale já jsem nechtěl za žádnou cenu nikam jinam, já jsem chtěl sedět u j e h o n o h y, vduchu jsem si přál, abych mohl sedět na tomhle místě a nikde jinde, těsně u Johnyho nohy.

Tak jsem se vyšvihl nahoru a sedl vedle Johnyho bot. Seděl jsem na pravé straně a Johny se nohou opřel tak, že jsem jeho botu měl skoro u obličeje a cítíl jsem jejich vůni. Mlaskl na koně a vyjeli jsme. Zvláštním způsobem se mě svíral žaludek, rukou jsem se dotýkal jeho boty a pak se Johny opřel i druhou nohou o železné zábradlíčko a já jsem duševně slintal. Vytáhl flašku a popíjel, nabídl mě, ale já jsem odmítl a tím jsem si vysloužil jeho posměšné odfrknutí.

Ale v tu chvíli mě stačilo, že mu můžu sedět u nohy.

Tak se mě povedlo seznámit se s Johnym. Pak jsem s ním takhle dosti často jezdíval. A to jsem netušil, jak to jeho příjemně vzrušuje mít nějakýho kluka u nohy jako psa. Když mě chtěl něco ukázat, strčil mě nohou do obličeje a mě stál ocas v pozoru. Když byl čas jít domů, zeptal jsem se Johnyho, jestli můžu zase přijít a jestli mě zase vezme

"Když pojedu, tak můžeš přijít..." odpověděl Johny a tak jsem mu navrhl, že mu můžu pomoct s čím bude chtít. Říkal jsem mu, že když mě vozí, můžu mo pomoct. "Můžete na mě klidně hvíznout, jako na psa, přiběhnu..." říkal jsem to se smíchem, ale šíleně mě to vzrušovalo. Johny se zasmál takovým divným smíchem, ale nic neřekl. Ale dál dělal.

Skutečně pak mu stačilo hvízdnout, plácnout se rukou po stehně nebo jenom syknout "k noze!" a už jsem seděl u jeho boty. Jasně že jsem se mu snažil být co nejvíc nablízku, co to jenom šlo, abychom se skamarádili. Schválně jsem mu vykal, protože mě to víc vzrušovalo a on mě tykal a myslím si, že se mu to taky líbilo, že mu vykám.

Občas jsem mu rukou tajně utřel bláto z bot, ale jednou si toho všimnul, kopl do mě a poručil:

"Opucuj mě ty gumáky pořádně!"

Opřel si o mě nohu a já jsem měl zase ocas až v krku a čistil jsem mu gumáky.

Vod tý chvíle jsem se dycky ptal:

"Pane, můžu vám vyčistit gumáky?"

Jednou jsem něco nechtěl udělat, Johny mě zkroutil ruku dozadu, dával mě záhlavce a já jsem skučel, už to opravdu bolelo, a on mě dál mučil a dělalo mu to dobře.

"Víš co? Budem hrát takovou hru. Ty budeš můj otrok a já tvůj pán. Budeš mě sloužit a poslouchat, jasný, otroku?"

"Jasný, pane,... otrok, to je skoro jako pes, ne?" zeptal jsem se s hranou naivitou.

"Můžeš bejt klidně třeba i pes. Otrok musí dělat i psa, když si pán usmyslí.

Jako třeba teď. Očuchej mě boty, pse!"

Přikázal Johny a abych to okamžitě udělal, zkroutil mě ruku a mučil mě. Bylo mě to jasný, ale nemohl jsem dát najevo nadšení, to je jasné, nemohl jsem hned ochotně a nadšeně souhlasit, že se mě splnilo to, co jsem strašně chtěl, a tak jsem chvilku povykoval, skučel, nechal se ještě trochu mučit, a pak jsem nakonec pokorně souhlasil.

Johny stál za mnou a když povolila bolest v ruce a on se na mě přitisknul, cítil jsem zřetelně, jak mě tvrdě tlačí jeho svým zmohutnělým přirozením. Trochu jsem to nechápal, i když mě to v kalhotách taky jaksi začalo pracovat. Nedošlo mě v té chvíli, že Johny je na tom podobně jako já. Ale v tu chvíli jsem netušil ani jak je to se mnou, natož s takovýmhle mým idolem a pánem.

Ale přesto, nějak intuicí jsem pochopil, že je mu to příjemný, mučit a ponižovat mě, tak když mě pustil ruku, sesul jsem na zem, objal jsem mu nohu.

"Prosím, pane, nemučte mě už... budu vás poslouchat jako pes... prosím, budu poslušný, pane, slibuju..." kňučel jsem jako skutečný pes, objímal jsem jeho nohu a několikrát jsem se otřel obličejem o přehrnutý okraj gumáků.

Přitom jsem zvedl hlavu a viděl jsem, jak Johnymu v těch jeho superupnutých džínách stojí přirození. Děsně ho musely táhnout. Kopl do mě, bylo vidět, že ho to vzrušuje. Ale mě to vzrušovalo taky.

Ale ten den zatím k ničemu nedošlo a oba, Johny i já jsme šli domů nakonec se stuhnutejma pérama a nespokojení. Tak to vidím dneska, tenkrát to bylo ne tak jasný.

Pak jsme se vídávali, Johny si na mě hvízdl jako na psa a já jsem "neochotně" přibíhal a on mě rád trestal. Když mě vezl, třeba zastavil, kopl do mě a poslal mě něco přinýst a tak.

K tomu nej došlo jednou v podvečer. Johny byl pořádně namazaný a poručil mě, abych uklidil koním a navíc, abych za něj vyčistil postroje. A nakonec mě hodil na hlavu asi troje nebo čtvery těžký kožený půllitráky kluků, kteří jezdili na koních a poručil mě, až udělám práci okolo koní a postrojů, těm klukům ty špinavý holínky vyčistil. A šel do hospody na pivo.

To mě naštvalo. Vzrušovalo mě sloužit mu, když byl přítomen, klidně jsem se od něj nechal mučit, bít, čistil jsem mu gumáky na noze, objímal jsem mu nohy, byl jsem ochoten makat, když se na mě on bude dívat, pro jeho zábavu jsem si navlíkal chomout a předváděl koně, klidně jsem kvůli němu bych nosil i psí obojek kolem krku, ale tohle... To se mi moc nechtělo. Kluky jsem znal, líbili se mě, moc se mě líbily i ty jejich vysoký boty - měli je od Rusáků, ale nechtělo se mě je jim jenom tak lešit.

Otráveně jsem uklidil koním co jsem měl a vlažně jsem utřel postoje a chomouty. Byl jsem připravený utýct, ale boty rozhodně nečistit. Navíc klukům, kteří si chodí jezdit na koních.

Už už jsem se chystal jít, když přišli dva kluci, věk těsně před vojnou, dva z těch, co jim patřily ty boty, kteří chodili jezdit na koních.

"Tak co, už máme vyčistěný ty holínky?" zeptal se jeden z nich.

"Jaký holínky?" odpověděl jsem drze.

"Přestaň dělat ramena, vole," řekl druhý.

"Johny ti přece poručil, že nám máš vyčistit jezdecký boty, ne? Tak makej, než ti Johny pomůže bičem, otroku!" řekl se smíchem. I druhý se rozchechtal a kopl do hromádky holínek.

"Za půl hodiny se vrátíme a jestli nebudou čistý, tak tě to bazno z nich votřem vo tlamu!" dodali na odchodu.

"Žádný vaše půllitráky čistit nebudu! Nejsem váš žádnej otrok! A Johnymu taky ne, běžte i s Johnym všichni do prdele klidně mu to řekněte," zařval jsem za nima vzteky.

"Blbci," dodal jsem pro sebe úlevně a kopl jsem vztekle do bot, až se rozlétly po stáji.

Byl jsem vzteklý, že jsem nedodělal ani ty postroje a i jima jsem mrskl na hromadu. Sedl jsem si do prázdnýho stání na seno a nedělal jsem nic. Ale za chvíli mě vztek přešel a já jsem začal uvažovat, že bych měl rychle zmizet, než doopravdy Johny s těma klukama přijde a doopravdy mě zmlátí jak koně, a navíc před nima. Chvíli jsem o tom přemýšlel a potom jsem se zvedl a chtěl jsem odejít.

Ale v tom se otevřely dveře na druhý straně stáje a tam stál Johny. Chtěl jsem utýct, ale Johnyho hlas mě zastavil. Byl opilý, ale hlas měl mrazivý a byl pěkně vytočenej. Asi mu ti kluci vyřídíli všechno co jsem říkal a ještě si přidali.

Vypadalo to na pěknej nářez. Pravda, od Johnyho jsem si nechal lecos líbit, mlátil mě a mučil jak se mu zlíbilo, na hvizd jsem mu běhal k noze i aportoval klacky, pravidelně a úplně samozřejmě nastavoval nohu a já jsem mu čistil boty, ale dnes - dnes dostal opravdu strach.

"K noze, ty pse!" zařval na mě Johny jak byl zvyklý když byl namazaný. Ale já jsem měl z něj dneska strach. Obvykle jsem buď okamžitě na takový rozkaz přiběhl, nebo jsem se kroutil, ale stejně jsem poslušně šel. Dneska jsem se ale zastavil a zůstal jsem stát, otočený k Johnymu.

"No co je, ty nerozumíš? Neslyšel s pána, otroku?" zeptal se výhružně Johny a znovu mě poručil:

"K noze, pse!"

A na zdůraznění se plácl dlaní po stehně. Začal jsem žadonit a smlouvat, jestli mě nebude bít.

"Já přijdu, ale slibte mě, že mě nebudele bít, ... prosím pane ... řekněte že mě nebudete bít ...", ale Johny neřekl nic, jenom ještě asike jednou nebo dvakrát opakoval už trochu netrpělivě svůj rozkaz.

"K noze ty zajebanej špinavej pse! A dělej, ty zmrde!"

Nedočkal jsem se slibu, že nebudu bit a to znamenalo, že Johny je pěkně naštvanej. Nakonec jsem přišel. Posledních pár kroků jsem udělal rázně, prostě frajer. Johny se ušklíbl.

Najednou mě chytil za vlasy a druhou rukou mě zkroutil ruku za záda, až mě vyhrkly slzy. Tlačil mě dolů, tlačil mě dolů i hlavu. Teprve až u země jsem ji všiml, že tam leží jedna holínka, kterou jsem měl čistit. Byla to bota jednoho z těch kluků - ruská vojenská holínka. Kluci co jezdili na koních si sháněli za pár korun holínky od Rusáků. Bota byla trochu od bláta, ale hlavně byla ještě silně cítit tím ruským mazadlem na boty. A Johny mě tlačil obličejem k tý holínce a říkal:

"Co jsem ti poručil, ty pse? Jakto že s neposlechl svýho pána, co? Za to budeš krutě pykat, ty pse! Z toho se už nevykroutíš tak lacino..." a já jsem zatím nechápal, co tím myslí.

Několikrát mě přitiskl hlavu na tu botu a otřel mi o ni obličej. "To jsou boty mejch kámošů, rozumíš, otroku? A ty je budeš třeba lízat, když ti poručím, rozumíš, ty pičo?" syčel mě Johny do ucha a kroutil mě rukou tak, že jsem se bál že mi ji zlomí a tak jsem pro jistotu ani moc neprotestoval. "Vem tu botu do tlamy!" přikázal a znovu mi přitlačil obličej na holínku. To se mi nechtělo, ale cítil jsem, jak mě péro v kalhotách tuhne vzrušením. Ale brát rusácký boty do huby, to se mě zatím ještě nechtělo. Netušil jsem, co bude následovat a že za pár týdnů budu s rozkoší na Johnyho povel běhat po čtyřech, že budu mít kolem krku široký kožený obojek, který Johny vezme jakémusi skutečnému psovi a že budu ochotně a radostně v hubě aportovat jeho gumáky, abych mu pak mohl za odměnu slastně lízat nejenom nohy ... Ale v tu chvíli jsem netušil, co bude za chvíli.

"Aport, pse!"zaznělo velmi výhružně nade nmou a já jsem nakonec poslušně otevřel ústa a chytil tu vysokou koženou vojenskou botu do zubů. Čekal jsem, že mě Johny pustí, ale bolest neustávala. Táhl mě nahoru.

"Drž! Hezky drž aportek v tlamě, pejsku..." říkal Johny vzrušeně. Vedl mě dozadu, do prázdného stání. Pustil mě vlasy, ale ruku ne. Koutkem oka jsem zahlédl, že bere bič. Roztřásl jsem se strachem. Hodil mě na slámu. Botu jsem držel pořád v hubě.

"Za to, že s neposlechl, za to tě zpráskám, otroku. Neposlušní otroci se musí potrestat. Dostaneš bičem. A jestli pustíš z tlamy tu botu dřív, než ti dovolím, tak tě zpráskám že se posereš, ty zkurvenče."

Věděl jsem, že to myslí vážně, a nedovolil jsem si pustit tu špinavou koženou holínku z huby. Viděl jsem, že Johny je pořádně vzrušený. Vůbec se nesnažil skrýt jak se mu mohutně ztopořil ocas v těsných džínách.

Ale v tu chvíli dopadl na mě bič. Kolil jsem dostal, to nevím. scholil jsem se do klubíčka a chránil jsem si hlavu, ale s botou v hubě to moc nešlo. Johny mě nadával nepředstavitelně vulgárně a mlátil mě. Po chvíli mi dovolil, abych botu pustil z tlamy a na chvíli přestal.

Okamžitě jsem holínku vyplivl a objal jsem Johnyho nohy. Odkopl mě a nadával mi do špinavých psů a kalhoty měl na prasknutí. Přiznám se, že i já jsem zažíval slastný, nikdy zatím nepoznaný pocit slasti a rozkoše. Protože jsem nikdy před tím nic podobného nezařil, nevěděl jsem, co mám dělat. A tak jsem na to šel jakousi intuicí.

Znovu jsem se připlazil k Johnyho nohám a objal jsem mu jenom jednu nohu, kňučel jsem a otíral jsem se mu obličejem o gumáky a pak jsem jel výš a pořád jsem se mu otíral obličejem o nohu. Johny měl silný, svalnatý nohy a já jsem cítil, že mu to je příjemné a že i on se lehce chvěje. Pak jsem se dotkl temenem hlavy přes kalhoty jeho ztopořeného pyje. Byl tvrdý jako kámen. Projelo to mnou jako šlehnutí bičem, a skutečné šlehnutí biče následovalo okamžitě.

Zakňučel jsem jako pes a sjel jsem dolů a znovu jsem se otíral obličejem o Johnyho gumáky. Péro mě přitom stálo. V pozdějších dobách pak už stačilo, abych jenom zahlídl Johnyho gumáky a péro se začalo vzpouzet. Kňučel jsem a napůl jsem cítil a napůl slyšel, že se něco děje.

Opatrně jsem zvedl hlavu. A byl to šok.

Uviděl jsem obrovský ztopořený Johnyho ocas. Nikdy jsem neviděl tak obrovskýho čuráka. Konečně, taky kde bych ho viděl. Asi jsem měl otevřenou hubu a čuměl jsem překvapením. Pod mohutným pyjem byly v napnutém pytlíku stejně mohutné koule. Tušil jsem, že Johny nemá žádný malý ocásek, ale to, co jsem uviděl, a zvlášť ze svýho "psího" pohledu se země, od jeho nohy, to mě vyrazilo dech. Byl to obrovský, mohutný pyj, na konci veliký rudý žalud. Johny si ho spokojeně prohrábl, přetáhl předkožku sem a tam.

"To čumíš, co? Takovej ocas ještě s neviděl, co ty pičo jedna..." řekl Johny. Zavřel jsem hubu a pomalu jsem se zvedal na kolena. Opatrně a pomalu, čekal jsem ránu bičem. Ale nepřišla. Johny mě chytil za vlasy a táhl mě trochu nahoru, až jsem se ocitl obličejem ve výši jeho ocasu.

"Volízni ho..." přikázal chaplavě Johny.

Opatrně a váhavě jsem olízl žalud jeho čuráka. Jednou, dvakrát... "Ty pičo ze psa ... " zachraptěl znovu Johny. Zasvištěl bič, ale nedopadl, svištěl jenom vzduchem.

"Vem ho do tlamy, ty psí čuráku ..." poručil znovu Johny, protože já jsem se k ničemu neměl.

Otevřel jsem poslušně hubu a vzal jsem jeho obrovký úd do úst. Můj čurák se v kalhotách bouřil, bylo to šíleně vrušující, ale jinak než před chvílí, kdy jsem v tlamě musel nýst ty rusácký půllitry. To bylo taky šíleně vzrušující a příjemný, došlo mě, že nosit v tlamě holínky bude fantastická předehra toho, co by mohlo následovat - tohohle. Naráz jsem ho cítil až v krku a podráždilo mě to tak, že se mě zvedal žaludek. Ne hnusem, ale bylo to jako když si strčím do krku prst. Cukl jsem s hlavou dozadu a cítil jsem Johnyho žalud v ústech.

Nevěděl jsem, co mám dělat. Ale napadlo mě, že nebude špatně, když mu budu žalud laskat a dráždit jazykem. Začal jsem špičkou jazyka objíždět jeho žalud. Cítil jsem, jak se napružil, i mě to děalalo dobře. Najednou jsem uviděl před očima Johnyho ruku, který si ocas ještě začal pro větší vzrušení honit mě do tlamy. Já jsem špičkou jazyka zuřivě narážel do jeho žaludu, snažil jsem se ho jakoby zastrčit pod předkožku, prostě ho maximálně dráždit.

Po chvíli mě Johny chytil za vlasy a začal mě rytmicky kývat hlavou sem tam, dopředu - dozadu, dopředu - dozadu, až jsem pochopil a začal jsem mu poslušně kouřit péro. Vzdychl.

"Pořádně, pořádně mě ho kuř ty pičo ze psa..." a opět se ozval svist biče, jednou, dvakrát. Podruhé bič dopadl na moje zády a na nohy.

Vyhekl jsem, ale Johny mě pevně držel hlavu a nedovolil mi, abych pustil jeho obrovskýho čuráka z huby, naopak, vrazil mě ho skoro až do krku. A znovu dopadl bič a já zavyl.

"Nehryzej, ty pse!" švihl znovu Johnyho bič a já jsem poslušně povolil stisk zubů a znovu jsem zpravovával jeho žalud pouze jazykem.

Najednou mě Johny odstrčil, padnul naznak do nastlané čerstvé slámy. Já jsem stále klečel u jeho nohou. Jeho obrovský ocas se mu pnul do výšky a žádostivě se chvěl. Johny mě sledoval spod přivřených víček, pak zvedl nohu v gumáku a špičkou mě strčil do rozkroku. Zdaleka jsem neměl tak upnuté kalhoty, moje montérky byly volné, ale i přes to bylo vidět, že mě péro stojí. Přitom si rukou honil svůj ocas.

"Vytáhni toho tvýho pindíka. Ukaž jakýho ho mají psi."

Rozechvělýma rukama jsem si rozepínal montérky a jak jsem spěchal, nešlo to, samozřejmě.

"Dělej, ty pse ..." zavrčel netrpělivě Johny a pomohl mě kopancem do koulí. Trochu jsem zavyl bolestí, ale nebylo to tak hrozné jak jsem se tvářil. Naopak, skoro příjemné. Stále jsem zápasil s montrérkama, ale jako v bolesti jsem se sehnul a otřel jsem se obličejem o Johnyho gumáky.

"Fuj, ty pse! Nech toho ty psí čuráku! Nemáme na to čas. Už to máš!?" zeptal se a znovu mě šlehl, jen tak ze sportu, bičem po zádech.

"Konečně," vydechl jsem.

"Vytáhni ho, ne ..., ty pičo ze psa..." a znovu bič.

Ne moc, rány bičem nebyly nijak silné, upřímě musím říct, že to bylo spíš přátelské povzbuzení, než bičování, ale bylo to bičem.

Protože jsem si byl vědom, že velikostí svého pohlavního údu s Johnyho nemůžu soutěžit, nespěchal jsem. Ale Johny byl netrpělivý. Švihl mě bičem, tentokrát pořádně. Všiml jsem si, že to, že mě bije a nadává, mu dělá neobyčejně dobře, protože si při tom rozkošnicky honil péro.

Vytáhl jsem tedy svůj ztopočený čuráček. Oproti Johnyho klacku to byl klacík, prostě čuráček. Johny se začal chlámat a já jsem studem zrudnul. "Ty teda máš péro, ty pse. Vopravdu, jako skutečnej pes." Ještě chvíli si ze mě dělal takhle srandu a pak se zeptal:

"A jak se ti líbí tenhle, co, ty psisko?"

Věděl moc dobře, raději jsem neodpovídal.

"Na vem ho do tlamy ty pse! A ne abys kousal, zkurvenče! Tak tě zabiju!" Padl jsem na Johnyho nohu. Náhodou tak šikovně, nijak jsem si to nevypočítával, že jsem lehl a otíral jsem se svým čurákem o Johnyho gumáky. Můj ocas při dotyku s Johnyho botou okamžitě a maximálně ztuhnul. Současně jsem vzal do úst jeho obrovský úd a začal jsem ho sát a cumlat a kouřit. Současně jsem pohyboval zadkem a hyžděmi, jak jsem se snažil třít se svým ocasem o Johnyho botu. Johny si toho asi všimnul, protože se zachechtal a položil mě druhou nohu na zadek a podpatek zaryl do masa. Přičinlivě jsem pracoval ústy. V jednu chvíli mě Johny prudce odstrčil hlavu a nechal úd trčet do výšky. V tu chvíli jsem ještě nechápal úplně proč.

Ale Johny mi poručil, abych mu lízal koule.

"Tak ty psí pičo, a teď mě hezky pomalu a důkladně olizuj koule a pytel. Ale hezky pomalu a pořádně, ty pse. Pořádně lízej všechno, hezky pod pytlem ... táák ... pořádně a pomalu ... opatrně ty zasranej pse ... hezky to vylizuj ... ty zkurvenče ..." a tak.

Poslušně jsem pomalu a pečlivě lízal napnutý pytel a bral do úst opatrně jeho koule - cítil jsem je v tlamě, to Johnyho šíleně vzrušovalo, když jsem převaloval jeho koule v tlamě. Napadlo mě, kdybych zkousl pořádně ..., ale pak jsem raději přestal takhle uvažovat.

Že to Johnyho vzrušovalo silně bylo jasný, že se celý prohnul a švihal mě bičem. Vrazil jsem čenich pod pytel a vylizoval jsem mu rýhu pod pytlem, špičkou jazyka jsem zajížděl do každičkého záhybu, tlamu jsem měl plnou chlupů, ale to mě nevadilo. Pak jsem se vrátil k pytlíku a koulím a znovu jsem je pečlivě lízal a něžně bral do tlamy. Pak jsem vylízal místo nad pytlem, přímo pod pyjem a olizoval jsem všechna místa kolem kořene ocasu. Přitom jsem cítíl jak můj čurák klouže po Johnyho gumáku. Cítil jsem, jak zajíždím ocasem pod přehrnutý okraj jeho holínky a to mě šíleně vzrušilo. Nikdy jsem nepoznal větší rozkoš. I když jsem si to představoval, tohle mě nikdy nenapadlo.

Nakonec jsem si v olizování nechal mohutný pyj. Začal jsem od kořene a pomalu jsem ho systematicky olizoval. Johny mě přitom dvakrát nebo třikrát vzal bičem po zádech, ale to jsem ani nevnímal. Občas jsem mu ocas vzal z boku do úst a zkousnul, a Johny mě dal záhlavec, abych nekousal, ale lízal. Nakonec jsem se dostal k žaludu a olizoval jsem ho. Ocas se Johnymu žádostivě chvěl, dotýkal jsem se nejprve opatrně žaludu špičkou jazyka, laskal jsem ho ze všech stran, pak jsem ho opatrně bral do rtů a sál, zajížděl jsem špičkou jazyka do dírky a snažil jsem se znovu dostat se jazykem pod předkožku.

Víc Johny nevydržel, znovu mě chatil za vlasy a vrazil mě hlavu na svůj mohutý ocas. Pevně jsem sevřel rty, jemně jsem zkousl a rytmicky jsem pohyboval hlavou a přitom jsem mu ještě třel obrovský úd rukou, protože to tlamy se mě nevešel. Trvalo to chvíli, Johny mě párkrát ještě přetáhl, ale najednou jsem cítil jak se uvolňuje, odstčil mě hlavu a mohutně stříkal.

"Ty špinavej pse!" chraptěl, "Lízej, chlemtej ty zasranej zkurvenej pse ..." V tu chvíli jsem začal stříkat i já, rovnou na Johnyho gumáky.

Vysíleně jsem se sesunul k jeho nohám a i Johny ležel a jenom oddychoval. Pak mě nohou zvedl hlavu. Na jeho gumáku bylo ještě moje semeno.

"Ty zkurvenej prašivej mrde ze psa...," řekl se smíchem,

"Cos to udělal na pánovy gumáky, co, ty pse?" bič, který dopadl na můj zadek byl přátelským pohlazením.

Johny rozetřel mě nohou v tom gumáku to semeno po obličeji. A já jsem poslušně a oddaně držel a bylo mě to příjemný, stejně jako Johnymu. Pak dal nohu dolů, pořádně na ni flusnul a poručil:

“Všechno to olízej a sežer, zmrde! Umej mě gumáky jazykem, pse!” Okamžitě jsem poslechl a olízal zbytky svého semene, ale hlavně Johnyho flusanec, až měl gumáky lesklé a dokonale čisté.

Pak si Johny zase pracně vtěstnal mohutný, ale už trošičku ochablý ocas do džín, kopl do mě, protože jsem stále ležel na zemi a řekl.

"A o tomhle drž mordu, ty pse! Jinak tě zabiju...! A hlavně vypucuj klukům ty půllitráky, než tě nechám, abys jim je a před nima volizoval vlastním jazykem..."

Pak odcházel, ale ve dveřích se obrátil a napůl tázavě, napůl rozkazovačně pronesl:

"Zejtra ve čtyři jedu pro seno. Budeš mě u nohy, pse..."

A já jsem věděl, že určitě mu budu rád sedět u nohy...

© Psovod 22 [psovod_22 at email.cz]

You may also like:

HMboys