Hazing logo
ares25Write me
Goto the links
Goto the videos
Goto the stories
Goto the galleries
spacer

STORY VEČÍREK V KLUBU II

VEČÍREK V KLUBU II

Oblékám si svůj světle šedý žebrovaný rolák s vysokým límcem, světle modré, téměř bílé džíny s černým opaskem a vydávám se do Gay SM klubu. Cestou rozechvěle znovu a znovu pročítám stručnouSMS-ku: "Dostav se k lekci, zmrde! Dneska!" Můj Pán mne tímto způsobem povolává k výprasku. Celou cestu ke klubu mne střídavě polévá horko a mírně se rozklepu, když si uvědomím, co mne dneska čeká - Můj Pán nezná slitování, vím, že z toho vyjdu v pořádně zdemolovaný. Se ztaženým hrdlem zvoním u dvěří klubu. po zaznění bzučáku vstupuju dovnitř.

Můj Pán zde ještě není. Bezcílně procházím místnostmi klubu, pokaždé, když zazní zvonek a někdo nový přichází, se ještě více rozruším a jdu se podívat, kdo to je. Když zjistím, že to není Pán, trochu se uklidním a jsem skoro rád. V skrytu duše doufám, že nepřijde a já výprasku ujdu, i když vím, že zmrd jako já si ho zasloužím.

Konečně! Můj Pán přichází!!! Hrdlo se mi stáhne, že skoro nemůžu dýchat a rozklepu se jako osika. Mladý, asi třicetiletý, vypracovaný, s téměř holou hlavou, výraznou hranatou tváří a přísným pohledem, v upjatých černých džínách a triku s krátkým rukávem, které ukazuje jeho krásně svlanaté ruce- prostě mladý bůh, pouhý pohled na něj mne, ubohého otroka, málem sráží na kolena.

Předstupuji před něj a hlásím se, jak je mou poviností: "Dobrý večer, pane, dostavil jsem se pro lekci."

Můj Pán mne změřil přísným pohledem a jen procedil skrze zuby: "Hajzle!" Pak beze slova pokynul hlavou k místnosti s barem. Poslušně jsem se tam odebral následován Mým Pánem.

V místnosti s barem,poměrně malé, seděli u baru dva maníci, jeden vychrtlý, tak přes třicet, druhý kolem dvaceti, obtloustlý a s tupým ksichtem, u stolu asi uprostřed místnosti byli čtyři - dva mladí kluci, jeden pupkatý fotřík a jeden asi čtyřicetiletý, drsně vypadající chlap. Stěna proti baru byla volná, jen dost vysoko u stropu byla televize. O tu zeď mnou Pán velmi rád tříská, nepochybně tomu bude tak i dnes.

Moc zájmu jsme nevzbudili, jen fotřík na nás kouká vilným pohledem, už Pána asi zná a tuší, co bude následovat.

"Čelem ke mně, ksindle!"

Poslechnu Pánův rozkaz a otáčím se k němu.

Vzápětí schytávám kolenem do koulí.

"Aúúú!" vyju a skládám se poslušně k Pánovým nohám.

"ty vole, je to možný?!" komentoval ostrý začátek někdo od stolu.

"Co se tady válíš, hajzle, vstávej, dělej!" řve na mne Pán a tvrdě nakopává moje žebra a paže.

Vstávám,jak mi Pán poručil. Vzpápětí schytávám parádní dělo na solar, jak dělanou pro zmrda, jako jsem já. "ÁÁÁÁ!!!" zařvu a potácím se v předklonu bolestí.

"Stůj rovně, čuráku!" velí Můj Pán a vráží mi facku.

Přemáhám bolest a narovnávám se.

Buch. Další dělo do břicha.

"Eeeh!"Znovu se ohýbám, . Pán mi nasadil páku na ruku a ohnul mě do záklonu, jen jsem zanaříkal. Následuje zkroucení ruky za záda, takže jsem se zase ohnul dopředu, a několikrát mnou třísknul o zeď.

Buch! Buch! Buch!

"Éh! Aú! Éh!" vyrážím ze sebe skoro plačtivě.

Pán mnou smýkl směrem ke stolu. Stačil pokyn jeho hlavy a všichni dali svoje piva pryč. V příštím okamžiku dopadla na uvoněné místo s pořádným žuchnutÍm horní část mého těla. Trhnutím za rameno mne Pán prudce obrátil na záda.

"Potřebuješ zmrskat, co, hajzle?"

"A-ano pane", odpovídám chvějícím se hlasem. Pán odhrnul můj rolák a obnažil mé břicho a hruď.

"Počkej, přidržim ti ho" nabídl se ochotně fotřík, chytil mě za pravičku a druhou svoji nechutnou tlapu přitlačil na můj hrudník. Téměř současně se mých nohou chopily další ochotné ruce těch dvou mlaďochů. Jen ten svalnatec zachovával nehnutý klid, jako Sfinga, pouze přihlížel, jakoby netečně, jako by se ho to netýkalo. Když však ten obtloustlý mladík od baru přiskočil, aby chytil mou levičku, odsunul se trochu bokem, aby mu udělal místo, a zapálil si cigáro.

Výprask začal. Rákoska dopadal nelítostně na moje břicho a hrudník.

Svist-prásk! Svist - prásk! Svist - prásk!

"Ááá! Áááá! Áááá!" Zmítám sebou, ale čtveřice Pánových pomahačů mne drží pevně. Asi po třetí ráně zasáhl do průběhu výprasku Sfinga - potáhl z cigára a kouř mi vdechl přímo do ksichtu. Zalapal jsem po dechu a zakašlal se, jak mne štiplavý kouř dusil.

Svist- prásk! Svist - prásk!

"Á - áááá!" hážu sebou, oči mám zalité slzami, mé výkřiky bolesti se slily v neustálé vytí, vždy zesílené po dopadu rákosky a přerývané kašlem vyvolaným štiplavým kouřem, které na mě Sfinga vypouští v pravidelných intervalech.

"Drž hajzle," pronesl hlubokým hlasem jeden z mlaďchů, když jsem sebou škubnul trochu silněji.

Svist - prásk!

"Áúú!" - další silný záškub, na který fotřík reaguje ranou pěstí do mého hrudníku.

Výprask nelítostně pokračuje, na mém těle naskakuje jelito vedle jelita, na mé prudší záškuby reaguje fotřík ranou pěstí a už se skoro dávím kouřem z cigára, který na mě Sfinga vypouští vždy právě ve chvíli, kdy se nadechuju po výkřiku bolestí.

"Ty voole..."

"Ta sedla - chacha..."

"Drž, ty svině!"

Takové a podobné hlášky prozrazují zaujetí Pánových pomahačů pro věc.

Sfinga dokouřil. Pán ustal ve výprasku a nechal ho típnout cigáro o mé tělo.

"Áúúáúúúááááúúúú!" kvílím a hážu hlavou v bezmocné snaze uniknout palčivé bolesti.

Prásk! poslední rána dopadla právě na popálené místo.

"Úúúú! Úúúúúú! Úúúúú!" vyju zoufale a slzy mi tečou jako hrachy.

Na pokyn Pánovy ruky mne jeho pomahači pustili. Pán mne okamžitě popadl za vlasy a hodil mnou k čelní zdi. Přeletěl jsem těch asi pět kroků a tvrdě narazil do zdi.

"Pojď sem!" přikázal Pán a ukázal velitelsky před sebe. Jdu poslušně na vykázané místo, zpět doprostřed místnosti.

"Budeš se mlátit pěstí do břicha, hajzle, rozumíš? Dělej!!"

Stojím uprostřed místnosti a k pobavení celé společnosti napřahuji svou vlastní pěst, abych ji nechal se zaduněním dopadnout na své břicho. Pud sebezáchovy ale přece jen zapracoval, takže jsem se nemlátil dost silně, přestože mi Pán hned na začátku názorně předvedl, co si zasloužím. Pán byl proto právem nespokojen.

"Ty hajzle," utnul moje počínání, "sem si sedneš a já ti předvedu, jak je třeba mlátit zmrda jako jsi ty!"

Sednul jsem si poslušně na židli, kterou mi Můj Pán ukázal.

"Ruce za hlavu!"velí Můj Pán a dává své koleno do mého klína. Musí na mne být úžasný pohled - viditelně se klepu.

Pánovo koleno náhle prudce napálilo do mého břicha.

Buch!

"O-Aagch!"

Jdu prudce do předklonu a Pánovo koleno vzápětí drsně nabourává můj rypák.

"Aúú!" vyju, cítím pach krve v rypáku, do očí mi vhrkly slzy. Pán mne popadl za vlasy a nadzvedl mou hlavu.

"Tobě teče krev?" zeptal se skoro starostlivým tónem.

"No, tak velká rána to zas nebyla, pár kapek" říká Pán a zní to téměř konejšivě.

Prásk! Rána pěstí do rypáku přilítla jako blesk z čistého nebe, židle se se mnou překotila dozadu a moje palice hozená silou úderu narazila týlem do zdi, až se mi zajiskřilo před očima. Zeď zastavila můj pád, ale asi jen na okamžik.

Prásk!

Úder hřbetem Pánovy levičky do mého ksichtu mě sráží na zem. Když se zvedla tma, která mi před očima na chvíli vyvstala, a já přicházím trochu k sobě, zjištˇuju, že ležím na zemi opřený o pravý loket, který mě po dopadu dost bolí, a že mi z rypáku a z levého koutku držky teče krev tentokrát utěšeným proudem a s rychlou frekvencí odkapává na zem.

"Vztyk!"

Kopanec do žeber mi připomene, že Pán se mnou není zdaleka hotov.

"Ke zdi, zmrde!"

Povel skoro zbytečný, protože Pán mě popadl za vlasy a ke zdi mnou sám mrštil.

"Narvovnej se, hajzle!"

Stojím rovně, pokud jem to ho schopen, rozklepaný jak ratlík a v očekávání dalšího přívalu bolesti.Pán ke mně zvolna příchází. Zkoumavě hledí na můj ksicht.

"Hoši,"obrátil se k dalšímu osazenstvu místnosti a ustoupil trochu stranou, aby na mě dobře viděli, "má to ještě nedostatky, co?" Zmáčkl můj ksicht svou mohutnou rukou. "Z rypáku červená," natočil můj ksicht levou stranou do "publika", "tady červená", prudký obrat palicí o 180° "a tady nic. Není to symetrický, co?"

"Jasně, chce to vylepšit!"

"Jen mu dej!" ozývají se souhlasné hlasy.

"Máš ještě málo rozbitou držku, šmejde!" syčí mi do ksichtu Pán.

Prásk!

Rána hřebetem pravé ruky mne hodila podél zdi až do rohu místnosti, svůj let provázím hlasitým bolestným vytím, které se dere z hloubi mého těla...let sotva končí a Pán už mě popadl za límec roláku a trhnutím mne vrací zpět. Moje naděje, že pouštění krve z pravého koutku mám za sebu bere rychle za své.

"Praštil jsi ho málo, to nic není" volá fotřík se smíchem a ostatní - ovšem až na Sfingu - se přidávají.

Pán brzy sjednává nápravu.

Prásk!

"Aúúúú!"

Opět tvrdě narážím na zeď. Pán mě opět vrací do výchozí pozice - a tentokrát je spokojen; cítím, jak mi pramen krve stéká i z pravého koutku.

Pán mi nedopřává oddechu. Zkroutil mi ruku za záda, chytil mě za vlasy a s parádním rozmachem mnou mrštil k barovému pultu na protější straně místnosti. Prudkým letem jsem absolvoval vcelou vdálenost - a narazil na fotříka, který se mezitím k baru přesunul .

"Pozor" povídá pobaveně fotřík a neurvale mě odstrčil.

"Sem zmrde!" Velitelské Pánovo gesto ukazuje na místo asi uprostřed místnosti.

Ihned se tam přesunuju; ztěžka oddechuju a dívám se na Svého Pána, jak se ke mně hrozivě blíží.

Vzápětí se Pánovo celé tělo natočilo k parádní ráně, při pouhém pohledu na jeho tvrdou sevřenou zlověstnou pěst jsem se rozklepal; Pánova pěst vypálila vpřed, Pán za ní poslal celou váhu svého těla - a mohutná pěst se zabořila do mé solární pleteně.

BUCH!

´"ÁÁÁÁÁ!"

Bylo to strašné.letím dozadu asi čtyři kroky a narážím zády na bar. Bolestný řev z mého hrdla vystřídalo skučení, začínám se dávit, ale lekce pokračuje.

"Co to je, ty zmrde?Tady stůj, a rovně!"řve na mě Pán.

Fotřík a ten přitloustlý mladík u baru mě ochotně popadli každý pod jedním ramenem a s trhnutím mě narovnali.

"My ti ho podržíme" říká fotřík servilně.

Pán s úšklebkem přikývnul.

Buch! Buch!

Nádherné rány do břicha!

Buch! Buch!Buch! Prásk! Buch!

"Aúu! Ááách! Á-áá!AúúúÁááá!"

Série ran pěstí do břicha,na solar,do držky... Pán předvádí nádherný výstup, hotový balet, celé jeho tělo dokonale pracuje, aby síla úderů víc vynikla...Pro diváky to musí být krásná podívaná, ale já ji vnímám pár počátčečních vteřin. Pak se mé oči zalévají slzami a před očima vystupují záblesky ve tmách po tvrdých úderech na moji hlavu.

Buch!Buch! Prásk!

Údery němilosrdně dopadají na moje zmrdovské tělo a mou otrockou držku.

"ÁÁÁÁ! ÁÁÁÁ! AÚÚÚ!"

Mé řvaní se mění v chroptění a táhlé skučení,visím tměř bezvládně přidržován dvěma Pánovými poskoky.

Bití náhle ustává. Patrně na pokyn Mého Pána mne ti dva hodili na zem k Jeho nohám. Dopadl jsem tvrdě na dlažbu. Zmlácený, ztýraný, zdeptaný, ubohý zmrd u nohou svého Pána po zasloužené lekci - to jsem já v tuto chvíli, uvědomuji si to celou svou otrockou bytostí. Pokorně se připlazím k Pánově kanadě a líbám ji.

"Prosím, Pane, slitujte se, prosím, prosím...!" skučím pokorně.

Můj Pán mě obrátil nohou na záda a stoupnul na můj hrudník a břicho. Jeho mohutná hruď se dme, jak hluboce oddychuje, zatímco já jen s námahou a hekáním přemáhám váhu Jeho těla.

Položil mi botu na ksicht a přitlačil.

"Eh-éh" zasténám, jak se Jeho podrážka vtlačuje do mého beztak domláceného otrockého ksichtu. Konečně sestoupil a na mé držce vzapětí přistály Jeho sliny. Hned na to mne popadl za límec roláku a táhne mne vzhůru.

"Do kleku, ty hovno, dělej!"

Pánův rozkaz vykonávám a tah Jeho ruky následuji poslušně, i když trochu nemotorně - jsem už jako hadrový panák, každý pohyb mne bolí, mám pocit, že na celém mém těle snad není místo, které by nebyla poznamenala Pánova pěst, kanada nebo rákoska. Klečím před Pánem vzpřímen s bradou zvednutou. Pán vytáhl Svůj skvostný nástroj a vsunul jej pod límec mého roláku. Vzápětí se teplý proud Pánových chcanek roztéká po mém břiše, vsakuje se do roláku a pak do kalhot. Nakonec Pán vsunul Svůj úd do mé držky a zbytek chcanek musím spolykat.

Buvh!

"Óóóóch!"

Kopanec na solar zakončuje lekci. Hroutím se na zem, svíjím se a skučím.

Můj Pán se odchází bavit. Já, zdeptaný, zkrvavený, zechcaný kus hovna, už Ho nezajímám.

© Daniel Rolák [RolakD at seznam.cz]

You may also like:

HMboys