Hazing logo
ares25Write me
Goto the links
Goto the videos
Goto the stories
Goto the galleries
spacer

STORY Svobodník Jarý a jeho myš

„Dobrou noc Ty starej bobře, máš to za pár a to je dobře. Ať se ti zdá o krásných ženách a mě o celodenních směnách,“ vojín Kulhavý se odmlčel a v předepsaném pozoru čekal na další pokyn mazáka Jarého, kterému patřila právě odpřednášená básnička „ Na dobrou noc“. Jarý se převalil na bok a ostrým pohledem sjel vyšponovaného zobáka Kulhavého. „Kurva jakto, že jsi v banánech ?“ zahromoval po chvíli mazák. „Kdo ti to kurva dovolil - jo ták, myšina si myslela, že si půjde lehnout co?“ zařval Jarý a jal se vstávat. Kulhavý se ani nepohnul a v pozoru vyčkával další sled událostí. Byl sice zobákem, ale na vojně už nějaký ten pátek byl a moc dobře věděl, co by znamenalo odepřít poslušnost svýmu starýmu a zvláště v tom případě, když jeho mazákem byl sám svobodník Jarý, který byl jako starý pes vyhlášený v celém svém širokém okolí.

V pantoflích a v trenýrkách se Jarý ledabyle doploužil ke Kulhavému, který si luxus být v trenýrkách nemohl dovolit - a proto byl předpisově oblečený do žlutého, slušivého pyžamového kompletu, lidově nazývaného – banány. Jarý se zastavil u Kulhavého a výhružně zopakoval svůj dotaz. „Kdo ti kurva dovolil vlízt do banánů, no ?“ „Kdo?“ Kulhavý se ještě víc vzpřímil a pronesl : „Pane svobodníku..“ „Drž hubu kurva, nikdo se tě na nic neptal,“ utnul předpisové hlášení vojína Kulhavého mazák Jarý a počal odtrhávat knoflíky u pyžama. „ Ptám se tě, proč jsi v banánech, no - si myslíš, že ti padla, nebo co?“ „Tak to se šeredně mýlíš myšáku“, řval mazák Jarý Kulhavému do obličeje a jeho dlaň se plnila utrženými knoflíky z myšákových banánů. „Otevři hubu“, zařval najednou Jarý. Kulhavý otevřel ústa a v tu chvíli ucítil jak mu mazák jeden z knoflíků strčil na jazyk. „ Spolkni to“, zněl strohý rozkaz. Kulhavý vytřeštil oči. „Tak sakra spolkni to“, řval mazák a surově chytil Kulhavého pod krkem. Ten zalapal po dechu a to stačilo, aby knoflík zmizel v krku. Naštěstí nikde neuvázl a zmizel v myšákových útrobách. „Chci být u toho až ho vysereš – do tý doby seš můj automat na zábavu, mám v tobě svý prachy“, zašklebil se Jarý a zbylé knoflíky rozhodil po cimře. Vida , že se myšák k ničemu nemá dal mu tatranku, neboli ránu dlaní do týla a s neúprosnou razancí zařval další rozkaz : „Tak jedu myšáku, sbírat, sbírat“. Kulhavý se tedy pohotově shrbil a už, už chtěl jít na čtyři, když dostal silnou ránu do žeber - až to zadunělo. Skolil se na bok a rukama se kryl před dalšími kopanci svýho starýho, „Co to mělo být- ty demente, kdo si myslíš, že seš- že to budeš sbírat normálně – jo, to sis myslel, kurva ?“ řval Jarý a zasypával ležící myš sprškou dalších kopanců. I když to nebylo kanadama i tak byla intenzita kopanců veliká a Kulhavý to docela slušně pociťoval. „Housenka“, zněl náhlý rozkaz a otřesený myšák se jal vyhledat svůj spací pytel, předpisově složený na okraji bidla. „ Jedu, jedu myšáku“, jal se podbízet myšákův úkon Jarý. Kulhavý pohotově vlezl do spacáku , upnul ho až ke krku a poslušně sebou plácnul o zem. Mazák zkontroloval upnutí a dvěma kopanci do živého pytle schválil kvalitu housenky. „ A teď se budeš plazit po cimře a sbírat tlamou ty zbylý knoflíky – jsem zvědavej – kolik se ti jich do tý tvý zobácký mordy vejde – tak, připraven housenko?“ „Ano pane svobodníku“ „Plížením, plazením vpřed a jedu, - žer knoflíky, no pěkně žer i ten prach , já tě naučím – jedu, jedu, žer….“ , řval Jarý a doslova jako opice poskakoval kolem plazící se housenky a kopanci a políčky se snažil všemožně ztížit Kulhavému jeho úkon. Myšák těžce oddychoval a huba se mu plnila odtrhanými knoflíky. Naštěstí prachu moc nebylo, protože rajóny se na rotě dělají důkladně, no jakby ne- když je kolikrát myšáci dělají hluboko do noci za mohutného veselí svých starých. Přeplazit se několikrát přes celou cimru ve spacáku a za vydatné asistence mazáka Jarého – nebyla vůbec žádná sranda, což bylo na zobákovi Kulhavém patrno už z prvního pohledu po skončení výkonu. Zarudlý a udýchaný Kulhavý si oddechl, když mu Jarý dovolil vyplivnout nasbírané knoflíky na určené místo a měl tak konečně ústa volná. Ze spacáku však nemohl.

„Na záda myšáku“ a Kulhavý se poněkud nemotorně obrátil na záda, za což si vysloužil prudký kopanec do břicha. Pohled na svíjejícího Kulhavého mazáka nevýslovně bavil a rozhodl se v estrádě, kde měl hlavní roli zobákův žaludek, pokračovat. Zapálil si cigaretu a plnou vahou si svým zadkem sedl na myšákovo břicho. Kulhavý, ač to nebyla žádná trasořitka, jen bolestně hekl. „No, no – sedačko, vo co de?“ šklebil se Jarý. „To že jsi sračka, ještě neznamená, že si cíčko nevykouřím vsedě a já pod zadkem rád měkký, máš s tím nějakej problém ?“ „N.nne , p..pane svobod…níku“ , těžce oddechoval Kulhavý. Žaludek pod nebývalou tíhou páně mazákovy zadnice měnil rytmus pohybů a stále více se propadal, což činilo Kulhavému nebývalé potíže. Mazák naopak až s úchylnou radostí vnímal zápas myšákovýho břicha s neočekávanou zátěží a cítil vibrace, které týraný žaludek vydával

Aby zvýšil zátěž, zvedl nohy ze země a opřel si je o myšákův obličej. Kulhavý jen těžce odfukoval a ztichlou cimrou se nesly úzkostlivé vzdechy bolesti a námahy. Byly to hrozné pocity, které myšák zažíval. Ve spacáku bylo vedro a proužky potu tekly myšákovi přes obličej a rovněž mokrá záda nebyla ničím příjemným. Navíc byl zasednutý borcem, jehož tělesnou konstrukci rozhodně nelze označit za subtilní. Ačkoliv tuhle torturu vydržel Kulhavý po celou dobu, co na něm mazák seděl, pravda, byly zlomky času, kdy si mazák musel pomáhat proti vzdoru zobáckého organismu a s tím spojeného shození „ze sedla“ - zapřením noh o podlahu, nebo o myšákovu hlavu, přesto nebyl po zvednutí z živé sedačky spokojený.

„Co to jako mělo být, doprdele?“, zařval najednou. Své znepokojení dal hned najevo. „Takhle úkoly plnit nebudeš- takhle ne,“ řval mazák Jarý a částečně rozepnul spacák. „Ruku!“ „Dělej.“ „Slyšel jsi co ti povídám – pracku vytáhni“. Proti naléhavosti v mazákově hlase se nedalo dělat nic jiného, než poslušně vytáhnout a nastavit ruku. Vzápětí se Kulhavému draly do očí slzy a cimrou se rozneslo bolestné štkaní. Jarý s úsměvem na rtech vzal típnutou cigaretu, která přišla „o motor“ v důsledku setkání s Kulhavého rukou a poručil myšákovi otevřít hubu. „Tak otevři tu svoji chlebárnu“, zařval mazák a okamžitě poté, co jeho myšák splnil rozkaz, zmizela cigareta v myšákově chřtánu. Aby nedošlo ke zpětné reakci, ucpal Jarý dlaněmi myšákova ústa a držel je do té doby, než myšák vajgl s křečovitými záškluby strávil. „Fuj – ty jsi vodporně mokrej“- divil se na oko mazák, když si o spacák otíral ruce, které byly poznamenány dotykem se zpoceným obličejem myšáka. „Je ti vedro co ?“ Myšák se zmohl jenom na bezbranné přikývnutí.

„HM a to teprve bude. Vypadni ze spacáku – hned“ „Dělej, pohni kostrou zobáku zavšivenej.“ Kulhavý se s námahou dostával ze spacáku a v jednom okamžiku zůstal na chvíli sedět na podlaze a vydýchával se z předcházejících úkonů. To však popudilo Jarého, který k němu přiskočil a dal mu tzv. profukování uší. Tj. z obou stran ho otevřenými hranami dlaně uhodil do obou ušních boltců. Myšák vyskočil a kryl si dlaněmi uši, které bolely jako čert. „Když řeknu hned – tak myslím hned“, zařval mazák a do stojícího, nic netušícího myšáka se vší silou kopnul. Rána mířila přímo na hrudní koš a myšák odletěl hezký kus dozadu, kde se zarazil o železnou konstrukci bidla. „To kdyby tě náhodou ty svině napadlo o mých rozkazech pochybovat“, řval Jarý a chytil oběma rukama hlavu Kulhavého a vší silou s ní praštil o své koleno, které pro tuto příležitost obratně zvedl, aby se o něho zastavil myšákův obličej. Kulhavému se zatmělo před očima a skolil se k zemi, nos ho příšerně brněl a když si ho hřbetem ruky otřel – ucítil palčivou bolest a z nosu mu navíc začala téci krev. „Ale, ale – myšáku, ty barvíš – a červená jo, bolševiku jeden.“ „ Ty nevíš- že jediná barva pro vojína , je zelená – kdo se má na tebe koukat, voblečenej do žlutýho hnusu a s červeným ksichtem.“ „Kurva, koukej ze sebe udělat vojáka.“ „Hned“ zazněl nad otřesenou hlavou myšáka další rázný povel. „Natáhni maskáče- pohni a vobout kanady“, štěkal Jarý své rozkazy a otevřel si jednoho beera. Jako ve snách se doplazil Kulhavý k bidlu a začal se svlékat z banánů, které na něm po odřezání knoflíků visely jako plachty na ztroskotaným škuneru. Ale nestačil ani sundat kabátek, když dostal ránu jako z děla a slušný kopanec do zadnice. „Hergot – přestaň se chovat jako civil a začni fungovat jako voják!“ „Kdo ti dovolil lízt z banánu ty kriple, ty maskáče si voblíkneš na ně a už mě fakt neser“, zařval výhružně Jarý, aby pak v následujících pěti minutách celkem s pobavením pozoroval jak zpocený myšák s námahou a bolestí leze do kalhot, upíná košili, oblíká teplé ponožky, natahuje blůzu a navrch zimní kabát – kongo. Opasek mu s vervou utáhnul těsně na tělo, div mu již tak dost ztýraný břich nerozpůlil. Baret na hlavu byla již jen třešnička na dortu. Kanady myšákovi dávaly zabrat, zaškrcené břicho při předklonu bolelo a vyvrcholením bylo, když se musel v bolestech ohnout a položit ruce tak, aby se dlaněmi dotýkaly země. Jarý mu je pak s radostí sadisty přišlápl, což bylo ze strany myšáka kvitováno bolestivým heknutím. „A teď se zahlaš“ dovršil situaci se smíchem svobodník. Nabalený vojín se předpisově postavil do pozoru a s bolestí poznamenaným hlasem pronesl zahlašovací formuli.

„Dáme si bojovku – co ty na to.“ „Ale ty kurvo pořád barvíš – to se mi nelíbí“, pronesl mazák, vidouc, že obličej Kulhavého je stále v krvi. „Hodíš ten xicht do plynovky a vůbec celej se hoď do protichemický kombinézy, chci tě v atomáku- slyšels mladej, tak funguj – nebo tě zadřu až do konce tvýho života ty nulo“ , zařval rozkaz a pak se již jen rozléhal onen známý zvuk- který provází děj, když se tělo s námahou obléká do gumy. Zatímco Kulhavý se ztěžka navlékal do kombinézy- Jarý se oblékl do maskáčových kalhot a trička a nazul kanady, které neopomenul ledabyle sešněrovat. S potěšením hleděl na gumového panáka, který stál před ním. S úšklebkem narazil bažantovi na obalenou hlavu odhozený baret a s úlisným pohledem se zadíval na těžce oddychujícího myšáka. „Konečně ve správný barvě- ujišťuji tě, že až s tebou dneska skončím, tak budeš zelenej až na řiti.“ „Ano pane svobodníku“ zaznělo tlumeně.

Následovala trestní rozcvička. Dřepy s plnou basou, běh s plnou polní po chodbě, plazení po kasínu, kdy Jarý a Kulhavý slavili úspěch i u ostatních mazáků, kteří se k tortuře nebohého myšáka rádi přidali. Vrcholem bylo zamknutí Kulhavého do skříně a shození ze schodů, za nadšené asistence dozorčího. Nezáviděníhodný pohled se ovšem naskytl Jarému, když sestoupil do meziposchodí, kam za hurónského řevu mazáků dopadla skříňka s novodobým kosmonautem a otevřel dvířka. Z nitra skříňky vypadlo bezvládné tělo myšáka a pouze zamlžené okuláry u plynovky prozradily, že myš dosud dýchá. „Dáme mu sprchu, ono ho to probere a vodnaučí simulovat“, zašklebil se Jarý a za pomoci svých spolutrýznitelů popadli zobáka v podpáží a doslova ho odvláčeli do umývárky. „To střevo se pronese“ zařval Jarý a učeně nakopnul myšáka do slabin. Ten sebou jen lehce škubnul. Na to ho dva z mazáku vzali a narazili na zeď. „A co mu nedat sprchu, ale napustit ho“, vymyslel další torturu Jarý. S jazykem vystrčeným z úst, což prozrazovalo vynakládané myšlenkové úsilí v mozkovně Jarého, popadl hadici a zastrčil ji Kulhavému pod protichemický oblek. Nato obrátil na plný výkon kohoutek od studené vody a hned musel přidupnout myšáka k zemi, protože studená voda ho nečekaně probrala. Další dva mazáci jej drželi za nohy, sám Jarý, vzhledem ke své konstituci pak obstarával vršek a s pobavením všichni sledovali , jak se myšák nafukuje a plní vodou. „Až toho bude mít plný voči – tak přestanu“, řekl ku všeobecnému pobavení Jarý. „A nebo taky ne“, dodal a ďábelsky se zašklebil. Voda mezitím slušně nafoukla myšákovi nohavice a mazáci to s pobavením reflektovali. „Hej – a na večer budeme mít na bidle vodní matraci“, padaly návrhy na další zužitkování Kulhavého. „Kurva- tady tudy to vytýká“ řekl až s dětským naštváním po chvíli Jarý, když zjistil únik vody v okolí masky a zastavil kohoutek. I tak mohl být však se svým dílem spokojen. Na zemi ležela nafouknutá koule, na kterou teď se vší vervou šlapal a dělal si z ní živou trampolínu. Jeden z mazáku si na myšáka lehl a lebedil si, jaká je to pohoda, jenom kdyby prý nebyl tak mokrej.

„Vztyk!“ Na tento povel se myšák snažil ztěžka postavit,ale dlouho se to nedařilo. Když už by jakž takž stál – vždycky přišlo něco, co jeho stabilitu naprosto zvrátilo. Většinou slušný kopanec od někoho z kolemstojících.

„Tak jedu čvachto, čvachtám“, zněly pobídky myšákovi který ztěžka obíhal prostory umývárny a ačkoliv se opravdu snažil, jeho pohyby byly jak ze zpomaleného filmu a budily jen opovržlivý a sarkastický smích ze strany mazáků. K dokonání všeho mu byla přinesena jeho plná polní, kterou si s těžkým úsilím navlékl na sebe a to už o dalším pohybu nemohla být ani řeč. S námahou se doplazil do cíle trasy, kterou mu mazáci narychlo vytyčili a bylo mu dovoleno si svléknout kombinézu. Ze zbytkem posledních sil to učinil a zcela vyčerpaný klesl k Jarého kanadám.

„Ale my nekončíme mladej“ – „Čekaj tě rajóny“. „Na cimře je na zemi krev a tady zase strašný mokro – a to všechno vytřeš do sucha, rozuměls, do sucha, nebo tě vystrčím na mráz a budeš až do rána klikovat v mokrejch hadrech na buzeráku.“ „A neboj – zítra pokračujeme, dostaneš vojnu mladej, dostaneš“. Jarý řval z plných plic myšákovi do ucha s takovou intenzitou na hlase, že by se za ni nemusel stydět ani zkušený drill instruktor z US ARMY. Zobák těžce oddychoval a snad ani nevnímal význam Jarého slov. Probral se až když s plnou polní na zádech a blembákem na hlavě šůroval podlahu na cimře a v umývarně, kde to byla ovšem nekonečná dřina, protože pokaždé, když už byla podlaha jakž takž suchá, přišel Jarý a pustil všechny sprchy naráz, jednak pro případ, aby myšák náhodou neuschl, protože v okamžiku, kdy mazák pustil všechny sprchy- musel Kulhavý zvednout smeták nad hlavu a obíhat pod tekoucími sprchami do té doby, než Jarý řekl : „Stop!“ To už mezitím dokázal mazák způsobit v umývárce a na přilehlé chodbě slušný bordel za pomoci mazláku a sirupu . Zkrátka na další hodinu měl myšák vystaráno….Do toho se opět tu a tam ozvalo zvolání Sahara nebo Bufet a s tím se pojily další povinnosti pro myšáka. Plus vysušení svojí výstroje a předpisového složení do komínku, což se nepovedlo podle svobodníka hned napoprvé.

Té noci šel zcela vyčerpaný Kulhavý lehnout hodně nad ránem a nespal ani půl hodiny, když se nad jeho hlavou ozvalo pronikavé řvaní : „Budííííííííííííčééééééék“….

© Trpec [trpec at centrum.cz]

You may also like:

GBU