Hazing logo
ares25Write me
Goto the links
Goto the videos
Goto the stories
Goto the galleries
spacer

STORY Umývárna ve druhém patře - alternativní pokračování od Torryho

Rád bych zde napsal volné pokračování povídky umyvárna ve druhém patře,pokud to autorovi nevadí. Mám své osobní zážitky a rád bych se zde o ně podělil i s vámi. Povídka mě přímo navedlo,tudíž než začínat od začátku navážu na tuhle povídku. Když jsem byl na vojně dělo se mi něco podobného taktéž umyvárně ve druhém patře.

Když mi byl příkaz předán celý den jsem přemýšlel co se asi bude dít…Bylo mi jasný,že to bude jedna z povyšovacích akcí,který je zde pro nás připravena. Byl jsem statečný,ale nikdy jsem nedostal výprask,nikdy mě nikdo neponížil. Nedokázal jsem si představit,že se to někdy stane,hrozně jsem se bál.

Před umývárnou bylo shromážděno dalších pět kluků. Všichni jsme měly maskáče, triko a na něm vojenskou košili,to byl příkaz. Kluci vypadali v pohodě,já a Marek jsme byli trošku více vystrašenější.protože jsme nevěděli co se bude dít. Když jsem se zeptal ostatních nikdo mi neodpověděl,jen že to bude asi klasický povyšovací výprask. Pak vyšel ze dveří velitel, měl kanady,maskáče,vojenskou košili a přes ni přehozenou civilní rozepnutou flanelku,vypadalo to dost hrůzostrašně jako úbor aby se neušpinil,působil jako řezník na jatkách když jeho košile byla čistá. „První půjdete dva a pak vždy po jednom,abyste se stihli připravit na trestnou lavici. Nejprve přistoupíte k příjmací komisi, kde vám bude sdělen povyšovací trest,který bude posléze vykonán na trestné lavici o kus dál. Hlasité projevy jsou zakázány,kdo se nebude chovat podle pravidel bude jeho trest pokračovat dle dalších pravidel se kterými budete seznámeni. První dva vojíni nástup do mučící místnosti.“ Nám nadiktoval pravidla velitel. „Rozkaz pane!“ Odvětili jsme. Ukázal na první dva,kteří vešli bez obav dovnitř. Naštěstí jsem nebyl mezi nimi. Začal jsem se třást strachy. „ Chlapi já jsem máčka já to nevydržím!“ „ Copak jsi nedostal od táty nikdy řemenem? Já teda už několik výprasků absolvoval takže to snad zvládnu“ odvětil mi Petr, vysoký černovlasý kluk,který u mě budil respekt a taky se mi moc líbil. „Můžu jít dovnitř s tebou?“ zeptal jsem se ho. „No jasně proč ne,ukážu ti alespoň jak snáší výprask pořádní chlapi.“

Nenápadně jsme poslouchali za dveřmi,zatím probíhala nějaká diskuze a pořád se ozývalo Ano pane, ano pane. Později k tomu ale přibyly hlasité výkřiky. Potichounku jsme se zaťatými zuby počítali jednotlivé rány. Když už jich bylo tak padesát,přestali jsme. Výkřiky se změnily v hlasité prosby o to ať už ho nechají. Nenechali! Trvalo to tak půl hodiny než jsme přišli na řadu my.

Vešel jsem dovnitř,bylo jich tam tak deset. Všichni měli přes vojenský oblečení přehozeny civilní košile s vyhrnutými rukávy. Vypadalo to dost drsně. Rozklepal jsem se. Petr šel na řadu první. Přišel pře pětičlennou komisi,která seděla důležitě za stolem a začali mu číst rozsudek. Podíval jsem se po místnosti. Kousek od stolu byla sraženo několik stolů na jejichž nohou byli připásané řemeny. Stoly byli potáhlé károvou dekou a bylo tam několik polštářů. Dva kluci to zrovna upravovali a chystali na Petrův výprask. Kromě této výpraskové lavice zde byl ve sprchách přes nedbale zatažený závěs vidět,že se zde bude dít ještě něco dalšího. Viděl jsem tam přes škvíru vloženou vojenskou válendu na níž ležel ten vojín,který byl trestaný před námi. Neslyšel jsem ale žádný křik, jen hlasité sykání a sténání,nerozuměl jsem co tam ty bestie s ním dělají.

Váš rozsudek budiž vykonán!“ jsem jen uslyšel a Petra už dva vojáci uchopili a zašli s něj strhávat košili a triko, maskáče spolu s trenýrkami šli ke kolenům,protože přes kanady by se to dlouze sundávalo. To jsem ovšem nevěděl,že Petr nepůjde přímo k výpraskové lavici,ale že bude hrát nějakou scénku,která mu určí počet trestných ran. Začal celý nahý se staženýma kalhotami svírajíc jen v ruce svou vojenskou košili,jenž představovala podle zadání,které jsem nevnímal, ženskou,kterou měl Petr za úkol zbalit a posléze brutálně ošukat. Chytl se úkolu z velkou ctí. Uchopil košili a začal se na ni hluboce dívat. Občas do toho chvějícím hlasem něco zamumlal,ale nerozuměl jsem mu. Bylo to ponižující i pro takového chlapa jakým Petr opravdu je. Košili svíral v ruce a začal si s ní jezdit po celém těle. Bylo mi trapně,ale začínalo se mi to líbit a docela jsem se vzrušil, snad si toho nikdo nevšimne,pomyslel jsem si. Ostatní na Petra pokřikovali ošukej ji děvku, dělej dej jí. Petr se styděl,ale co mu zbývalo. Vzal košili a přiložil si ji na penis. Sedl si na židličku,která mu byla připravena. Uchopil své péro,které samým studem působilo velmi scvrkle. Toho si všiml jeden z vojáků a začal ho povzbuzovat aby si ho nahonil,že přece nebude šukat s ochablým pérem. Petrovi to začlo být nepříjemné,šlo to vidět v jeho výrazu. „Dělej nebo ti to uděláme samy,hajzle!“ se ozvalo z řad přihlížejících mučitelů. Peťa si párkrát přetáhl předkožku,až mu trošku péro naběhlo. Pak uchopil košili a začal do ní přirážet. „Pořádně šukej dokud se neuděláš!“ na něj křičeli. Petr po pěti minutách košili odložil a řekl hotovo. Vojáci vzali košili a provedli kontrolu jestli se Petr vystříkal. „ Ne košile je suchá,úkol byl splněn jen napůl. Odsuzujeme vás k trestu 65 ran dvěma opasky.“ Bylo to směšné,všem bylo jasné,že Petr nedosáhne vrcholu,jen ho stranili aby ho mohli brutálně seřezat. Chtělo se mi utéct. Bohužel bych si tím stížil trest a to se mi moc nechtělo.

Petra dotáhli k výpraskovým stolům a řemenama upoutávali jeho stehna k nohám těchto stolů. Tělo mu natáhli a za každou ruku ho držel jeden voják. Další dva uchopili kožené opasky a nastřídačku mu začali sázet rány,které Petr musel hlasitě počítat. Rány dopadali přesně na vyšpulený zadek. Petr hlasitě hekal,ale nikterak nekřičel jako ti dva před ním. V polovině trestu přestali a dali mu pár minut na nabrání dalších sil. Mezi tím mu ale hořící zadnici mazali nějakým olejíčkem. Myslel jsem,že ho tímhle ošetřovali,ale naopak, olejíček měl efekt opačný,že další půlka výprasku bolela mnohem více na mokrý zadek než na ten suchý. Když ho odpluli po výprasků z popruhů,málem se složil k zemi jak byl vyřízený. „To nemůžu přežít“ pomyslel jsem si. Petra zcela vyřízeného odtáli za závěsy,kde byli nachystaní další dva vojáci,co se tam dělo jsem se dozvěděl až později. Teď jsem šel na řadu já.

Vše mělo stejný průběh. Dostal jsem stejný úkol. Jen v rozdílu toho,že jsem měl zabalit dvě lezby a přesvědčit je k ošukání. Dva vojáci si sundali flanelky přehozené přes sebe a vložili mě je do ruky. „Prosím,můžete začít“ Měl jsem výhodu proti Petrovi,že jsem si mohl prohlížet při úkolu, a tudíž se občas vzrušit. Byl jsem na kluky,takže tahle část oblečení mě přitahovala víc než jeho, a když jsem se podíval na majitelé košilí,které jsem svíral mezi nohami vzrušil jsem se o to víc. Když jsem šel do finální fáze a začal jsem do nich dorážet vystříkl jsem. Dostal jsem je tím,košile byly úplně mokré. Majitele jsem tím zaskočil,když si prohlíželi zda jsem se fakt udělal,byli vcelku nepříjemně překvapeni,že jsem jim košile postříkal,a že mi ale nemůžou udělit tak velký výprask. Dostal jsem pětadvacet za ušpinění košil s tím,že mi budou vloženy při výprasku pokud se neudělám podruhé,výprask bude zvýšen o dalších 25 ran. Když mě připoutávali vložili mi obě flanelky přes polštář podemě,ale já už nereagoval,byl jsem vyřízený. Tudíž těch padesát ran bylo pro mě naprostým peklem,ale výhodou bylo,že nemusím za závěsy do sprch,na poslední část mučení. Posléze jsem se dozvěděl ,že tam kluky co se neudělali před portou jako já,dodělali na posteli oni samy. Kdo nespolupracoval,byl trýzněn a různě vyprovokován k tomu aby tam svou dávku spermatu nechal a odešel s povýšním…….

© Torry [Torry at seznam.cz ]

You may also like:

www.thugboy.com