Hazing logo
ares25Write me
Goto the links
Goto the videos
Goto the stories
Goto the galleries
spacer

STORY Jak jsem vyženil syna

S manželkou Janou jsem se seznámil v nemocnici. Bylo mi 42, bydlel jsem v Praze a měl jsem potíže s kolenem. Potřeboval jsem operaci a protože v Praze se čekalo dlouho, známý mi poradil skvělého chirurga v malém soukromém sanatoriu v Brně. Jana tam pracovala jako sestřička. Byla o 2 roky mladší, byla rozvedená, se synem.. sama bez chlapa.. no.. padli jsme si do noty a já do Brna začal jezdit i když koleno už bylo v pořádku. Její 17ti letý syn Ivan mě nijak neměl rád, ale chápal jsem to-kdo by měl rád chlápka co mu spí s mámou. Když jsme na podzim oznámili že se budeme brát, byl z toho špatný a vůbec se se mnou nebavil. Protože já jsem dělal účetnictví a pracoval jsem z domova, bylo jasné že je lepší abych se já stěhoval do Brna, než Jana se synem do Prahy.. Těšil jsem se na rodinnou idylku, ale vše bylo jinak.

Jana v sanatoriu pracovala na tři směny.. po víkendu ve který jsem se k ní stěhoval měla odpolední. Seděl jsem v pokoji u PC a dělal účetnictví když se Ivan vrátil se školy..V klidu jsem pokračoval v práci když se dvěře do pokoje náhle rozletěli-Ivanův potemnělý obličej nesliboval nic dobrého. „Je čas zůčtování, pane účetní!“..pronesl Ivan výhružně zatím co se blížil ke mně. „Cože je?“ Zeptal jsem se nechápavě ale dál už jsem se nedostal. Ivan mi vrazil takovou facku, že jsem se zkutálel ze židle. Chtěl jsem vstát ale v tom přilítla Ivanova noha a nakopla mě do rozkroku. Z výkřikem jsem opět klesnul na podlahu, ta bolest mi vystřelila někam do břicha a smotala mě do klubíčka. Zatínal jsem zuby abych neřval jako tur a snažil se to rozdýchat. Měl jsem na sobě jenom tílko a trenýrky a než jsem se vzpamatoval dostalo se mi šlehnutí jako by mě někdo popálil žhavým drátem. To už Ivan držel v ruce pásek ze svých džínů a mlátil mě hlava nehlava... Svíjel jsem se na podlaze, tělo jako v ohni a prosil ho aby přestal. Brečel jsem jako malé děcko, bolestí i ponížením zatím co Ivan mě řezal dál a jen u toho řval „tady máš zmrde! Patří ti to! To máš zato žes nenechal na pokoji moji máti, zmrde!“ Ivan posiloval a na škole hrával volejbal, takže ruku měl fakt pádnou....Když už jsem myslel že mě tam snad zabije, přestal. Ležel jsem v klubíčku na podlaze a brečel. Ivan si v klidu do džínsů navlíkl řemena pak zasyčel „za5minut se budeš hlásit u mě v pokoji! Domluvíme si pravidla, zmetku“ S tím odešel. Tiše jsem se posbíral ze země.. celé tělo samý šrám od řemene a břicho bolavé od kopance, o ponížení a potupě které jsem cítil nemluvě....Pomalu jsem šel ke dveřím Ivanova pokoje.. Jít tam-co když mě zase zmlátí? Nejít tam, to to schytám zcela určitě....Se strachem jsem zaklepal na dveře. „jen pojd zmrde!“ ozval se Ivan. Seděl rozvalenej na židli u svého psacího stolu. „Sundej si to hnusný tílko a ty posrané trncle taky! Kdo se na to má dívat, zmrde“ zavelil Ivan.. Nevěříce jsem zíral ale jeho pohled mě utvrdil v tom že to myslí vážně. Rozklepanej jako školák před tabulí jsem poslechl. „ A teď si předemnou klekněš a pořádně mi vyhulíš ocas! Nevěřil jsem vlastím uším! Asi jsem se tvářil příliš nechápavě, protože Ivan vyskočil a než jsem se nadál jeho facka mě opět poslala k zemi. Pak se zase zase posadil a s ledovým klidem pronesl „já čekám zmrde“.. Jako v mrákotách jsem se dobelhal až k nemu, rezignovaně kleknul a začal mu rozepínat poklopec. A pak jsem bez přemýšlení vzal do úst jeho péro a začal hulit. Ivan si to užíval-nevím jestli se mu líbilo víc to kouření, anebo pocit že mě takto ponížil. Jakmile se vycákal v mým krku řekl jem „teď vypadni“ a spokojeně se zapnul. Zbytek dne jsem byl zavřenej v pokoji, klepal jsem se a brečel.. Jana dorazila až po jedenácté, to jsem už byl v posteli, v pyžamu zapnutém až ke krku aby neviděla šrámy od výprasku a s výmluvou že mi není dobře...

Druhý den ráno Ivan odešel do školy.. Jana byla dopoledne doma.. jako vždy uvařila, já seděl u PC a pracoval-alepoň jsem se snažil.. když mi přišla SMS od Ivana „zmrde, mám zajímavý video, udělal jsem kopii i pro tebe. Jakmile máma odejde do práce pusti si to. CD najdeš ve svém psacím stole“. Jana se v jednu odpoledne odporoučela do práce a já se strachem narval cédeéčko do kompu. Málem mě kleplo! Na videu jsem byl já-klečel jsem před Ivanem a hulil ho! Bylo vidět jak saju, jak mu lížu koule i jak polykám když začal cákat! Ten zmetek to nahrával web kamerou! Srdce mi bušilo ve spáncích, hlava se točila a mozek se snažil houževnatě přemýšlet. Nakonec jsem Ivanovi poslal SMS „co chceš za to video?“ Asi hodinu- (nekonečně dlouhou hodinu!) se nedělo nic, pak dorazila zpráva „zavolej, zmrde“ Ihned jsem vytočil Ivana.. měl právě ve škole přestávku. „Řeknu ti zmrde, začal Ivan, „když jsi oznámil že si vezmeš moji máti, slíbil jsem si, že ten vztah rozbiju, že se tě zbavím, ale rozmyslel jsem si to. K čemu by to bylo? Máti by si stejně našla a přivedla jiného hňupa! O to nestojím. Co ale potřebuji, je otrok. Zmrd jako si ty, co mi bude sloužit. Takže teď mě poslouchej! Máš dvě možnosti! Stát se mým otrokem a máti se nic nedoví, anebo si rovnou začít balit věci, protože to tvoje kuřácký video šoupnu hezky na internet a máti bude první kdo ho uvidí!“ Oněměl jsem v úžasu! Ale Ivan pokračoval „než se vrátím se školy, promyslíš si to. Pokud se rozhodneš že mi budeš sloužit, chci abys až otevřu po příchodu domů dveře klečel nahý v předsíni. Pokud tam nebudeš klečet, budu to považovat za nesouhlas-tím pádem video půjde na internet-a samozřejmě taky na mail mámě a do všech firem pro které děláš účetnictví, ať hezky vidí jakej xindl pro ně pracuje! Tak hezky přemýšlej zmrde“ výhružně řekl Ivan a zavěsil. Co dodat? Krátce po čtvrté se ve dveřích ozvali Ivanovy klíče. Když vstoupil, klečel jsem nahý jak poručil, s hlavou svěšenou abych zakryl své ponížení. A opět facka! „to za to žes nepozdravil, zmrde!“ „Dobrý den pane!“ vykoktal jsem rychle. „Zuj mě zmrde! A zase facka „snad mi nejdříve boty políbíš než mi je začneš sundávat!!! Jak si máti mohla vzít takového kokota! Vidím, že s tebou bude spousta práce, ale neboj se, já si tě vycvičím“ jedovatě syknul Ivan a odebral se do svého pokoje s hlasitým „za 5minut ať mám v obýváku ohřátý oběd“ Stalo se-přinesl jsem, položil na stůl před televizi s „dobrou chuť pane“ načež Ivan řekl ať jdu ke svému kompu, že až dojí přijde za mnou. Tiše jsem seděl u PC a čekal co bude. Ivanovi jsem musel říct pro které firmy dělám účetnictví, a na jaké účty mi od nich chodí peníze. Vysvětlil jsem mu, že mám jeden účet společný s Janou, že z něho financujeme domácnost a pak druhý, kam mi chodí peníze od několika firem a který mám jenom pro sebe. Ten Ivana zajímal-musel jsem mu dát přístupové heslo na homebanking. Měl jsem tam něco přes 220tisíc, šetřil jsem si na lepší fáro, ale Ivan rozhodl jinak. „tento účet je od této chvíle můj!“ pronesl. „Hned zítra se mnou půjdeš po škole do banky a zařídíš mi plnou moc k ůčtu. Ty už se ho ani nedotkneš zmrde! Heslo na homebanking si změním, jenom já budu mít přehled o tom kolik tam je a jenom já budu vybírat, rozumels!? Těžce jsem polknul a zašeptal „ano pane“.

Ivan se vítězoslavně usmál a pak pokračoval. “Tak! Finanční záležitosti máme vyřešené, a teď zmrde, do koupelny! Za 10 minut přijdeš do mého pokoje s vyholeným rozkrokem i dírou!“

„Ale co řeknu Jane!“, zakvílil jsem. „To je tvůj problém“odfrknul Ivan a prásknul dvěřma.

Za deset minut jsem klečel před Ivanem v jeho pokoji. Nahý, čerstvě vyholený, poslouchal jsem jeho pokyny a snažil jsem se je zapamatovat... (jakmile jsme v bytě sami musím být svlečenej, musím se pravidelně vyholovat, přísný zákaz používání sedacího nábytku-v přítomnosti pána klečím, případně sedím či ležím na podlaze u jeho nohou, samozřejmostí je vykání, posluhování, úklid jeho pokoje, moje kuřba se mu zalíbila takže hulení jeho péra, lízaní koulí, prdele, nohou, dělat mu pisoár když bude chtít, jíst z podlahy či podrážek jeho bot.)... bylo toho hodně a mně bylo jasné, že si na všechno zvyknu, než se naučím vše dělat tak aby byl spokojenej, tak schytám nejednu facku …

Jana se vrátila z práce před půlnocí.. utahaná, lehla a spala. V blažené nevědomosti toho co se děje kolem ní.. Že jsem mezi nohama holý jako mimino se nevšimla, ale bylo mi jasné, že si něco vymyslet musím (snad že jsem chtěl trochu změny?)..

Na druhý den jsem poslušně čekal před školou.. šlo se do banky z které si Ivan odnášel přístup k mému účtu a novou kreditku kterou samozřejmě hned řádně provětral-nové džínsy, pár triček, bunda, nový mobil, MP3, hromada cédéček. A taky jsme v sexshopu koupili obojek a anální kolík, prý „ať má zmrd v čem chodit po bytě“ zlomyslně se poškleboval Ivan. A zatím co on jen nakupoval, já tiše cupital za ním jako nosič, protože „pán se přeci nebude tahat s nákupem, na to má otroka“. Po příchodu domů následovalo vykouření jeho ocasu a pak lízání jeho nohou zatím co on seděl a čuměl na televizi. Když se Jana vrátila z práce ten zmetek se ji pochlubil že jsem na něho byl hodný a nakoupil mu všechny ty věci.. Jana mě pokárala že ho rozmazluju (kdyby tak věděla!) a řekla že je ráda, že si už spolu rozumíme lépe (ach jo!)

Můj život se od základu změnil.Řídil ho teď můj pán. Mé povinosti se lišili dle toho, jakou měla Jana službu. V týdnu kdy měla ranní, odcházela z domu v 5 ráno. To jsem musel ihned po jejím odchodu vstát, ustlat postel, uklidit pokoj a pak běžet do potravin pro čerstvé pečivo. V půl sedmé jsem utíkal vzbudit pána, povinností bylo hned ho vykouřit, neboť jak prohlásil „s plnýma koulema z postele nevstane“. Než se pán osprchoval udělal jsem snídani, pak kleknout ke stolu a čekat než se pán nasnídá. Pán občas rozžvýkané sousto vyplyvnul na podlahu, to jsem hned musel sníst a poděkovat. Pánův odchod do školy pro mě znamenal povinnost obout mu boty, políbit nohy a popřát hezký den. Pak nástup do jeho pokoje.. Pán byl bordelář takže jsem se hned pustil do úklidu (Jana si časem všimla že má vždy uklizeno ... zatínal jsem zuby pokaždé když ho za to chválila). Teprve pak jsem si v pokoji zapnul komp a pustil se do účetnictví které mě živilo (a koneckonců i mého pána). Pak už jsem měl klid.. Jana se vracela kolem třetí odpoledne, pán až po ní, takže jsme před ní „hráli“ normální vztah otčím/syn...

Horší to bylo v týdnu kdy Jana měla odpolední.. Dopoledne byla doma.. mně tedy odpadla povinnost pána budit (a kouřit), dělat mu snídani, vypravovat ho do školy.. Dopoledne bylo prostě „normální“.. Pán šel do školy, Jana vařila, já účtoval...

Moje povinnosti nastali až v jednu, kdy Jana odešla do práce. To jsem se ihned svlíknul, nasadil obojek, kolík a hajde pánovi do pokoje. Pán si vymyslel že když ho v „odpolední týden“ ráno nemůžu hulit, tak se udělá sám. Ráno se vždy vyhonil do šprcky a tu hodil pod postel. Mojí povinností bylo zapnout komp, kleknout před webku a natočit se jak z té šprcky vylizuju pánovou mrdku. Musel jsem to udělat důkladně a do sucha a na závěr jsem do kamery musel vypláznout jazyk aby bylo vidět že jsem všechno spolykal. Vše jsem musel nahrát a uložit na disk-pán si to pustil vždy po příchodu ze školy.. Bylo mi jasné jak „výbušný materiál“ to je, jak hrozný důkaz proti mé osobě tím pánovi poskytuji, ale přesto že jsem měl obrovský strach že to pán všechno jednoho dne zveřejní, strach z jeho pevné ruky svírající řemen byl ještě větší. Bylo to to nejhorší, co si na mě pán vymyslel. Když mi poprvé oznámil že to mám dělat, vzepřel jsem se. Výprask který „za tu drzost a opovážlivost“ následoval mě ale přesvědčil. Po tomto úkolu jsem se pustil do úklidu pánova pokoje, pokud tam měl nějaké špinavé věci z posilky (to mu Jana odmítala prát), hodil jsem to do pračky. Kolem čtvrté odpoledne se pán vracel se školy.. to ho čekal u dveří klečící zmrd, ohřátý oběd, dle libosti i kafíčko a cigárko. Pokud měl pán ve škole blbej den, věděl jsem že na mě nebude mít náladu.. to jsem si musel kleknout v koupelně a pán mě za podvázané koule přivázal k topení. Pustil mě jenom když potřeboval v něčem posloužit, anebo až když už se měla Jana vrátit z práce, což bylo kolem jedenácté večer.. To už jsme se opět tvářili jako milující rodinka a já pak po nocích nad účtama doháněl ztracenej den.

V týdnu kdy Jana měla noční, probíhali moje dny víceméně normálně.. Jana se z noční vracela po sedmé hodině. To už byl pán vzbuzen, do sucha vykouřen, nasnídán a připraven do školy.

Jana se vracela utahaná, takže uvítala že jsem ji čekal s hotovou snídani po které si šla lehnout zatím co já si účetnictví vzal do obýváku abych nerušil. Dopoledne když spala jsem tak v tichosti stíhal uklidit pánovi pokoj a udělat co to z práce...Do noční Jana vyrážela kolem deváté večer.. Jakmile se za ní zavřeli dveře ihned jsem se musel svlíknout a „hodit se do pracovního“ (obojek a buttplug). V tomto týdnu jsem nesměl spávat v ložnici, neb pán prohlásil že „nesnese aby se takový zmrd válel jen tak v posteli“ V bytě byla malá místnost-říkali jsme jí kumbál, fungovala jako botník a sklad pro vysavač, pánovo kolo,kolečkové brusle, hadry a kýble...tady jsem týden spával.. ten ódér z bot a hadrů byl děsný. Samořejmě, než se Jana vrátila z noční byl jsem už vzhůru a postel v ložnici byla rozházena jakože jsem v ní spal...Pán měl večer v pohodu-máma v práci, takže si klidně zašel do hospody (díky přístupu na mé konto měl královské „kapesné“) či za kámošema a i kdyby se vracel jakkoliv pozdě, já vždy čekal v kleče u dveří připraven pána přivítat, zout a pečovat o jeho pohodlí...

Říká se, že člověk si zvykne na všechno a já byl toho zářivým příkladem.. Netrvalo dlouho a pro mě se služba pánovi stala samozřejmostí, dvojí život kerý jsem vedl se stal normálním způsobem fungování. Na pánovo pohodlí jsem začal myslet i ve chvílích, kdy po mě zrovna nic nechtěl-třeba jsem při nákupu v potravinách vždy hledal nějaký pamlsek kterým bych pána potěšil, pokud jeho oblíbená kapela vydala nové cédéčko hned jsem mu ho koupil. A vždy jsem se těšil že mě pochválí.. Ten pocit byl prostě nádherný!

A taky jsem si jednoho dne s údivem uvědomil, že mi je vážně moc fajn když ležím u jeho nohou. Že cítím takový klid (téměř mír) a pocit bezpečí.... Jakoby ty nohy měl na mě vyložené můj ochránce a pečovatel a ne otrokář. Přemýšlel jsem jak je to možné. Jestli můj pán ze mě vymlátil zdravý rozum, hrdost a sebeúctu, anebo jenom objevil a na povrch vynesl submisivní část mého já která se do té doby ukrývala v mém nitru. V první týdny po mém „zotročení“ jsem bojoval s tím, že vše řeknu Janě, rozvedu se a uteču zpátky do Prahy. Dnes je to rok a něco takového by mě ani nenapadlo! Můj pán se připravuje na maturitu a já vím, že mě potřebuje.

© Roy [roy71 at seznam.cz]

You may also like:

GBU